Dobrodružství

David Pečírka

Den první

Gwen byl jen docela prostý Uru, ale každý věděl, že i ten nejhorší Uru je podstatně dokonalejší než obyčejný člověk. Nikdo však nedokázal odlišit Ura od normálního člověka. Alespoň ne na první pohled. Urové sami totiž nemají zájem na tom, aby je někdo poznal. Jsou tak inteligentní, že své nadpřirozené schopnosti a neuvěřitelnou duševní sílu dokáží před zraky nezasvěcených hravě skrýt.

Gwen se po dvou letech vracel do svého rodného města Potomaku. Dlouhou dobu odloučení trávil ve skalním klášteře Oron s jinými Ury a studoval tam moudrost praotce Kraina. Toto studium je velmi náročné a ne všichni Urové jsou schopni ho dokončit. A navíc ta závěrečná zkouška. Každý Uru absolvent se musí utkat v podzemí Křišťálové sluje s Kolomaxem, bájným stodvanáctihlavým netvorem. Urové mu přezdívají mnohoruký. Gwen se s ním utkal velmi statečně a nenechal se zmást ani tím nejzákeřnějším trikem, který Kolomax zdědil od svých prapředků. Ano - obávaný tanec Vratmo, při kterém Kolomax skáče kolem oběti na své jediné noze se čtyřmi koleny a zlověstně mává jedinou rukou bez lokte. Každé jeho oko při tomto tanci vyzařuje téměř smrtící paprsek Jaton, který se postupně odráží z jednoho oka do druhého, až to poslední vyzáří dvěstědvacetčtyřikrát zesílený Jaton na svou oběť a tím ji usmrtí. Gwen si poradil i s ním. Posvátnou dýkou Altou přeťal Kolomaxovo centrum života, a pak se téměř akrobaticky vyhnul proudu jeho živoucí tekutiny. Kolomax se stáhl zpět do hlubin země, aby se vyléčil a načerpal sílu na dalšího vetřelece.

Gwen ve stříbrném transportoflitu prosvištěl branou Potomaku a bez váháni zamířil k rodnému domu. Velmi se těšil na své rodiče Pata a Matu. Oni byli jedinými lidmi, před kterými nemusel skrývat, že je Uru. Věděl, že jsou na to hrdí, ale že jsou stateční a nikomu to neprozradí. Srdce mu poskočilo, když uslyšel fonoakustický zvuk domovního zvonku. Silová pole rychle rozpoznala jeho identifikační placičku a inteligentní senzomotorické servomotory otevřely vstupní senzovrata: Gwen byl zase doma.

Když šel třetím vstupním koridorem za matkou Matou do kuchyně, bylo mu podezřelé, že se po celém bytě potlouká spousta neznámých lidí. Snažil se sice telepaticky napojit na jejich mozkové linky, ale vždy narazil jen na hlušinu. Nic mu nebylo jasné.

"Matko," oslovil svou slzící matku Gwen,"co jsou zač ti podivní lidé všude kolem nás?"

"Svět je krutý, synáčku, je plný podivných lidí. Na to si zvykneš."

"Ale to já vím, myslel jsem však ty v našem bytě"

"Dokrájej mi, prosím, tu cibuli, drahý Gwene, abych ti mohla všechno popořádku vysvětlit."

"Dobře matko, dokrájím," řekl slzící Gwen.

"Byl jsi dlouho pryč, tak asi nevíš, že starý kníže Telur zemřel za velmi podivných okolností. Vyvstala otázka, kdo převezme vládu z jeho mrtvých rukou. Tvůj otec Pata se stal tím vyvoleným. Ale neboj se, nikdo neví, že jsi Uru."

"Tak Pata je knížetem, to je mi ale krásné překvapení," zavřískal radostně Gwen a vrhl se do antigravitační podušky u sporáku. Chvíli se tam jen tak líně rozvaloval, když v tom opět zazněl zvonek. Matka běžela otevřít. Za chvíli se spolu s ní objevila v kuchyni Letra, ta malá holčička, se kterou si Gwen hrával, ještě když byla děcko. Gwen nemohl uvěřit vlastním očím. Letra dospěla v krásnou mladou dívku, kterou nedokázal přirovnat k ničemu z tohoto ani jiného světa, snad jen ke květu lotosu něžně se houpajícím na hladině lesní neposkvrněné studánky za krásného letního dne provoněného slunečními paprsky.

"Letra potřebuje pomoci s opravou jejich katu, viď, že jí pomůžeš, Gwene."

"Ale.e sij..jistě." Zakoktal zkoprnělý Gwen ajeho mohutná stehenní muskulatura ho vyzvedla do vzpřímené polohy.

"Pojď se mnou, Gwene," šeptla něžně Letra a zamířila dlouhým koridorem ke dveřím. Gwen ji zaslepeně následoval. Začal tušit, že se zamiloval jako nějaký zelenáč.

Oprava katu mu zabrala jen několik krátkých minut, pak mezi jejich zraky prošlehl plamen. Nebyli schopni vyrazit ze sebe jediné slovo.

"Gwene, já..."

"Letro, já..."

Ve vzduchu zakroužily stovky žhavých polibků a sesypaly se na Letřinu tvář. Pod oběma mladými lidmi se začala podlamovat ochablá kolena. Gwen dívku zachytil svou mohutnou paží. Letra se prohnula jako luk, Gwen se k ní pomalu skláněl, když vtom jejich milostnou hru přerušil řinkot rozbitého skla a křaskání drcených cihel. Gwen ucítil náhlé bodnutí v oblasti předního mozkového laloku, a pak už nic.

"Určitě to byl Nesretex," mumlal vzrušený Pata nad pozvolna se probírajícím synem. "Ten syčák, tušil, že si chci Letřina otce zvolit za prvního Rypa, a proto ji unesl. Sám již má dlouho na tuhle funkci zálusk a je docela možné, že chce být i knížetem. Co si jen počneme?"

"Nevěš hlavu, otče," náhle promluvil Gwen," Letru zachráním a toho syčáka Nesretexe naučím slušnému chování."

"Musíš ležet!" Snažila se syna zadržet starostlivá matka, ale Uru se jen tak před něčím nezastaví.

Gwen doběhl do svého pokoje a dlouho se radil s druhem kybmozkem. Zjistil, že se Nesretex skrývá v horské pevnosti, o níž každý věděl, že je plná podivných živočichů, robotických kybertonů a jiné havěti, kterou si Nesretex udržoval pro svou ochranu: ne nadarmo měl přezdívku Parchant.

Gwen bleskově naskočil do svého transportoflitu, přepnul režim do polohy rychlý let-obrana-boj-útok a zamířil klouzavým letem k horám, které se tyčily vysoko nad městem.

