Krmníci

Ivan Mls

"Moc se nesměj, Volfe, měl by ses spíš stydět, že je tvůj otec nestravitelný," zvedl lektor káravě prst a zamířil ho do třetí lavice. Ve druhém ročníku elitního středního učiliště gastronomického byla v plném proudu hodina konzumačních poloh, předmět, který žáci ve valné většině nenáviděli. Snad i proto, že byl na programu výuky každý den.

"Když jsi tak veselý, jistě vše dobře znáš," pokračoval lektor a došel k Volfově lavici. "Tak mi řekni, jakou polohu zaujmeš, když tě bude polykat alfa samička stargeista?"

"Alfa samička?" Volf začal svou odpověď otázkou, aby získal čas. Klátivě se postavil, chvíli prázdně zíral lektorovi přímo do tváře a pak ze sebe začal pomalu soukat: "Alfa samička stargeista - to zaujmu stoj spatný, připažím a čekám..."

"Špatně!" vykřikl se zřejmým zadostiučiněním lektor. "Píšu Ti další nedostatečnou! Jak ty chceš absolvovat školu, to je mi skutečně záhadou! Člověče, uvědomuješ si vůbec, co bys alfa samičce způsobil? Ignorante - a tohle má být výkvět na galaktickém fóru!"

Volf pokrčil rameny a blonďák sedící přímo za ním, Kraus, zvedl ruku a začal se snaživě hlásit.

"Tak prosím!" pokynul mu lektor.

"Když chceme, aby nás polkla samička alfa, musíme vzpažit a v procesu polykání zvolna roztahovat její jícen, abychom prošli do jejího žaludku. Bez cizí pomoci totiž není schopna polknout... To, co říká Volf, se hodí pro gama samečka stargeista, který sousta nasává vysokým podtlakem..." dodal ještě, aby si u lektora šplhnul. Nezklamal se.

"Správně, správně," pokýval lektor hlavou. "Tomu říkám pečlivě připravený žák. Jestli budeš takto pokračovat, jednou se tvé jméno jistě dostane do jídelních análů stargeistů - možná tam budeš figurovat jako zvlášť inteligentní a optimálně spolupracující sousto... Sedni si, píšu ti dvě výtečné..." dodal pedagog a uznale poklepal zářícího Klause po rameni.

Žák usedl a vrhal kolem sebe vítězoslavné pohledy, kterými jako by svému okolí říkal: Vidíte, blbečkové, takhle se má odpovídat.

"Chlapci, chlapci," povzdychl si lektor, "tady Kraus je pouze světlá výjimka. Koukejte se sebou něco udělat, vždyť jinak dopadnete velice špatně už v pololetí a o konci roku ani nemluvím. Učte se - nedovedete si představit, co je to za ostudu, když si pak do Stravovacího střediska přijdou stargeisti vybrat něco k jídlu a narazí na ignoranty, kteří nevědí, co se sluší... Takoví občané dělají ostudu celé Zemi - co Zemi! Celé Sluneční soustavě! Uvědomte si a denně si opakujte, že naše bílkoviny jsou pro stargeisty nenahraditelné a bez nás by nikdy nedosáhli svého rozmachu!

Žáci se zájmem hleděli na rozpovídaného lektora - nikdo ani nešpitl, neboť se rýsovala naděje, že pedagog bude mluvit sám a zcela zapomene na zkoušení. Těšili se však marně.

"Mno," pohlédl lektor na hodinky, "máme ještě dost času, tak si dáme přestřelku. Co vy na to?"

Třída otráveně zahučela. V lektorově žargonu znamenala přestřelka velice nepříjemný způsob zkoušení, kdy pedagog pálil jednu otázku za druhou a prstem ukazoval na žáky - kdo okamžitě neodpověděl, získal černý bod. Za pět černých bodů byla jedna nedostatečná.

"Alfa sameček stargeista? Stein!" zabodl prst do žáka v první lavici.

"Alfa sameček?" Stein na malý okamžik zaváhal, ale pak, jakoby náhle osvícen, vyhrkl: "Polyká lidi nohama napřed!"

"Správně. Omega hermafrodit stargeista? Klein!"

"Omega, omega..." žák váhal.

"Omega, omega," opakoval posměšně lektor. "Taková zvláštnost a ty to nevíš? Copak nevíš, že před konzumací se musíš namazat..."

"Slunečnicovým olejem, abych do něj lehce vklouzl!" vyhrkl šťastně Klein, spokojený. že odvrátil hrozbu černé tečky.

Kraus se v lavici povýšeně zasmál a lektor vybuchl: "Ignorante! Slunečnicový olej působí na všechny staregeisty jako projímadlo! Měl to být vyjetý motorový olej. Máš dvě černé tečky!" Zlostně praštil poznámkovým blokem, kam si psal hodnocení žáků, o stůl a zase se rozpovídal. "Slunečnicovým olejem se namazal před měsícem támhle Volfův otec, když se mu mělo dostat té cti a chtěl ho spolknout sám omikron sameček stargeista. Přiletěl do Sluneční soustavy až z druhého konce Galaxie a pan Volf se klidně namaže slunečnicovým olejem, takže si projde omikronovým trávicím traktem za pouhých deset sekund a stargeista ho nestihne ani natrávit. To se přece ve slušné společnosti nedělá. Stargeisti do nás investují, aby pak měli dostatek hodnotných výživných proteinů, a pak se někdo takhle nehezky zachová. Jen řekni, Volfe, není to ostuda?"

