Velikonoce ve Starém Yorku

6-9. dubna 2007

 
 
 
<< index

 click! Velikonoční svátky jsem v UK o jeden den delší než v Česku. Velký pátek je zde také státním svátkem. Říkal jsem si, že je potřeba ty čtyři dny nějak pořádně využít, nejlépe výletem někam daleko od Londýna.

Jako ideální místo, kam jet, mi přišel York. Je to hodně pěkné město s historií dlouhou přes dva tisíce let a největším železničním muzeem v UK. Navíc v něm bydlí Chosé, který byl mým spolubydličem v hostelu, než sehnal práci v Yorku. A není to zas až tak daleko, aby se tam v rozumném čase nedalo dojet busem (což je asi 2,5-krát levnější, ale i pomalejší než cesta vlakem). Plánoval jsem i výlet parním vlakem přes místní národní park do Whitby. Je to malé městečko na východním pobřeží, ve kterém mimo jiné Bram Stoker napsal svého Drákulu.

 click! Po příjezdu do Yorku jsem během vysedání z busu oslovil jednu spolucestující, která měla stejnou cestu jako já a docela mě zaujala. Ale abych se přiznal, oslovil jsem ji hlavně ze zvědavosti a proto, protože jsem nechtěl trávit dovolenou sám. V tu dobu jsem opravdu netušil, co tím prostým oslovením spouštím.

Zeptal jsem se, jestli přijela stejně jako já do Yorku na dovolenou. Řekla, že jo, a časem jsme zjistili, že máme zabukované bydlení ve stejném hostelu a dokonce v pokojích naproti sobě. Jmenuje se Rozanne a přijela se podívat do Yorku, protože tam vyrůstal její otec, který nyní žije s její rodinou v Perthu, v západní Austrálii. Strávili jsme spolu přibližně dva dny (ona se vracela do Londýna už v neděli odpoledne, já až v pondělí ráno). Úplně změnila celou mou dovolenou. Z plánovaného solitérního procházení městem bylo najednou chození ve dvou. Výlet do Whitby jsem úplně zrušil, místo něj jsme šli do vlakového muzea.

 click! Během těch pár desítek společně strávených hodin jsem zjistil, že se ve společnosti Rozeanne cítím opravdu dobře. Dokonce natolik, že bych v ní chtěl zůstat napořád. Upřímně řečeno jsem tak intenzivní pocit během tak krátké známosti ještě v životě nezažil. Angličan by řekl, že jsem zjistil, že Rozanne je má soulmate. Dostali jsme se na stejnou vlnu asi deset minut od naší první věty. Při příchodu ho hostelu, kam jsme došli asi po půl hodině, jsme působili už jako sehraný pár. Ke konci prvního dne jsme si občas rozuměli i beze slov.

Bohužel mě Rozanne vrátila tvrdě zpět do reality. Když jsem jí o svých pocitech v sobotu řekl, sdělila mi, že má už půlroční známost s jedním Němcem žijícím v Dubaji. A že tohle je její poslední výlet po Anglii než se za ním koncem měsíce odstěhuje. Byla to pro mě opravdu rána a zbytek dne pochopitelně nestál za nic. Spát jsem šel před setměním, abych utlumil bolest...

 click! V neděli v poledne jsme si dali sbohem. Naštěstí jsem asi za dvě minuty potkal úplnou náhodou na ulici Josého ještě společně s Pablem, jeho přítelem a také mým bývalým spolubydličem. Klábosení u piva o politice a ženských pomohlo oddálit a utlumit mou mentální kocovinu.

S Rozanne jsme se rozloučili jako dva lidé, kteří spolu náhodou strávili výtečnou dovolenou, která by za příznivějších okolností pravděpodobně nebyla zároveň dovolenou poslední. Bohužel realita je jiná. Vím, že už se v tomhle životě nikdy neuvidíme. Sedím doma a snažím se nějak dostat z téhle podivné nálady. Uklízení, praní, sprchování, vaření nepomáhá vůbec. Psaní pomáhá trochu, ale taky žádná sláva.

Já vím, chce to čas. Na zklidnění rozbouřených hormonů a setřídění rozházených myšlenek. Byl bych opravdu kvůli Rozanne ochoten opustit všechno a všechny ostatní? Žít s ní by znamenalo natrvalo se usadit na severu UK se vším, co to obnáší. Asi jo, stála za to. Škoda...