Ultraiontové trysky ponuře hučely a krajina pod strojem byla rozmazaná. Gwen chladnokrevně promýšlel další postup a přitom bezchybně pohyboval ovládáním svého dokonalého bojového druha.

Transportoflit vzdáleně připomíná obyčejný flitor, ale svými schopnostmi ho notně převyšuje. Je vybaven nejmodernějšími superrychlými zorfitovými obvody a smrtonosnou výzbrojí. I když je jen o málo větší než obyčejný pozemní vůz, je schopen zničit středně velké město.

Nesretexova pevnost byla celá černá stejně jako jeho duše. Nedalo se přesně rozeznat, jestli byla postavena ze skutečného kamene nebo ze syntetického krotoxu. Ve vysoké hradbě nebylo jediné známky po vstupní bráně. Gwen usoudil, že přístup je možný jedině ze vzduchu nebo pod zemí.

Přesně jak Gwen očekával, vzlétla mu naproti tři stíhací guana řízená roboty. Využil však neuvěřitelné rychlosti zpracování dat svého mozku, bezchybným manévrem se zavěsil za Parchantovy stíhače a vypálil salvu z emitorů paprsků. Guana se rozprskla jako malé supernovy a jasná zář na několik okamžiků ozářila skalní masiv. Roboti na Ura nestačili.

Gwen zapjal ochranný štít z lektronů a bezpečně proletěl obrannou zónou pevnosti. Několik okamžiků vybíral nejvhodnější místo pro přistání. Aby zmátl stráže, vybral si střechu poblíž válcovité věže. Ještě předtím, než dosedl, anihiloval její vrchní část, aby měl kudy vejít dovnitř.

Uvnitř pevnosti narazil na spleť temně rudě ozářených chodeb. Stráže byly tak překvapené místem, kde se objevil, že si jeho příchodu nějakou dobu vůbec nevšímaly. Gwen toho využil a ryche se blížil k místu, kde podle jeho úvah byla ukrytá Letra.

Když se ocitl přibližně na úrovni třetího podlaží, narazil na prvního kybertona. Ještě než stačil robot zareagovat, rozrazil Gwen stroji inteligenční centrum svou ocelovou pěstí. Z puklého kolene vyskočilo pár agonických jiskřiček a pak se zrůda proměnila v hromadu zkrouceného plechu.

Podle jemného bzučení subsonických relé Gwen vytušil, že se blíží k ochranné zóně obklopující vězeňské pokoje. Odbočil do jednoho z postranních koridorů a sestoupil do řídícího bloku. Napojil svůj hypotalamus na pulsující energii a našel místo, odkud byly vysílány řídící signály kybertonům a zničil jej svým příručním zářičem. Potom se vrátil zpět do hlavního koridoru, kde pobíhalo několik zmatených kybertonů. Byli již směšně neškodní. Větší nebezpečí však hrozilo od animálních mutantů, kteří se zatím neobjevili.

Gwen vběhl do velkého kruhového sálu a zjistil, že zaváhal, protože dveře se za ním automaticky zavřely - byl v pasti. Ani ho nijak zvlášť nepřekvapilo, když se proti němu objevil první mutant. Už sám pohled na něj byl hrozný. Připomínal hada, který má dvě obrovské svalnaté paže. Obluda se bleskově přiblížila ke Gwenovi a uštědřila mu hromovou ránu pěstí do brady. Gwen odletěl několik metrů vzad. Vzepjal však všechna motorická centra a vyrazil do protiůtoku. Skočil hadovi na záda a čtyřikrát ho udeřil oběma pěstmi do hlavy. Údery byly tak silné, že rozdrtily příšeře lebku.

Gwen se ani nestačil otočit a už tu byl druhý mutant. Tentokrát připomínal kombinaci štíra a leoparda. Štíří tělo bylo neseno silnými leopardími tlapami, vskutku ďábelská kombinace. Bestie se na Gwena vrhla zaslepena vlastní zuřivostí. Tentokrát Gwen neudělal chybu, jako blesk se prosmýkl zvířeti pod tělo, zkroutil mu tlapu a nastavil ji do cesty útočícímu žihadlu. Příšera se zhroutila otrávena vlastním jedem.

Pak už stačilo jen zářičem proměnit dveře v hromadu zkrouceného plechu a vrhnout se vyplašené Letře bez váhání do náruče.

"Ach Gwene," vzlykala, "jsem tak ráda, že jsi přišel."

"Je to takový můj zvyk, ničeho se neboj. Ale řekni mi, kde je Nesretex, ten prašivec?"

"Když viděl, jak vítězíš nad jeho miláčky, zmáčkl támhleto tlačítko a odběhl pryč tajnou chodbou."

Gwen prozkoumal tlačítko a ve chvíli, kdy poznal k čemu slouží, vydal mocný vzlyk: "Já ho jednou zabiju, parchanta!" Pak se obrátil k Letře a řekl.

"Letro, bojím se, že nadešel okamžik naší smrti. Ta zrůda zapnula autodestrukční obvod. Za několik vteřin to tu všechno vyletí do vzduchu. Zkusím ještě najít nejpevnější místo, které by nás snad mohlo ochránit."

Zkušeným pohledem prozkoumal mozaikovou podlahu a pak Letru odvedl doprostřed místnosti. V témže okamžiku se ozvaly mohutné detonace a celá stavba se začala hroutit. Pukaly stěny a z porušených kabelů crčely jiskry. Z města bylo vidět, jak pevnost zahalil oblak dýmu. Gwen pevně přitiskl Letru na svá prsa a zavřel oči. Čekal na smrt.

Smrt však nepřišla, a tak oči opět otevřel. S hrůzou zjistil, že osud, který je potkal, je smrti velmi blízký. Ocitli se totiž na dvacet metrů vysokém sloupu, kolem něhož šlehaly mocné plameny hrozící brzkým usmažením.

"Letro, miluji tě," vyhrkl Gwen přidušeně.

"Gwene, chtěla bych se s tebou ještě před smrtí milovat," šeptla plaše Letra. Gwen z ní něžně strhl zbytky šatů a obsypal její tělo žhavými polibky. Vzápětí se pohroužili do romantické milostné předehry uprostřed zuřícího pekla. Letřiny nehty se zarývaly Gwenovi do kůže, ale jemu to nevadilo. Oba blaženě vykřikli, když Gwen do Letry vstoupil. Potom se trochu uklidnili a jejich těla se pohybovala periodickým harmonickým pohybem. Plameny zbarvily nebe do oranžova a blížily se k místu, kde leželi spojení mladí milenci, jimž krutý osud nedopřál prožít romantickou lásku.

