Honáci

Jiří W. Procházka

Jiří Walker Procházka se poprvé procházel po Internetu dne 21.12.1995, ve 20:58.

Je to jako s tím měsícem. Malý krok pro spisovatele, velký skok pro fandom. A AmberCrew se teď bude na všech conech chlubit, že postavila lunární modul.

Ano, ten večer jednou jistě vstoupí do historie: "...To bylo tenkrát, když mňoukala Clintonovic kočka, přitom se sosaly texty od Floydů a zároveň se posílala do Dejvic kapitola Honáků. A celý to Walker komentoval tak, že to bylo slyšet až na dvorku." - Hehe, a to kvůli těm cvokům z AmberZinu. ;-)

Říká se, že Gibson psal svého Neuromancera na psacím stroji. A jaká je to pecka. Někdo tomu říká intuice, někdo fílink', někdo zas, že to měl daný shůry, od samotnýho Velkýho Administrátora. Nevím, co se bude říkat jednou o Walkerovi, ale jedno vím jistě. Autor Tvůrců času neměl v době jejich vzniku o Internetu ani páru. :-)

Úryvek, který máte nyní možnost si přečíst, je ukázkou z třetí kapitoly románu Honáci, připravovaného k vydání v nakladatelství Altar.

Kapitola III.

Rodeo v Cooperově aréně

"A nyní se, vážení přátelé, konečně dočkáte toho, na co celou dobu čekáte. Do arény bude vpuštěn Slizák Zabiják! Toto nádherné a silné zvíře pochází z chovu rančera McConnolyho, ve svých genech nosí slavného Moby Dicka a Tlustou Bertu. A je to tady, je to tady! Vážení přátelé..."

Hlasatelův baryton byl přehlušen hvízdotem okoralých rtů, dupotem okovaných bot a pištěním dívčích hrdélek. Malý Joe fascinovaně hleděl na pomalu se otvírající železná vrata. Vrata připomínala kruhová dvířka biomotivy, poctivě nýtovaná pláty polirunu. Za nimi byla rozlezlá černočerná tma, kterou ještě zdůrazňovaly oslňující čtvercové plochy reflektorů, umístěné na třech stožárech kolem arény. Kakofonie zvuků náhle přešla v užaslý vzdech. Hlediště mlčky hledělo na osvětlený písek.

Na něj právě dopadl pětimetrový ostnatý červ.

Slizák vylétl z temné kóje tak bleskově, až se zdálo, že se uprostřed arény vyloupl jako z kouzelníkova klobouku. Vztyčil přední polovinu těla a komíhavým pohybem kobry se připravoval k útoku na cokoli, co se jen octne v jeho dosahu. Znervóznělé zvíře pro výstrahu případným protivníkům vystřelilo z úzkých trubic, jakých mělo po obvodu těla na desítky, jedovaté ostny. Joe se instinktivně přikrčil a popadl Sarah za ruku. Cítil, že se její hebká ruka chvěje. Červí ostny ale jen neškodně narazily na pancéřové sklo, kterým byl písečný prostor obehnán, a sklouzly na zem. Na skle po nich zůstaly jen žlutavě slizké stopy agresivní žíraviny. Obecenstvo zaječelo nadšením.

Do bouřícího prostoru arény náhle zazněly fanfáry.

Honáci přicházejí!

V každém vrcholu trojúhelníkového kolbiště se otevřely dveře - a jimi vpadli do záře reflektorů honáci na skákajících želvách. Osedlaná zvířata byla jedinými tvory, jejichž krunýř je bezpečně chránil před jedovatými ostny červů. Navíc měla postroje i masky zhotovené - a překrásně zdobené - z polirunových fólií a pásů. Jumping turtles tedy byly dostatečně připraveny na souboj s jedovatými červy.

Nikoli však honáci. Ani jeden z nich neměl přilbu, která je při těchto zápasech povinná, ani jeden z nich neměl kovový kroužkový oblek, předepsaný Asociací Sportovních Společností.

Joe o tomhle už mnohokrát slyšel, souboje s červy byly součástí snad každého filmu o hvězdných honácích, ale ještě nikdy nespatřil ty odvážlivce na vlastní oči - oblečené opravdu jen v kožených oblecích, vysokých jezdeckých botách s třpyticími se ostruhami, a s nezbytným sombrérem nebo stetsonem, švihácky posazeným šikmo na hlavě.

