balik

Těžký balík

Pavel Bozděch

Kosmonaut Vlček se právě vrací domů po letech cestování v hlubinách vesmírných dálav. Překonal rekord v délce pobytu mezi hvězdami a má být nač hrdý. Ale co to? Vůbec nevypadá jako hrdina. Nahlédneme-li do jeho kajuty, zastihneme ho zamračeného nad kupou lejster. S tužkou v ruce a se zastaralou kapesní kalkulačkou počítá a počítá, moří se násobením a sečítáním. Proč proboha nesvěří takovou nádenickou práci počítači? Proč namáhá svůj vlastní vzácný mozek, zlostně hledaje cifry a koeficienty ve vyhláškách a předpisech? Uhodli byste, kdybyste mu mohli aspoň na chviličku nakouknout přes rameno. Jeho rty mumlají slova, která - řekli byste - na palubu kosmického korábu nepatří. Ale patří! Kosmonaut Vlček si připravuje vyúčtování služební cesty. Přece tohle nemůže chtít po komputeru, který každou číslici svědomitě uloží do paměti a nemůže ji vymazat. Kosmonaut Vlček nechce vypadat jako hamoun před experty, kteří budou zkoumat každičký detail v záznamech. Pěkně sám a tajně si hodí na papír, co mu to vynese! To máme diety a preferenční příplatek, odlučné a kilometrovné. Dále příplatek za práci ve výškách, cílová odměna...

Kosmonautovi Vlčkovi se rozjasnily líce, když pohlédl na konečný součet. Budu v balíku! zajásal a vyčerpán dlouhým bděním upadl do posilujícího spánku. Automatika bezpečně zvládla přistání na kosmodromu Milovice a kosmonaut Vlček se probral až na povrchu matičky Země.

"Proč mě nikdo nepřišel přivítat?" zabručel zklamaně.

"Všichni stojí frontu na registraci kupónových knížek pro 726. vlnu kupónové privatizace," pokrčil rameny dispečer. Kosmonaut Vlček poděkoval za informaci a vešel do bufetu. Poručil si pivo a kafe a položil na stůl padesátku.

"Drobné si nechte," prohlásil velkoryse. Servírka se zářivě usmála, jak měla nařízeno: "Člověče, vy jste asi spad z višně, co? Neumíte číst?" Rekordman Vlček pozvedl oči k nápojovému lístku a spěšně vyhledal modrého Smetanu:

"Za zbytek bych prosil jízdenky, budu teď hodně jezdit městským autobusem."

"Na zákazníka jste docela vtipnej," pochválila jej servírka zdvořile, jak jí ukládá zákoník práce, utrhla mu dvě a šla si dát dozadu čouda.

Málem to prasklo

Kubak Kabuk, důvěryhodně maskován za čističe oken, vešel do velitelského bunkru ozbrojených sil Spojených států atlantskouralských. Falešný průkaz s padělanými identifikačními údaji na magnetickém štítku mu bez potíží otevřel všechny dveře, včetně těch nejpancéřovatějších. Kráčel dlouhými chodbami až k samému srdci hlavního stanu. Cestou nepotkal ani živáčka, jak ostatně předpokládal. Všechno je tu automatizováno a robotizováno, kam se hrabe civil.

Teprve v předsíni Hlavního ústředního počítače narazil Kubak Kabuk na živou sílu.

Nohy na stole, v šupleti láhev a v rukou comics se supermany a supergirls.

"Co je?" zavrčel službukonající důstojník.

"Přišel jsem vám umýt okna," zazpíval Kubak Kabuk, jak ho to naučili, nejlepší pozemšťanštinou, jaké byl schopen.

"Jo," zamumlala uniforma nepřítomně a bzučákem uvolnila vstup ke komputeru. Kubak Kabuk, sotva za ním zapadly všechny čtyři díly zasouvacích dveří, otevřel ústa v němém údivu.

Bojácně usedl do křesla k ovládacímu pultu a zkusmo stiskl několik nejbližších tlačítek. Na obrazovku vyskočily údaje o pohotovosti raket voda-voda, voda-země, voda-vzduch, vzduch-vzduch, země-vzduch, vzduch-země, vzduch-voda, země-voda...

Kubakovi Kabukovi naskočila husí kůže a honem vyčistil panel řídítkem stop-stop. Pleskl se přes nenechavé prsty a raději zapojil svou indikační a registrační elektroniku, jak mu ostatně bylo uloženo. Každý velitel by si to moc rozmyslel, než by dal svolení k průzkumu podle vlastního uvážení jednotlivce!

Když jeho přístroje skončily práci, Kubak Kabuk zabouchal držadlem gumové stěrky na dveře a dozorčí krátce zabzučel. Návrat Kubaka Kabuka proběhl bez závad. Sotva vyšel z budovy, nasedl za nejbližším rohem do připraveného vozu a ujížděl do nedaleké pustiny. Tam se vsoukal do čekajícího dopravníku, který neprodleně odstartoval na oběžnou dráhu. Mechanické spojení se základnou bylo dílem rutiny, a za chvíli už Kubak Kabuk stál před velitelem průzkumného oddílu Anuloid 97.

Beze slova hodil na stůl kazety a zatvářil se uraženě.

"Co je vám, milý Kabuku?" tázal se představený udiveně.

"Ještě se ptejte," zabručel Kubak Kabuk naštvaně. "Málem všechno prasklo. Moc nechybělo a byl jsem zatčen jako nějaký obyčejný špión cizí mocnosti."

"No, no," chlácholil ho velitel. "Tak zlé to snad nebylo. Na vyslance příbuzné civilizace z vesmíru jsou pozemšťané prozatím krátcí. Doklady jste měl přece v pořádku, ne?"

"Dokumenty ano," zasmál se Kabuk kysele. "Jenom maskování se moc nepovedlo."

"Jakže?" vykřikl major. "Vždyť si s tím experti dali tolik práce!"

"Hm," potřásl Kubak Kabuk hlavou. "Jenže v tom bunkru žádná okna nemají."