V okamžiku vyvrcholení zavyl Gwen jako jelen v říji a Letřin výkřik připomínal orgastické volání mladé vlčice. Oba byli úplně vyčerpaní a připravení na smrt.

Gwen již začal pociťovat značné horko, když si všiml blížícího se tranportoflitu.

"Letro, Letro, jsme zachráněni. úplně jsem zapomněl na svého druha."

Nevýslovná radost se zračila na tvářích Pata a Maty, když viděli, jak se děti vrátili živé a zdravé.

"Už jsme nevěřili, že žijete," pravil radostně Pata. "Celému městu se ulevilo, že Parchantova pevnost už neexistuje," chválila Mata svého syna.

"Ano, pevnost je zničena, ale Parchant uprchl. Musíme vám však říct ještě něco důležitého, co se stalo během krutého boje." Pronesl hrdě Gwen.

"Trochu se stydím," mluvila Letra, "ale před několika okamžiky jsem se stala ženou a snad i matkou Gwenova dítěte."

Pata i Mata propukli v slzy štěstí.

Den druhý

Hned potom, co zachránil Letru před jistou smrtí a co odstranil temný stín Nesretexovy pevnosti, který sužoval město již dlouhá léta, musel Gwen opustit Potomak a vypravit se na ostrov Roin. Obdržel totiž naléhavou telepatickou zprávu od rady Urů, která se týkala značně znepokojivých událostí na severu. Rozloučil se s rodiči, kteří na něj byli nyní ještě pyšnější než dříve, a se svou novou družkou, jež nosila pod srdcem budoucího potomka statečného Ura.

Na část cesty použil Gwen transportoflitu, aby nevzbudil ve městě nějaké podezření. Ještě stále se mu dařilo tajit svou náležitost k rodu Urů. Vozidlo nechal jako obvykle stát uprostřed skalní pustiny asi dvěstě mil od Potomaku.

Když Gwen uzavřel kabinu, posadil se na holou skálu, zkřížil nohy a pohroužil se do hluboké meditace. Soustředění bylo maximální. Žíly na krku a na rukách naběhly, tělo ztuhlo v mystické křeči. Za pár okamžiků se mu zježily zpocené vlasy na hlavě a vznesl se několik desítek centimetrů nad zem. Potom se ozvalo temné hučení a celé jeho tělo se začalo pohybovat nad zemí ve stále se zvětšujících soustředných kruzích. Jeho rychlost se neustále zvětšovala a země se třásla v okruhu několika mil.

Když dráha, po které se pohyboval, dosáhla kritického poloměru, vyletěl šikmo vzhůru vysoko nad místo, na které původně usedl. Na nepatrný zlomek vteřiny se ve vzduchu zastavil a pak se obrovskou rychlostí rozletěl k zemi.

Zdálky vypadal jako ohnivá střela, která těsně před dopadem na zem zmizela s ohlušujícím třeskem. Mezi skalami zůstal jen prázdný transportoflit, po jeho majiteli nebyla nikde ani ta nejmenší stopa.

V Potomaku se mezitím konaly oslavy vítězství nad Nesretexem, kterého každý ve městě nenáviděl. Ulice se zaplnily rozjásaným davem, jímž na svém antigravitačním trůnu proplouval šťastný Pata. Lidé zpívali a v očích měli slzy štěstí. Město si po dlouhé době vydechlo. Zmizela hrozba, které se každý tajně obával, a jen ti nejstatečnější se jí obávali veřejně.

Mata obcházela město a pořádala sbírku na platinový pomník, který by mělo město Gwenovi postavit. Nápad byl z Letřiny hlavy - ta něžná a pozorná dívka svého životního druha opravdu milovala. Byla velmi hrdá na to, že pod srdcem nosí Gwenovo dítě.

Ale všichni lidé ve městě nebyli šťastni. Starý Zar, mudrc z dávných dob, tušil, že Nesretex se nenechá přeci jen tak odbýt nějakým holobrádkem, i když podle jeho mínění Gwen není zas jen tak obyčejný holobrádek, ale celkem slušný Uru. Nikomu se ale se svým názorem nechlubil, protože jemu by nikdo nevěřil. Urové totiž sami o sobě rozhlašovali, že neexistují a jim všichni uvěřili.

Zar zůstal raději doma, aby se vyhnul hlučným oslavám. Byl tak trochu mizantrop, ale na druhou stranu trpěl utkvělou představou, že musí zachránit lidstvo.

Seděl ve svém osobním gravitačním poli, které ho jemně pohupovalo, a zamyšleně se tahal za své dva metry dlouhé vousy, zdroj pýchy a frustrace v jednom - dospělí je obdivovali, děti a dívky se jim smály. Byl velmi nervózní a hlavou se mu honily chmury. Litoval, že on sám není Uru a nemůže své znepokojení nijak prospěšně využít. Kdyby šel za kýmkoliv z městské zprávy, byl by jen za starého blázna, jako vždycky. Zar věděl moc dobře, že rada je plná pošetilých nedouků. Už mnohokrát se mu stalo, že i přes velký obdiv k jeho vousu nebyly jeho žádosti a rady vyslyšeny. Kdyby byl Uru, hned by mu každý věřil.

Po chvíli neklidného přemýšlení nařídil poli, aby ho přestalo houpat. Potom vyslal myšlenkový příkaz a transportní pole mu dopravilo na klín klávesnici jeho domácího superpočítače, na který si vydělal, jak on tvrdil, hlídáním dětí, což mu nikdo nevěřil, ale všichni to přijímali, protože nikoho nenapadl jiný způsob, jak by si Zar mohl vydělat nějaké peníze.

Zarovy prsty poletovaly po klávesnici a holografický monitor se málem ztrhal, aby stačil zobrazovat všechny informace alespoň ve dvou rozměrech. Najednou hemžení rukou přestalo a monitor na chvíli oslepl. Zar zadal všechny potřebné informace a počítač analyzoval danou situaci. Stařec byl velmi netrpělivý, i když v podstatě tušil, jaký bude výsledek celého výpočtu.

Po několika nekonečně dlouhých minutách počítač vychrlil pár strohých informací. Byly daleko chmurnější než očekával, takže byl Zar ještě o něco víc znepokojený než před chvílí. Počítač tvrdil, že je vlastně velmi divné, že se Nesretex ještě nepomstil a že to určitě co nejdřív udělá.

Zar začal zděšeně pobíhat a snažil se přijít na nějaký způsob, jak ještě město zachránit z Parchantových drápů. Napadlo ho, že jediná možnost je Gwen. Musí se k němu za každou cenu dostat. Hned si ale uvědomil, že Pata ho nemá nijak v lásce, a jen tak ho k synovi nepustí. Nedávno prý o Zarovi dokonce řekl, že je hnusný starý opelichaný sýček. Pak mu ale něco blesklo hlavou a vrátil se k terminálu počítače.