Jezdci s výskotem, který přenášely mikrofony v aréně, objížděli Slizáka, a všichni mohli spatřit jména, vyšitá barevně na zádech kožených bund. Mohutný Salvatore Ohio točil nad hlavou sisalovým lasem v široké krinolíně, podsaditý Fred Osbourne s puntíkovanou bandanou kolem krku práskal pětimetrovým bičem, až zaléhalo v uších, a štíhlý Brian Westley v košili z denimu si nechal po pažích projíždět jiskřící koule transbol.

Na světelné tabuli proti Joeovi se ihned rozzářily poměry sázek na jednotlivé jezdce - i na Slizáka. Ten získal přes polovinu sázek... Chlapec se otočil na otce:

"Tati, proč lidi nevěřej honákům?"

Ten nejdříve neodpověděl, ale když ho syn důrazně zatahal za rukáv a zopakoval dotaz, bručivě odvětil:

"Ale, toho si nevšímej. To se během zápasu změní."

Harper senior teď měl v hlavě úplně jiné myšlenky. Krátké setkání na chodbě stačilo, aby si oživil všechno, na co tady, na téhle planetě, chtěl zapomenout. Farmář Seal Westley, jeden z té slavné Velké Pětky, ho takřka přepadl s otevřenou náručí, láhví Jima Beama - a ustaraným čelem. Rodina v té době už seděla na místech, Harper si šel jenom pro plechovku Budweissera; a bylo mu jasné, že Seal si na něj počkal. Krátké přivítání, poklepání po ramenou, to ještě šlo. Ale kvůli tomu ho po těch letech, "proboha, to je už let", určitě Seal nekontaktoval. Joe, je to špatný. Kuzněcow začíná mít tvrdě navrch. Teď mu odoláváme jenom díky Desateru. A to víš, na krávy si nikdo nedovolí sáhnout. Ale má za sebou vlivný lobby firem závislých na Přepravě, dokonce i v Parlamentu. A prý byl i na neoficiální večeři u Císaře...

Harper jenom kýval hlavou; ostatně, co jiného mohl dělat. Seale, a spojil ses s ostatními? Farmář na to jen zavrtěl hlavou. Sám nevěděl, jestli by to už teď bylo vhodné.

Velká Pětka už je přece jenom minulostí.

I když slavnou, tak přece jenom už zašlou minulostí.

Joe junior se už plně věnoval rodeu.

Slizák se stočil do ostnaté koule a ta se pomalu začala rozjíždět po obvodu arény, stále zrychlovala, až se po chvíli změnila ve svištivou šmouhu. Honáci byli ve střehu. Tohle ještě žádný červ nezkoušel.

Písečný červ dosáhl úžasné rychlosti - bhrouuum - ohlušující zvuk zahltil reproduktory, Joe si přitiskl dlaně na uši, Sarah vyjekla a přednosta Harper překousl filtr svátečního Marlbora. Slizák ostře změnil dráhu a zaútočil na Salvatora. Ten trhl opratí želvy a zároveň mrštil laso proti řítícímu se Slizákovi. Želva už měla zkušenosti v boji s obřími červy. Skočila kousek doprava, kam také červ ihned zamířil, ale vzápětí se prudce odrazila na opačnou stranu a navíc během skoku provedla výkrut, takže ostnatá jedovatá koule tvrdě narazila na spodek krunýře - zatímco na jeho vrcholu se Salvatore křečovitě držel postroje, aby nevypadl ze sedla.

Slizák se odrazil ke stěně arény, bleskově se roztáhl do celé délky a jeho tělo se napjalo, aby vypustilo jedové ostny, když vtom ho Fred zasáhl koncem polirunového biče přímo mezi tykadla. Červ byl lapen do samostahující se smyčky živého lasa, a zároveň dezorientován úderem biče, ale ještě mrskl koncem ocasu, kde byly největší bodliny, když ho do této části zasáhlo Brianovo transbolo. Dotklo se ostnů a ozval se praskavý výboj, který je seškvařil do oblých, nepoužitelných výrůstků. Červ se stočil do útočné spirály, odrazil se a mocným skokem překonal celou plochu arény; přitom během letu mrsknutím těla srazil Salvatora s želvy. Ta ihned skočila mezi dopadnuvšího červa a ležícího člověka a postavila se na zadní nohy.

Sázky na tabuli zběsile zablýskaly a cena Salvatorova života náhle stoupla, ale zároveň, na úkor ostatních honáků, stoupla i výše sázek na Slizáka.