30. dubna

Zítra Rozanne odlétá z UK. Od Yorku jsme se neviděli a je nekonečně nepravděpodobné, že se jestě někdy uvidíme. Ano, bolelo to hodně. A pořád ještě bolí. Nicméně jsem hrozně rád, že jsem si to prožil. Nebudu si tu na webu vylívat srdce ani tu nebudu exhibovat s pokusem o sebeanalýzu. Prostě mě tohle náhodné setkání posunulo hodně dopředu. Spustilo ve mě něco, co jsme do té doby nepoznal. A to je dobře.

Nikdy na tebe nezapomenu, Rozanne.


 Hned ze začátku jdeme samozřejmě k největší památce - gotickému Minsteru.  Západní vchod.  Západní loď.  Strop.  Západní vitrážované okno, největší v Anglii.  Vchod do východní hlavní lodi. Tam nás nepustili, právě tam místní sbor zpíval chorály.  Uličky centrálního Yorku.  Uličky centrálního Yorku.  Uličky centrálního Yorku.  Uličky centrálního Yorku.  Tenhle kostelík jsme měli sami pro sebe :)  Rozanne, v pozadí Lendal Bridge.  Rozanne.  Já.  Castle Tower.  Na městských hradbách.  Jedna z městských bran.  Shambles - starobylá řeznická ulička. Její jméno je odvozeno ze slova "Shamel", což zmanená stánky nebo lavice s vystaveným masem. Ulička byla přestavěna naposledy kolem roku 1400.  Shambles.  Shambles.  Uličky centrálního Yorku.  Městská brána.  Divadlo.  Cesta domů kolem řeky.  Druhý den. Jdeme do železničního muzea, ve kterém je také 80 metrů vysoké ruské kolo.  Pohled shora na York.  Pohled shora na York.  Nádraží.  Výletníci na řece Ouse.  V muzeu.  Mallard. Nejrychlejší parní lokomotiva všech dob.  Mallard.  Mallard zevnitř.  Mallard. Měřičský vůz.  Jeden z prvních parních vlaků z roku 1829.  Lokomotiva postavená pro Čínu. Byla postavena na provoz na nekvalitní hnědé uhlí, proto je asi o polovinu větší, než obvyklé lokomotivy.  Měřítko :)  Ostatní lokomotivy.  Ostatní lokomotivy.  Průřez Eurotunelem.  Model japonského Shikansenu.  Pohled shora.  Průřez parní lokomotivou.  Model raného parního stroje.  The Flying Scotsman - nejslavnější parní lokomotiva všech dob. Trať Londýn - Edinbourgh jezdila kolem roku 1900 za 4 hodiny.  The Flying Scotsman zevnitř.  Skladiště.  Skladiště.  Dílny.  Dílny.  Funkční model gyroauta - vozidla jezdícího po jediné koleji -  z roku 1907.  Železniční nehoda - tři vlaky v sobě.  Opět ve městě - řeka Ouse.  Park u muzea.  Park u muzea.  Park u muzea.  Městská brána.  Nábřeží narvané turistama.  Lendal Bridge.  Lendal Bridge.  Takovéhle značky v Česku nemáme.  Konec dne, cesta domů, deprese - viz. text.  Neděle. Opět ve městě.  Pohled z Castle Tower na městské centrum.  Pohled z Castle Tower na městské centrum.  Pohled z Castle Tower na městské centrum.  Pohled z Castle Tower na Park & Ride.  Vnitřek věže.  Opět ve městě.  Opět ve městě.  Pablo & Chosé.  Pablo & Chosé.  Večerní série. Městská brána.  Městská brána.  Hodně dobrý drak.  Hodně kýčovitý drak.  Želvičky.  Pohled do dvora.  Znova Shambles.  Kostel.  Kostel.  Kostel.  Castle Tower.  River Ouse.  Náměstí.  Vitráž zvenku.  Minster.  Minster.  Minster.  Veřejné osvětlení :)  Na tuhle hospodu mám příjemné vzpomínky.  Městská brána.  Cesta domů kolem řeky.