Bleskurychle položil stroji otázku:"Co bude prvním cílem Nesretexova útoku?"

A stroj téměř okamžitě vyrazil starci odpovědí dech:"Ty."

Zděšený Zar nebyl schopen jediného slova a začal se motat po místnosti jako opilá slepice. Byl tak znepokojený, že se mu už málem podařilo vymyslet plán záchrany.

Najednou domem odspodu něco zatřáslo a v podlaze Zarova pokoje se objevila nejdříve malá a pak hned velká trhlina, kterou se do místnosti vkradla dlouhá mechanická ruka. Měla mnoho kloubů a prstů. Bylo celkem jasné, co chce. Uchopila strachy polomrtvého starce za jeho majestátní vous a zamířila směrem k oknu. Vystrčila ho ven a stoupala s ním přímo nad střed největšího městského náměstí, které bylo zaplněno jásajícím davem. Když si lidé všimli kňučícího Zara, jak se zmítá ve velké výšce nad jejich hlavami, držen za vous zrůdnou mechanickou rukou, jejich hlahol ustal.

Po chvíli napjatého ticha se jakoby ze země ozval Nesretexův hlas:"Vy hlupáci, copak jste si mysleli, že se nechám jen tak zastrašit, že mě jediný neůspěch donutí k věčnému ústupu? Přepočítali jste se. Jsem daleko trpělivější a mocnější, než jste si představovali. Jediný Zar správně odhadl mou sílu, jenže mu to stejně nebylo nic platné. Nejprve zemře on a pak i většina vás ostatních," pak už byl slyšet jen Parchantův hysterický smích a čerstvě propukající pláč těch žen, které pochopily, o co jde. Mezitím se mechanická ruka, která pevně třímala jediného jasnozřivého občana města, začala znovu pohybovat. Zeširoka se rozpřáhla a proměnila Zara v nepěknou mastnou a lepkavou čmouhu na střeše městské radnice.

Lidé si ani pořádně nestačili všimnout, co se děje, a už se nad městem objevil obrovský černý kotouč. Nesretexova nejnovější zbraň - Zkázonosný Smrtonos I. V několika vteřinách zastínil slunce a líně se rozvalil nad městem. Ze svých útrob vyvrhl několik malých létajících talířů. Ty s jistotou a hlukem zamířily k místu, kde byl Pata, Mata a Letra. Pod hrozbou hnusné smrti všechny tři přinutily nastoupit a vrátily se do Nesretexova zkázonosného stroje.

Jen co se za talíři uzavřely ocelové stěny, začal ďábelský stroj plivat na město svazky smrtonosných paprsků, které město rychle proměnily v ohnivou lázeň, ze které vycházely jen čoudící ruiny a hromady pokrouceného plechu. V pekle, které se rozpoutalo, nalezla většina obyvatel Potomaku nepříjemnou zato ale poměrně rychlou smrt.

Když bylo dílo zkázy dokonáno, monstrum odletělo i se svými zajatci. Ve vzduchu nad mrtvým městem poletovalo jen pár letáků s rozchechtanou Nesretexovou podobiznou.

Gwen dorazil na Roin právě včas, aby stihl začátek velké porady, jíž se účastnilo téměř dvěstě Urů. Byli to všichni Urové, co se právě nacházeli na planetě.

Urové se porad účastní osobně, i když všichni bezpečně ovládají telepatii. Nejsou totiž jediní, kdo ovládá toto umění, a právě proto jsou nuceni zvlášť důležité a tajné zprávy předávat ústně.

Na poradě se hovořilo o novém nebezpečí, které se začíná vynářet v severních oblastech. Zdá se, že jakýsi mocný tvor vybudoval kdesi uprostřed Pustého oceánu mohutně opevněnou pevnost.

Gwen zpočátku nespojoval své poslední dobrodružství s tím, co slyšel na poradě, ale čím více podrobností se dozvídal, tím více se mu zdálo, že ten, jemuž obrovská pevnost patří, nemůže být nikdo jiný než Nesretex. V jeho srdci znovu zaplál oheň pomsty a zároveň mu na mysli vytanula hrozba, kterou Nesretex skutečně představoval. Porážka, kterou utrpěl, pro něj zcela jistě neznamenala mnoho, alespoň ne v tom smyslu, že by přišel o svou moc. Gwena až zamrazilo, když si uvědomil, co by se mohlo stát.

Radou proběhlo velké znepokojení, když jim Gwen vyprávěl o tom, co se stalo. Všichni se shodli na tom, že jeho městu hrozí velké nebezpečí, a že by se měl okamžitě vrátit a varovat jeho obyvatele. Předtím se však všichni společně ještě vydali na Dračí meditaci, která upevňuje vrozené síly Urů a posiluje jejich vzájemnou soudržnost.

Dračí meditace se odehrává v jeskyni Orkin hluboko pod povrchem ostrova. Urové se při ní rozesadí na dně jeskyně do předem zvoleného obrazce, který je při každé Dračí meditaci jiný, a který sestavují ti nejmoudřejší Urové. Obrazec musí být takový, aby energie jednotlivých Urů mohla volně proudit, ale aby se také mohla volně spojovat do silnějších a silnějších proudů, které pak prostupují těly všech Urů a dodávají jim duševní i fyzickou sílu a zároveň I svačinu, protože meditace trvá několik hodin. V konečné fázi se Urové začnou pohybovat vzduchem právě po drahách, na kterých je tok energie nejsilnější. Kdyby byl obrazec špatně zvolen, mohlo by dojít k nežádoucím kolizím, porušení toku energie a tím i porušení celkové rovnováhy, což by mohlo způsobit v nejlepším případě jen velké vyčerpání všech zůčastněných Urů, ale v tom nejhorším případě k energetické explozi, která by pro většinu znamenala jistou smrt.

Hned po meditaci se Gwen vydal zpět do Potomaku. Když startoval transportoflit, radar mu ohlásil, že několik mil od něj proletěl velký neidentifikovatelný předmět, který míří od Potomaku na sever. Gwen v tom okamžiku pocítil náhlé zakolísání vnitřní síly - začal mít z návratu strach. Snažil se jednat chladně a klidně, ale i jeho palubní počítač poznal, že je Gwen velice rozrušen, a proto převzal řízení plně do svých rukou.

V místech, kde byl hustý, líně se převalujícím dým. Gwena v tom okamžiku polil studený pot, několikrát tiše proklel Nesretexe a pětkrát mu slíbil jistou smrt.

