Brod

Ivan Nekuda

Toho večera se utábořili u jezera. Z jedné strany do něj vtékaly dva prameny, z druhé strany vytékal jediný. Slunce se kutálelo k západu, a obloha se barvila od světle růžové do karmínova. Tranjee sundával sedlo ze svého oslíka, vzhlédl a zamyšleně se díval na oblohu:

"To je krása, Izare... Moc se mi to líbí."

"To jako červánky?" zeptal se Izar.

"Mhmm..." zabručel Tranjee.

"Co kdyby jste mi místo obdivování krajiny pomohli?," ozval se trpaslík. "Za chvíli bude tma, a my ještě nemáme žádné dříví na oheň."

Byla už tma, na obloze visely hvězdy - a bylo jich mnohem víc než jindy, oheň tiše syčel a praskal. Tranjee přemýšlel:

" Izare, kde se berou červánky?" Izar se díval do ohně, a chvílemi ho prohrábl:

"Přesně se to neví. Ale vypráví se o nich pověst.

Za dávných časů byla obloha pořád modrá, a bylo jedno, jestli je noc či den. Hvězdy nesvítily tak jasně, a slunce bylo pořád vidět. Byla to doba, kdy světem létali diamantoví draci, a kdy všechny stromy měly dar řeči. A kdy člověk rozuměl řeči zvířat, aniž by se to musel pracně učit. Ale nebyla to až zas tak klidná doba. Věk, kdy žili na zemi bohové, kteří střežili spravedlnost, byly pryč. V této době vznikla také většina hradů.

Tenkrát z jednoho z těchto hradů vyrazili tři přátelé. Chtěli jet do cizích zemí. Cestovali tři dny. První den proběhl v klidu. Přespali v lese, a ráno vyrazili dál. Kolem poledne druhého dne náhle spatřili jiné jezdce. Ti se přiblížili k nim na dostřel luku a křikli na ně:

"Neviděli jste kupeckou karavanu? Musela tudy nedávno jet!"

Tři přátelé odpověděli že ne, a jeli dál. Ale cizí jezdci otočili koně, a jeli za nimi. Zkusili změnit směr, aby se přesvědčili, že se nemýlí - cizí jezdci se jich stále drželi. Zkusili jet rychleji - jejich pronásledovatelé také přidali. Přesto se ale drželi pořád ve stejné vzdálenosti - nesnažili se je dostihnout. Tenkrát nejstarší z přátel řekl ostatním dvěma:

"O kus dál je řeka, vede přes ní jediný brod. Dojedeme tam, vy přejedete na druhou stranu, a já se je pokusím zdržet. Jak řekli , tak udělali. Nejstarší seskočil před brodem z koně, a čekal na nájezdníky. Druzí dva jeli rychle dál. Ale netrvalo dlouho, a slyšeli dusot kopyt. Ohlédli se, a viděli jednoho z cizích jezdců:

"Počkejte! To je nedorozumění!" volal. Zastavili se, a počkali na něj. Dojel k nim, a řekl:

"Váš druh vám vzkazuje, abyste se vrátili. Nepostřehl, že má mezi námi přítele. Chce vás představit."

Oba přátelé se na sebe udiveně podívali, ale otočili koně a jeli zpět. Cizí jezdec jel kus cesty před nimi. Když vjížděli do brodu, byl už na druhé straně. Náhle se začal smát, otočil se a tasil meč. Tehdy oba přátelé pochopili, že jsou v pasti. Pokusili se otočit koně, ale ti už umírali zasažení šípy. Stáli nekrytí a opěšalí uprostřed brodu, tasené meče, a rozhlíželi se kolem. Znovu se ozval smích a hned za ním svištění šípů.

"Zbabělci! Pojďte alespoň bojovat muž proti muži!"

Jen smích byl odpovědí. Nejmladší ze tří přátel, už ležel ve vodě, z hrudi mu trčel šíp, voda se valila přes jeho tělo. Prostřední z přátel se rozběhl proti nepříteli. Byl raněný na několika místech, ale přesto ještě jasně viděl - a to co viděl ho naplnilo hrůzou. Nejstarší z přátel stál mezi těmi ničemy a smál se!

"Proč?" vykřikl z posledních sil opuštěný a zrazený bojovník v brodu.

"A proč ne?" smál se mu jeho bývalý přítel. A tu se ohlédl ten v brodu na svého mrtvého přítele, na krev barvící vodu, otočil se a zvolal:

"Proklínám svět, kde přátelství je jen slovo! Ať naše krev ti zamlží zrak! A ať zčerná obloha nad tak zrádným světem a nikdy se už nerozsvítí!" Pak padl mrtvý do brodu.

A obloha vskutku brzy zčernala, a táhly se přes ní rudé pruhy - jako od krve...

Lapkové zešíleli hrůzou. Ta hrozná tma trvala skoro celý měsíc. Pak se bohové smilovali, a zmírnili kletbu. Obloha zčerná vždy jen na polovinu času, a červánky jsou vidět jen zvečera, no, a někdy zrána," dokončil své vyprávění Izar.

"Takže červánky jsou krví těch mrtvých přátel?" zeptal se tiše Tranjee.

"Je to jen pověst, Tranjee. Nesmíš to brát tak vážně." usmál se Izar, obrátil se na druhý bok a usnul. Trpaslík, i ostatní už spali. Tranjee se ještě chvíli vrtěl, ale pak usnul i on.

Agent & E-mail: Marek Sochor