"Time!" ozvalo se z reproduktorů, a všichni jako jeden muž zírali na tlampače. Kdo chce oddechový čas?

"Stáj McConnolyho požaduje přestávku," ozval se rozhodčí.

Do arény se zabodly infračervené bodové reflektory a znehybněly červa. Salvatore skočil na želvu a přijel k Fredovi a Brianovi. Všichni se chvíli o něčem radili, Salvatore si širokým rukávem kostkované košile setřel pot z čela, Fred vytáhl ze sedla plechovku astro-coly a...

Infrasvětla náhle pohasla a vzápětí se otevřela vrata červí stáje a z nich vylétli další dva červi! První z nich srazil smrští jedovatých ostnů Freda k zemi.

Probodnutá plechovka jenom zasyčela a do písku z ní vytékal hnědavý, šumící nápoj. Zasažený honák se chvíli svíjel ve smrtelných křečích, než se jeho tělo napjalo a pod účinkem červího jedu zčernalo a začalo se úděsně rychle rozpadat.

Obecenstvo zařičelo děsem.

"Rozhodčí volá stáj McConnolyho! Během rodea je nepřípustné, aby byl v aréně více než jeden červ! Obsluha okamžitě spustí infrazáření! Opakuji - je nepřípustné..."

Hlas rozhodčího se odmlčel a světelná tabule pohasla.

Joe chytil sestru za ruku, a pohlédl ji do tváře. Sarah byla bledá jako právě vylíhlé mládě goory. Otec vzal matku kolem ramen a přitiskl ji k sobě. Joe se rozhlédl po publiku; to sice řvalo, protestovalo, pískalo a dupalo - ale všude v lidech spatřil strach. Tváře, strach, oči, strach...

V aréně se zatím rozpoutal nerovný boj.

Tři píseční červi zaútočili na dva honáky. Pětimetrová těla se hbitě plazila po obvodu arény a natáčela se k obětem hřbety, plnými jedových ostnů. Salvatore se udiveně podíval po skleněné kopuli, ve které byli zavřeni. Tohle přece není možné! Vždyť teď už musí ječet sirény a zářit infraboďáky! Co to znamená? Pohlédl na Freda. Oběť zákeřného útoku už byla rozložena na kusy masa, z nichž trčely krvavé kosti, svázané šlachami a rozkládajícími se pruhy svaloviny. Z očních důlků visely matné bulvy a z úst ohraničených spálenými rty vytékal jedem rozložený jazyk. Salvatore suše polknul:

"Frede! Frede, ... To není pravda, ne! Briane!"

Hlas se mu roztřásl.

"Vyser se na to," zasyčel vedle něj Brian. "Nejdřív vyřídíme tyhle potvory - a potom ty, kdo tohle zhvízdali!"

"Briane, nemáme šanci!"

"Když tu budeme pořád žvanit, tak určitě ne."

Svissst!

Brian odrazil očekávanou palbu jedovatých ostnů prudkým vytočením druhého transbola, které vytrhl z koženého opasku. Vzal si do ruky dlouhý bodec, který ležel na centrální značce. Další červ zaútočil na honáky zezadu - a třetí se vymrštil do několikametrové výše a rozrotoval tělo, takže při dopadu ty chabé lidské schránky rozemele na dobře stravitelnou kaši.

"Slizák se stočil..."

"Pozor! Seshora!"

Obecenstvo ani nedýchalo. Do výkřiků honáků tepal jen tisícerý tlukot srdcí přihlížejících.

Všech ale ne.

"Tak tohle mají jako poslední varování," pronesl padesátník s chladnýma očima a asketickou tváří. Šlechtický rodokmen by mu nezapřel nikdo; ani kdyby ten vysoký, energií nabitý muž pracoval jako asfaltér na Třetí Mezigalaktické. I teď jeho arogantní výraz neměl nic společného s klasickými padouchy z filmových trháků. Byla to přirozená arogance, geneticky zakódované přehlížení všeho ostatního, co se netýká Mne, a Mé Společnosti. Opět si k šedým úzkým rtům přiložil zlatou špičku Davidoffa, nejdražšího doutníku v Galaxii, a s požitkem vdechl aromatický kouř.

S lehkým nadhledem pozoroval popravčí jeviště.

Postavení honáků by bylo vskutku beznadějné, kdyby...