Dusil v sobě hněv zároveň s žalem. Prolétal nad známými místy, ale nebyl si jistý, jestli to jsou opravdu ona, protože ze změti cihel, betonu a oceli ani Uru už nic nepozná. Když mezi troskami uviděl nějaké zuhelnatělé přátele, bylo mu opravdu zle. Tam, kde stávalo hlavní náměstí, upoutala jeho pozornost Patova antigravitační nosítka, která se tiše vznášela, jako kdyby se vůbec nic nestalo. V tom okamžiku se v Gwenově srdci rozhořela jiskřička naděje. Rychle nařídil počítači, aby přistál na nějakém bezpečném místě, a pak přistál ručně, protože počítač našel nejbližší bezpečné místo až za hranicemi města.

Gwen plný naděje vystoupil z transportoflitu. Pomalu a opatrně stoupal po stále ještě doutnající suti k místu, nad kterým se vznášela nosítka. Vylezl na zbytek zídky, odkud dosáhl na jejich ovládací panel a stiskl několik tlačítek. Nosítka poslušně dosedla na zídku. Přesně v tom okamžiku se však pod nimi uvolnilo porušené zdivo a vše se zřítilo o několik metrů níže na úroveň bývalého chodníku. Gwen ve vzduchu neudržel rovnováhu a spadl za nosítky. Udeřil se do hlavy a omdlel.

Když se probral, zjistil, že nad ním stojí několik obrovských robotů, kteří na něj míří sympaticky vyhlížejícími paprskomety. Pokusil se vstát, ale jeden z robotů mu naznačil, aby to nezkoušel. Ten, který stál ke Gwenovi nejblíž, zasunul nohy do trupu a proměnil se v krabici stojící na zemi. Zavřel oči a vysunul malý objektiv.

Gwen polomrtvý hněvem sledoval holografickou zprávu, kterou mu robot promítal. Nejprve na ní byl Nesretex a dlouho, dlouho se smál. Na dalším záběru byl Nesretex, jak se projíždí ve svém bazénu v nafukovacím křesílku a Pata s Matou ve vězení. Pata byl klidný a Mata také plakala. Pak se objevil znovu Nesretex, ale již ne sám, ale se spící Letrou.

"Vybral sis velmi dobrou ženu, Gwene," říkal záznam,"je krásná a chytrá - to je velmi nezvyklá kombinace. Stane se mojí družkou, doufám, že ti to nebude tak moc vadit. Neboj se, brát si ji nechci a si při svých schopnostech a vzdělání najdeš jinou a možná i lepší. Trochu mi ale vadí, že nosí pod srdcem tvé dítě.

Je to odpudivá představa. Rozhodl jsem se proto, že Letru té přítěže zbavím. Co nejdřív v ní ten zárodek mí lékaři zahubí. Není to těžké, to oni umí, neboj se. Letru to nebude ani bolet. No a potom, potom si vyrobím vlastního potomka. To není vůbec špatný nápad, že? Myslím, že nadšeně souhlasíš, dovedu si tě představit, ty jeden Ure. Slibuju ti, že až budu dělat toho potomka, nahraju si to a pošlu ti kopii. Určitě to budeš chtít vidět, jenže možná, že už v té době z tebe bude jen vychládající mrtvola v hromadě pokroucenýho plechu. Nebo studená mrtvola. Snad z tebe nezbude ani to. Uvidíme. Papa!"

Gwen nevěděl, co má dělat. V okamžicích, kdy hněv zaslepil jeho mysl, se Gwen nedokázal tak dobře ovládat. Snažil se alespoň přijít na způsob, jak se zbavit robotů.

Díky Dračí meditaci byl plný zdravé a čerstvé energie. Soustředil své myšlenky a napojil se všem robotů, co stáli nad ním, na řídící centra. Pak vyslal mohutný impuls a všem robotům upadly ruce. Gwen rychle využil situace, vzal jednomu z nich zářič a chladnokrevně je všechny proměnil v hromadu ocelových ingotů.

Rychle se vrátil k transportoflitu a rozletěl se k severu. Věděl, že na něj Nesretex bude čekat, a proto se rozhodl, že požádá o pomoc ostatní Ury. Vyslal telepatickou zprávu a čekal na odpověď. Nebál se telepatie použít, protože Nesretex si všechno už jistě předem spočítal, takže ho už stejně nemůže nijak překvapit. Odpovědi mu přišly téměř okamžitě. Všichni slíbili pomoc.

Nesretex mezitím odpočíval v luxusním křídle své pevnosti, které bylo rafinovaně skryto v mnohakilometrovém labyrintu chodeb. Byla to jedna z nejdůmyslnějších staveb na celé planetě. Nesretexe těšilo, že i ti chytří Urové si jí všimli až tehdy, když začala vykukovat nad hladinu moře.

Právě se kochal přemýšlením o své vlastní moudrosti, když k němu přišel jeden z jeho lidí a oznámil mu, že byly zachyceny telepatické zprávy. Bylo z nich patrné, že se všichni Urové chystají napadnout pevnost. Nesretexe to velmi překvapilo, čekal jen samotného Gwena a ani tím si nebyl zcela jistý. Rychle se vydal do řídícího centra, aby pro Ury uchystal přivítání na úrovni.

Den třetí

Gwen křečovitě svíral řízení svého transportoflitu, který před několika hodinami prodělal přípravu k lítému boji.

V servisním středisku se na něj slétl roj kybmechaniků a ti opravili, vylepšili a vyleštili všechno, co se dalo. Gwen sám dbal na to, aby do stroje byly zamontovány nejnovější zbraňové systémy. Nakonec zbrojíř Gwenovi podal zprávu o provedených úpravách a malou příručku pro ovládání nových zbraní.

Díky modernější automatice Gwen svíral řízení už jen ze zvyku. Samozřejmě, že počítače nedokážou nahradit Ura při těsném souboji, ale jinak se na ně dá plně spolehnout. Gwen si dychtivě pročítal brožurku o zbraních, zatímco stroj se neomylně hnal za svým cílem, jímž bylo místo, kde se mají sejít všichni Urové, aby projednali plán napadení Nesretexovy obludné pevnosti.

Pata zoufale přecházel po místnosti, která byla sice přepychově vybavena, ale na druhou stranu byla stále ještě vězením. Mata se vznášela nad zemí v antigravitačním křesle shlavou v dlaních a plakala.

V podstatě si nemohli na nic stěžovat, protože Nesretex, i když se mu říkalo Parchant, se k nim choval velmi slušně a shovívavě. Dokonce přimhouřil oko nad Patovým pokusem o útěk, při kterém Pata pokousal jednoho ze strážců a nechtěl se ho dlouhou dobu pustit, takže musel být uspán a oddělen od nešťastné zrůdy za asistence nelidských lékařů.

Byl dokonce velmi mírný i na Matu, která se snažila vykoupit svou svobodu tím nejodpornějším způsobem - nabídla Nesretexovi, že se před ním svlékne.

