hora

Pokoření hory Him-áj člověkem

Jan Oščádal

Během cesty do Midland City si Kilgore Trout opakovaně uvědomoval, že v podstatě kopíruje trasu, po níž se o čtvrt století dříve vydávali američtí beatnici a jen dvě a čtvrt staletí před nimi mnohonárodní pionýři. Všechny ty kryté i rychlé vozy směřovaly stále dál a dál na západ, dokud jedny nezastavily Kordillery, druhé Tichý oceán a PYRAMIDU nejbližší MacDonaldův hamburgrový ráj.

Pro Trouta, který se v té době pokoušel ovládnout a změnit svůj metabolismus, aby dosáhl harmonie, to byla hotová Tantalova muka. Tantalos byl mytický král, který zabil, rozsekal, upekl, posypal zelenou petrželkou a poté servíroval svého syna Pelopa, aby vyzkoušel hodnověrnost vševědoucnosti bohů, což bohové nemají rádi. Za trest byl šéfem řecké filiálky odsouzen k věčné žízni a hladu za podmínek odporujících Chartě Spojených národů. Po jeho synkovi byl pojmenován poloostrov Pelopponésos, který Trout nijak zvlášť netoužil navštívit. Cesta na středozápad mu úplně stačila.

Trout, jenž ke stáru začínal mít lidí plné zuby, se přesto postupně propsal k názoru, že jeho bratry a sestrami jsou všichni tvorové žijící na této a dalších planetách. Před půl rokem zaslal řediteli dobytčích jatek města Cohoes dopis, v němž oznamoval, že si nepřeje, aby kvůli jeho sobecké potřebě zůstat naživu byly i nadále vražděny jiné živé bytosti. Žádám vás, psal Trout, abyste bezodkladně snížil roční produkci hovězího o 109,5 kilogramů, které už nebudu potřebovat. Aniž to věděl, spotřeboval by od onoho okamžiku do konce života pouhou tunu masa, což zas nebyla tak velká kráva, jak si představoval.

V umývárně Hamburgrového krále na dálnici v New Jersey, kde se hodlal ukrýt po dobu šoférových orgií, se srazil, jak tomu chtěl jeho náhradní Stvořitel, s mužem orientálního vzhledu, jenž Troutovi nabídl místo na "sedadle smrti", jak se všeobecně říkalo sedadlu spolujezdce. Trout si však na taková náhodná seznámení na záchodcích dával setsakramentský pozor. Měl dosud v živé paměti událost, která i po letech pálila jako feferonka v řiti.

Jednou, někdy začátkem 50. let, pozoroval a polohlasně komentoval počínání údržbáře vystupujícího na žebřík k poblikávající stropní zářivce. Koncem 60. let si pak přečetl svá slova v knize Franka Herberta, kterého podle fotografie na přebalu identifikoval jako souseda u mušle po pravici, který mimo jiné napsal: "Kam mají namířeno ti, co šplhali nahoru?" zeptal se šeptem Paul. A tak dále.

Orientálec, který si povšiml, že Trout cestuje stopem, pravil, že potřebuje společnost moudrého muže. Přesně tak totiž Kilgore Trout vypadal - jako velmi starý a velmi moudrý muž - a tak ho také většina lidí brala a říkala mu věci, jaké si nepřál slyšet. Nyní byl kupříkladu informován o napěchované mrazničce zřejmě neméně orientálního synka, v níž policie nalezla pozůstatky dvanácti žen, které hoch zabil, naporcoval, zabalil do celofánu a chystal se upéct a posypat sekanou petrželkou.

Trout však nesdílel optimismus otce mladého kanibala, zvrhlého studenta medicíny, a nedoufal v jeho propuštění na kauci. Předpokládal naopak, že bude spravedlností posazen na elektrické křeslo a beze všech příkras usmažen elektrickým proudem. Nemohl sloužit informacemi o stravě podávané v ohijských věznicích, ani nevěděl nic o tom, zda lze vězňům posílat balíčky na přilepšenou. Prohledal si kapsy a zdvořile, leč mlčky původní nabídku odmítl. Kromě ptačího zobu neměl, čím by muže utěšil, proto rychle uprchl do soukromí uzamykatelné kabinky.

Jako mladík napsal povídku o Pokoření hory Him-áj, jejíž rozporuplný hrdina, milionář Randolfo, cestoval se skupinou sportovců uložených v kryogenních aparaturách, ne nepodobných velkým mrazákům, po Mléčné dráze a vyhledával planety s vysokými horami, aby je zlezl. Na planetě Cj-him-áj si vybral člověkem dosud nepokořenou patnáctitisícovku Him-áj, kterou se rozhodl srazit na kolena prvovýstupem západní, nejnebezpečnější stěnou. Dal rozmrazit a probudit dvacetičlennou výpravu horolezců, vybudoval základní tábor, najal stovku nahých domorodců a udělal z nich polonahé nosiče jednoduše tím, že jim navlékl ruksaky, nasnídal se a ihned vyrazil.

Během výstupu došlo k postupnému ukládání sportovců do ledových žlabů, aby mohli být na zpáteční cestě vyzvednuti; neprotestovali, byli na podobné zacházení zvyklí. Když byl poté milionář Randolfo, který zmrzl až na samém vrcholku jako poslední, na ošetřovně své soukromé rakety, kam ho domorodci přinesli přimrzlého k žerdi a tuhého jak nanuk, konečně rozmrazen, dozvěděl se, že Cj-him-ájaňané při návratu horolezce sice vykopali, ale snědli, což nazval "tragickým střetem dvou civilizací". Trout zakončil povídku parafrází známého rčení, které v jeho podání znělo takto: Lid se nažral a hora zůstala celá.

V tuto chvíli Kilgore Trout, který se živil prakticky jen ptačím zobem, o nějž se dělil se svým papouškem Billem, pohlédl do záchodové mísy, aby po způsobu hypochondrů a vegetariánů prozkoumal, co vyšlo z jeho výpusti, a pravil: "Vonné? Gut!" A spokojeně, pohvizduje si triumfální pochod z Aidy, vyšel z kabinky, aby si před nástupem do PYRAMIDY umyl ruce.

"Co mám dělat, když ten můj kluk nic jiného nejí?" volal za ním nešťastný otec. Tak to totiž chodí.