Kdyby s nimi v aréně nebyly věrné jumping turtles. Dvě z nich se vymrštily z protilehlých míst a přesně nad oběma honáky se prudce srazily krunýři, zadunělo to jako zahřmění písečné bouře, a zase se od sebe odrazily, aby dopadly na původní místa. Napětím nedýchající publikum si teprve teď uvědomilo, že želvy v okamžiku srážky rozdrtily shora útočícího červa, z něhož na povrch arény teď padaly svíjející se kusy masa.

Další želva si vzala na starost Slizáka, před kterého se vrhla v okamžiku, kdy se vymrštil ze spirály, a nastavila mu drsný hřbet. Druhý červ však místo na honáky zaútočil na tuto želvu. Zvíře už nestačilo zatáhnout hlavu - a dostalo do očí plný zásah jedovatými ostny. Vtom už Brian vrážel Slizákovi do zátylku bodec s širokým ozubeným ostřím. Na mladíka vystříkla lepkavá tekutina, na okamžik ho oslepila a toho využil částečně ochromený Slizák a vrhl se na nebezpečného soka, ale vlétl do kovové smyčky Salvatora. Snědý honák stiskl elektronickou pojistku a polirunové vlákno rozřízlo červa na dvě části. Na zadní polovinu současně dopadla celou váhou jedna z želv.

Přední část rozpůleného červa naslepo zaútočila podle tepla lidských těl a prudkým úderem srazila k zemi Salvatora, a rozdrtila mu nohu... Brian se rozehnal těžkým kopím jako basebalovou pálkou, aby odrazil další úder, který směřoval na Salvatorovu hlavu. Síla červího těla mu vyrazila zbraň z ruky, ale smrtelné zachvění potvrdilo bezchybný zásah. Salvatore se stačil odkulit o kus dál, sebral transbolo a s výkřikem ho hodil Brianovi, který právě skákal po hlavě za želví krunýř, pronásledován posledním červem. Jakmile dopadl na písek, vztyčil se a zachytil letící transbolo. To už želva vyskočila na zadní nohy a srazila tělem letícího červa, na něhož se v následujícím okamžiku snesly koule rotujícího transbola - aby ho vymazaly z tohoto světa...

Šlechtic s blýskajícíma očima mlčky rozdrtil tabákovou pochoutku o chromované hrazení lóže, pomalu se otočil na zesinalého muže, který v rukou mačkal buřinku, a prohlásil:

"Ratmane, ihned odevzdáte osobní disk, galaktiku a revolver."

"Ale, Vaše výsosti, tohle přece nikdo nemohl předpokládat! Tři červi najednou... Vždyť to je nemožné! Ale stejně jsme je dostali! Jeden to nepřežil."

Do Ratmanovy tváře se zabodl ledový pohled šedivých očí.

"Nemáte pravdu. Nepřežili to dva. Vy jste ten druhý!"

Ratman padl na kolena.

"Proboha ne! Vždyť vám sloužím už deset let..."

"Právě. Změna je život," štítivě překročil hrabě Kuzněcow plazícího se šéfa druhého oddělení Vnitřní bezpečnosti a pokynul gorilám hlídkujícím v předsíni:

"Vemte si ho na starost. Ať ví, že jsou to jeho poslední okamžiky. Ať vám slíbí život vlastní matky. Pak mi ho přiveďte. Ještě se bude hodit. Ten pozoruhodný člověk je pro některé práce jako Bohem stvořený."

Hrabě si přehodil přes hubená ramena lehký plášť a zmizel v bezpečnostní chodbě. Pancéřované dveře se za ním hermeticky uzavřely a oddělily tak nejvyššího hodnostáře Společnosti od vzrůstajícího ruchu v celé Cooperově aréně.

Vytáhlá, ladně kráčející postava pomalu mizela v hloubi tunelu, střídavě osvětlená zamřížovanými polokoulemi nouzového osvětlení, střídavě mizející v pásech tmy, objevující se a ztrácející se černý havraní plášť...

"Tati, vždyť tohle nebylo rodeo," konečně se ozval Joe.

"Ne. To nebylo."

Ne, to nebylo to rodeo, na které se chlapec tolik těšil. Honáci nikdy nezabíjeli červy. Nikdy. Vrchol jejich umění spočíval v tom, že donutili červa vystřílet všechny ostny a vyčerpat jej do té míry, že ho na závěr bezmocného odtáhli z arény do stáje. Byla to sice hra se smrtí, ale byla to hra.A tohle nemělo s hrou nic, vůbec nic společného.

...