"Mato," ozval se nervózní Pata,"co myslíš, jak se Gwen zachová?"

"Určitě nás zachrání, má tu přece budoucí ženu a budoucí dítě!" vzlykala Mata.

Najednou dveře zapištěly, pak bylo slyšet cvrlikání elektronického zámku a dveře se zasunuly do stěny. "Vy dva, pojďte se mnou," hromovým hlasem prohlásil svalovec, který byl člověkem jistě jen napůl,"a ty, dědulo, ne abys zase kousal, jinak ti useknu ten tvůj chlupatej kokos!".

Pata a Mata poslušně následovali vojáka dlouhými temnými chodbami až do místnosti, kde na ně čekal Parchant.

"Á, konečně jste tu. Myslel jsem, že by bylo vhodné, abych vás sem pozval, protože to, co se tu bude dít, se týká i vás. Jak dobře víte, Letra čeká s tím vaším nedochůdčetem dítě. Sami uznáte, že by nebylo příliš vhodné, aby to bylo i nadále pravda." V Nesretexových očích se zračil požitek z toho, jak může zoufalé rodiče mučit. "Máme velké štěstí, že tady doktor Asmar nám přislíbil pomoc," řekl a ukázal na mužíka, který se tísnil v jednom z rohů místnosti.

Nebylo možno rozeznat, jak ve skutečnosti vypadá, protože ho od země až ke krku zakrýval bílý plášť. Mata si jen všimla, že má špínu za nehty a že není oholený, zatímco Pata upoutala náušnice v jeho levém uchu, obočí a nosní dírce.

"Nebude pro něj problémem," pokračoval Nesretex,"provést jeden drobný zákrok, který Letru očistí od toho odporného zárodku. Nebojte se - bohužel jí to nebude bolet." Následovala chvíle významného ticha, ve které se Nesretex díval vyzývavě na Pata a Matu.

"Nééééééééééééééé," náhle zaječela Mata, padla Patovi k nohám a zalila jeho boty přívalem slz. Pata se lekl a zavřel oči. V obličeji mu křeč vymodelovala výraz blížící se zkázy celého vesmíru.

"Ale ano," užíval si Nesretex," Asmare, pusť se do toho." Podivín hned přistoupil k jedné stěně pokoje a jakýmsi nečekaným zázrakem v ní otevřel dveře. Stěna se za ním okamžitě zavřela a zdála se být stejně neporušená, jako předtím, než do ní umazaný lékař zmizel. Nesretex stiskl jakési tlačítko a v té samé stěně, kde před chvilkou zmizely záhadné dveře, se objevilo velké okno.

Za oknem byla další místnost, připomínající nemocniční pokoj. Na lůžku ležela Letra a zdálo se, že je v bezvědomí. "Nebojte se, není mrtvá. Je jen v narkóze," komentoval nadšeně Parchant.

"T..t.t.ttt.tt.ooo.to nemůžete přece udělat!" vybreptal Pata, stále ještě se zavřenýma očima.

"Ale pročpak ne?" odpověděl škodolibě Nesretex. "Vy zvíííííře!!" zaječela Mata a zakousla se Patovi do nohy. "Néééééééééééé," křičel Mata a konečně otevřel oči.

Nesretexe to bavilo čím dál tím víc a paranoicky si pobroukával. Asmar mezitím neobratně manipuloval v Letřině blízkosti s nějakým přístrojem a vůbec nevypadal, že to, co právě provádí, se ho nějak týká.

Pata nevěděl co má dělat, zmohl se pouze na zcela nepochopitelné pantomimické výhrůžky, která zcela postrádaly smyslu, i když je doprovázel rytmickými zvuky. Mata nohu pustila, aby mohla bojovat pláčem a vřeštěním.

Oba dva byli tak zaujati záchranou Letry, že si ani nevšimli toho, jak Asmar sbalil celý přístroj a prošel zpět utajenými dveřmi do místnosti.

"Tak a je po všem, opičky," pronesl spokojeně Nesretex,"odveďte je zpět do cely!"

Pata i Mata rázem umlkli a nechali se jako ovce odvést zpět do svého přepychového vězení. Nesretex ještě chvíli pozoroval nic netušící Letru, pak zrušil okno ve stěně a odešel se připravovat na útok Urů.

Stroj se hnal nad pouštní oblastí Mofin. Gwen odložil malou brožůrku a v jeho levém oku se zaleskla odplata. V pravém oku se odrážela obrovská skála, která jako hrozící prst trčela z těla pouště. Byla vysoká téměř tisíc metrů a říkalo se jí Smolná homole.

Gwen se rozhodl, že vyzkouší nové zbraně. Navedl stroj na skálu a vyťukal do palubního počítače záhadnou změť značek. Procesor zasvištěl a odněkud ze stroje vylétl narůžovělý paprsek, který do miliony let staré skály ve zlomku vteřiny vyřízl tunel dost velký, aby jím mohl malý transportoflit proletět. Hned za skálou provedl Gwen prudký obrat o stoosmdesát stupňů a znovu se řítil na skálu. Nová kombinace hodnot a zbraně spojené s Urovou inteligencí udělaly své. Speciální zářiče koniálního vlnění přijaly řídící pokyn a vyslaly ke skále spršku vln. Tunel, který předtím paprsky vypálily, se v okamžiku znovu zacelil. Gwen se zasmál a řízl další prudkou zatáčku na jejímž konci zabouřila bakteriální děla nabitá těmi nejagresivnějšími a přitom nejinteligentnějšími bakteriemi, které kdy genetičtí iženýři vyklonovali. Skála na několik vteřin zmizela pod zeleným povlakem a pak - pak na jejím místě stál sedmsetpadesát metrů vysoký reklamní panák firmy Michellin drtící pravou nohou dvaceticentimetrovou Nesretexovu sošku. Gwen byl na vrcholu blaha.

Provedl poslední superrychlý looping a při té příležitosti i poslední husarský kousek - pětihlavňovým speciálním laserem proměnil panáka v hromadu zykrouceného plechu. Pak hned zamířil k místu, kde si dal s ostatními Ury sraz.

Když se Letra probudila z narkózy, zjistila, že se nachází v místnosti zařízené s tak nelítostným luxusem, že jí to až vyrazilo dech a málem upadla znovu do bezvědomí.

Místnost měla rozlohu hangáru zaplněného téměř s pedantskou důsledností těmi nejnevkusnějšími věcmi, jaké si kdo dokáže představit. Přímo proti posteli měla Letra výhled na obrovský vodopád, který začínal u stropu a s šuměním mizel kdesi v podlaze. Po jeho stranách byl model skály i s trávou a ztrouchnivělými stromy. Nahoře na pravém břehu stál velký bílý jelen a zoufale vyl směrem ke křišťálovému lustru na stropu. Na pravém břehu o něco níže byla napodobenina vycpaného medvěda, který se bůhvíproč chystá vrhnout do vodopádu. Letře trvalo nějakou chvíli, než si uvědomila, že medvěd nedrží v tlapě poutnickou hůl, ale strom.

Náhle upoutal její pozornost velký ovládací panel hned u postele. Byl přenosný, tak si ho položila na peřinu a snažila se přijít na to, k čemu slouží všechna tlačítka.

Nejprve se zaměřila na shluk knoflíků označených souhrným označením vodopád. Jako první stiskla duhově zbarvené tlačítko - nad vodopádem se objevila duha. Její jas a kontrast se dal seřizovat malými posuvnými jezdci. Letra vypnula duhu a zkusila posuvný jezdec s obrázkem notičky. Sloužil k upravování hlasitosti vodopádu od tichého šumění až po téměř nepřirozený řev připomínající řítící se horu. Velkým červeným tlačítkem bylo možné vodopád vypnout. Letra tedy vodopád vypnula a k jejímu velkému překvapení se za vodní stěnou objevily dveře. Velmi důmyslné, pomyslela si a opět vodopád zapnula.

Hned vedle vodopádu bylo několik stolků a skříněk, které nepochybně pocházely z dílen starých mistrů truhlářů. Každý kousek opatrovala jedna porcelánová doga. Všude po stěnách byla rozvěšena zrcadla a trojrozměrné i čtyřrozměrné obrazy. Strop byl vykládaný zlatem a drahokamy, které se daly jednotlivě osvětlovat pomocí malých reflektorků. Dokonce bylo možné docílit černomodré noci se zářícími hvězdami. Letře se tento efekt velmi líbil, ovšem jen do té doby, než si všimla rafinovaného uskupení hvězd do dvou souhvězdí. Jedno představovalo Nesretexe a druhé ji samotnou. Rozhořčilo jí to tak, že ji neuklidnilo ani kuňkání čehosi ve vodopádu.

Všechno vypnula a stiskla tlačítko označené mihotavým nápisem služba.

Vodopád zmizel, otevřely se dveře a dovnitř vstoupil muž v černé přilbě ozbrojený nehezkým paralyzátorem.

"Přejete si, slečno?" zachrchlal voják.

"Chci okamžitě mluvit s tvým pánem, ničemo," téměř zakřičela Letra.

"To bohužel nepůjde, pán přijde sám, až bude mít čas," odpověděl chladně voják," a toho ničemu bych si vyprošoval!"

V Letřiných očích se zableskl hněv a její prstíky cosi provedly na ovládacím panelu. Voják ucítil, že stojí pod vodopádem a že mu voda nepříjemně stéká po těle.

"Okamžitě řekneš svému pánovi, ničemo, že s ním chci mluvit. Teď hned!" Rozkázala Letra a vypnula vodopád.

"Dobrá, pokusím se," zablekotal ztumpachovělý voják a odčvachtal pryč. Uplynulo jen několik minut a dveře se znovu otevřely.

Objevil se v nich sám Nesretex. Měl na sobě dlouhý černý plášť a v hlavě vetknuté paví pero.

"Přejete si, má drahá?" pronesl medovým hlasem, "mimochodem, neměla byste se chovat tak k mým vojáků. Jsou to mírní hoši, ale přece jenom, mohlo by se stát, že nějakého rozzlobíte a pak by se vám mohlo přihodit něco velmi nepříjemného. Já bych ho za to sice pak musel nechat popravit, ale není úplně jisté, co by bylo s vámi."

Letra v sobě dusila hněv, a ten už z toho pomalu modral.

"Co si o sobě myslíš, ty ničemo! Unesl jsi mě sem a ani nevím proč. Nestačilo ti, jak si dostal naposledy za vyučenou. Nedáš si pokoj, až si tě Gwen najde a tentokrát už smrti neunikneš!"

"Ale beruško," mluvil stále klidně Nesretex, "ten tvůj Gwen, toho se nebojím ani trošinku. Jen ať přijde, stáhnu ho zkůže a nechám si z něj udělat sadu malých bubínků. Myslí si, že je bůhvíkdo, ale je to jen mraveneček, který se sem neodváží, abych z něj neudělal mravenčí pomazánčičku, pusinečko! "

"To si buď jistý, že přijde, pitomečku," chrlila ze sebe odhodlaná dívka,"přijde pomstít své městečko a přijde vysvobodit mne, matičku svého děťátečka." Při posledních slovech se významně podívala na svůj život.

"Ale drahoušku," pokračoval ještě sladčeji Parchant, "obávám se, že z toho děťátečka nicinky nebude. Udělali jsme na tobě takový zákročínek, zatímco si byla v narkózičce. Stejně by to byl degenerovanej blbeček. A navíc..." Nesretex nedořekl větu, protože Letra omdlela.

Gwen přistál na vrcholku hory Polynpus a okamžitě zamířil malým vstupním koridorem do nitra hory, kde byl ve velkém sněmovním sále očekáván svými druhy. Přivítali ho povstáním a gestem kratwan, které je mezi Ury znamením největšího bojového odhodlání. Spočívá v položení palce pravé nohy na sousedovo levé rameno.

"Bratře," oslovil Gwena starý Uru," všichni, kdo zachytili tvou telepatickou zprávu, se shromáždili zde, aby ti pomohli. Ještě před tvým příchodem jsme nezaváhali a opatřili jsme si podrobné informace o Nesretexově pevnosti. To, co jsme se dozvěděli, není příliš povzbudivé, ale doufejme, že síla meditace nám pomůže i proti tomuto obludnému nepříteli."

Pak následovala dlouhá porada ve stavu anizotropního zadržení dechu. Tato mystická technika urychluje přenos informací v mozkových synapsích a umožňuje dokonalé propojení více myslí najednou. Urové při ní leží na zemi v hřebenové formaci, při níž se navzájem dotýkají ušima a vytvářejí tak tunel pro intenzivní tok energie. Gwen byl občas mezi Ury přezdíván "ušák" pro schopnost usměrňovat svýma ušima největší část energie. Proto byl také určen, že jako jediný pronikne do nitra pevnosti. Hned po meditaci se všichni odebrali k odpočinku.

Gwen trávil noc před svým transportoflitem, protože nemohl spát.

"Tak co, bratře Gwene, také nemůžeš spát," pronesl Krot, jeden z Gwenových spolubojovníků.

"Nemohu, Krote. Musím stále myslet na své rodiče, na Letru a na zpustošený Potomak," řekl nešťastný Gwen.

"Nic si z toho nedělej, vše bude dobré, pravda na našich štítech zvítězí. Musí to tak být. Potvrzuje to řeč hvězd, slyšíš? Ty malinké ohýnky nás nezradí, to není jejich styl," uklidňoval Krot Gwena.

"Děkuji ti za tvá slova, Krote, vnesl si trochu klidu do mé rozbouřené duše, děkuji."

"Není zač, potřeboval si to, dobrou noc,"odpověděl Krot a odešel do svého stanu.

Gwena Krotova slova potěšila, ale ne tak, aby dokázal usnout. Převaloval se chvíli ve stanu a pak se šel před bojem proletět. Chtěl se podívat těm ohýnkům pěkně zblízka do očí.

"No jistě, mohl jsem tušit, že si ta sebranka udělá někde mejdan," mumlal si Nesretex nad zprávou o zachycení silného hypermyšlenkového signálu. "Paltexi! Sem."

Do místnosti se vhrnul velký důstojník se zaječím pyskem.

"Přejete si, milosti?"

"Zaměřili jste přesně místo, odkud signál pochází?"

"Samozřejmě, blahorodí,je to hora Polynpus." Informoval Paltex.

"Výborně, okmažitě ten kopec zničte. Termonuklárním paprskem. Tím novým," škodolibě nařídil Nesretex.

"Rozkaz, výsosti," odpověděl Paltex a odešel zařídit vše potřebné.

Bylo krásné ráno. Vzduchem prosvištěl ničící paprsek a smetl z povrchu země horu Polynpus i se všemi spícími Ury.

Den poslední

Toho osudného dne se slunce vyhouplo nad horizont tak rychle, že se mu z toho málem zatočila hlava. Usoudilo, že je velmi významný den, nebo alespoň den, kdy se něco semele, a velmi intenzivně se rozzářilo.

"Pane, vyšlo slunce", prohlásil transportoflit a probudil Gwena, který nad ránem ve svém stroji přece jenom usnul.

Gwen si protřel oči a spokojeně se protáhl. Podíval se do jasného slunce a jeho srdcem se rozlilo teplo. Myslel na Letru a byl šťasten. Představoval si, jak vstane z postele a půjde za ní do kuchyně, kde už jistě bublá horká káva a voní čerstvě upečené koblihy. Tajně se přiblíží, zakryje jí rukama oči a zeptá se "Kdo to je?" a Letra odpoví "Ty, má láska věčně zelená," otočí se a...

"Pane, nepodařilo se mi navázat spojení, mohl byste zadat kurz ručně."

Gwen se náhle probral. Nenavázal spojení - cože? - soustředil myšlenky a vyslal krátkou telepatickou zprávu. Žádná odpověď nepřišla. Strhl řízení stroje k zemi. Ukrutná trýzeň sevřela jeho srdce, koblihy se rozplynu v oblaku reality. Byl najednou tak strašně sám. Zbyla jen láska s nenávistí. Oči se mu podlily krví, kůže zrudla a na krku mu naběhly žíly. "Sakra!" Vykřičel svou obrovskou bolest a pak stroji určil směr k Nesretexově pevnosti.

"Dobrá práce, Paltexi," liboval si Nesretex sedící na houpacím koníku a pokuřující doutník. Letra seděla v rohu řídícího stanoviště a tvářila se nevraživě.

"Sleduj holčičko, co s ním teď provedu," zašklebil se Nesretex směrem k dívce, "Paltexi, je schopen náš paprsek ještě jednou vystřelit?"

"Jistě, ještě jednou ano, pane."

"Výborně, zaměřte tedy ten stroj, co se k nám blíží a proměňte ho ve škvarek!"

"Podle rozkazu, pane," řekl klidně Paltex a odplazil se ke svému paprsku.

Nesretex se spokojeně houpal a vypouštěl kolečka dýmu. "Však ty změkneš děvenko. A navíc tě miluji, toho by sis měla vážít." Letra se dál tvářila jako poraněná lvice. "Jen co ho vyřídíme, ukážu ti palácek, který jsem pro tebe nechal postavit".

"Jaký palác, všiváku?" vyprskla Letra.

"Uvidíš, holubičko," odpověděl spokojený Nesretex právě v okamžiku, kdy Paltex vzpustil další smrtonosný záblesk světla.

"Pane, zaměřili nás..." hlásil transportoflit.

"To mě nezajímá, mě nezastraší!" Vykřikl Gwen.

"Pane, vystře..."

"Mlč ty zbabělče!" Okřikl Gwen svého bojového druha.

Následovala obrovská exploze a stroj se řítil v oblacích hustého šedavého dýmu k hladině oceánu. Gwen cítil žár a bolest, která najednou zaplavovila jeho tělo. Pak ztratil vědomí. Po krátké agonii se stroj roztříštil o vodní hladinu a k nebi vzlétla planoucí ohnivá koule a vodní gejzír.

"No a máme to," prohlásil Nesretex a sesedl z koně. "Letruško, přece bys pro toho dobráka neplakala," řekl Letře a odtáhl jí za ruku do malého výtahu v rohu místnosti.

Teprve tam si Letra uvědomila, co se stalo a snažila se Nesretexovi vytrhnout. Škrábala, kousala a po tvářích jí stékaly slzy. Nesretex jen klidně odrážel nejnebezpečnější údery.

Výtah se zastavil, dveře se oetevřely. Před Letřinýma očima se otevřel pohled na místnost o rozloze půl hektaru, vybavenou to nejpřepychovější kuchyňskou linkou v celém vesmíru. Všude byla rozmístěna transportní pole a teleportomaty s napojením na největší obchodní domy. V antigravitačním lůžku blízko nukleární trouby se vznášel Pata a prohlížel si nejnovější katalog antigravitačních nosítek. Mata stála u antigravitačního prkýnka a krájela hypercibuli. Po tvářích jí stékaly slzy.

"Nejnovější kat," vydechla Letra, "s platinouvou destičkou oceněný letos na soutěži Domácnost příštího milenia."

"A to není všechno, za rohem máš botník." Letře vhrkly do očí slzy. "Miláčku, že jsem na tebe byla tak zlá, ty mě opravdu miluješ." A objala spokojeně se tvářícího Nesretexe.

Gwen pomalu klesal ke dnu ve víru trosek transportoflitu. Soustředil poslední zbytky své mysli a snažil se napojit na proud vesmírné energie. Jenže pod vodou to jde jen ztěží. Soustředil se tedy raději na to, jak se zbavit popruhů, kterými byl připoután k těžkému sedadlu. Poslední zbytky kyslíku došly. Dusil se a nad sebou viděl zelenomodrou, křišťálově čistou masu oceánu. Rozerval svou kombinézu a zmohl se na jediné tempo, kterým zamířil k hladině.