Volf váhavě vstal. "Prosím, já myslím, že ne. Když on mi táta slíbil, že se mnou pojede na výlet, no a kdyby se nechal sežrat, tak by nesplnil slib." Žák se plaše rozhlédl po třídě a v očích některých spolužáků vyčetl pochopení. Bohm v zadní lavici dokonce zašeptal sousedovi: "Tomu říkám formát. To můj fotr, když ho měla spolknout jenom obyčejná delta samička, se dostavil do Stravovacího střediska už o dva dny dřív, jen aby prej nepřišel pozdě. Ale stejně mu to moc nepomohlo a naše rodina žádné poděkování za kvalitní dodávky proteinů od stargeistů nedostala, protože jak byl nedočkavej, tak si prej úplně popletl konzumační polohu, potrhal deltě nějaký klky v jícnu a ještě jí prej dlouho ležel v žaludku, protože si zapomněl sundat nestravitelné silikonové spodní prádlo. Prostě ostuda jako hrom..."

"Neruším vás, pánové?" zeptal se sarkasticky lektor a významně si odkašlal.

Bohm jen tiše špitl: "Prosím ne..."

"To jsem rád," konstatoval lektor. "On totiž pan Volf, když ho tak obdivuješ, použil tuhle metodu ještě třikrát, mezi stargeisty se to rozkřiklo, takže teď o něj nikdo nestojí. Taková ostuda... To tady chce tvůj otec žít až do smrti nebo co?" obrátil se znovu na Volfa.

"Já nevím," odpověděl tiše Volf.

"Uvědomuješ si, že tím pádem ztratil jeho život jakýkoliv smysl? Teď může jen bezcílně bloumat, protože i ten nejvyhladovělejší stargeista si dvakrát rozmyslí, než se rozhodne ho spolknout... a riskovat žaludeční obtíže."

Lektor se rozohnil a úplně zapomněl, že měl v úmyslu tvrdě zkoušet.

Žáci ho s napětím sledovali, nikdo už raději ani nešpitl, jen aby pedagog náhodou zase neztratil nit monologu. Lektor však právě dospěl k závěru, že kázání a moralizování bylo dost. "Tak. Jedeme dál. Beta hermafrodit? Volfe!"

Volf váhavě vstal. "Prosím, táta říkal, že je lepší dožít se stáří a stargeisti to už mají stejně spočítaný..."

"Co tím chceš říct?" lektor rázem zapomněl na položenou otázku i na zkoušení. Žáci s povděkem kvitovali Volfovo odvážné vystoupení, které opět o něco oddálilo nepříjemné zkoušení.

"Já jenom, vlastně," koktal Volf, zatímco sousedé na něj tiše syčeli: "Tak se vymáčkni, nějak ho zabav, nebo zase začne s přestřelkou!"

"Ty vlastně co? Ty vlastně odmítáš nejčestnější vlasteneckou povinnost všech Pozemšťanů? Ty chceš říct, že to, co udělal tvůj otec, schvaluješ? Je to tak?"

"Já, tedy..."

"Nekoktej a jasně odpověz!" zvýšil lektor hlas. "Ty si myslíš, že se celé roky učíte ve škole o stargeistech a jejich stolování jenom pro legraci? Kde bychom bez nich byli? Kdo jiný by nás chtěl asi tak polykat, co myslíš? Oni se pro nás obětují a náš mladý pán tady bude propagovat svého neuvědomělého otce! Hanba!" vykřikl lektor a unaveně se svalil na židli za katedrou. Rukou si otřel čelo. "Co je, Krausi?"

"Prosím, já s Volfem a jeho otcem nesouhlasím. Já se už nemohu dočkat, až dosáhnu věku Jídla a věřím, že si mne vybere za potravu beta hermafrodit, neboť ten polyká sousta zásadně v okamžiku, kdy dělají přemet v zad. A ten já umím!" Vtom hlasitě vykřikl, protože mu jeho soused vrazil do zadní části těla špendlík se slovy "Tak předveď!". Šplhouni to nikdy neměli lehké.

"Klid!" Lektor sebral s katedry poznámkový blok. "Abychom se vrátili k výuce. Pokračujeme. Kdo mi řekne, jak..." Jeho slova přerušilo zaklepání na dveře. "Vstupte!"

Do třídy vešel muž v blankytné uniformě Stravovacího střediska. "Dobrý den," pozdravil pedagoga. "Mám tady pro vás předvolání do Stravovacího střediska na dnešní odpoledne. Vybral si vás gama sameček. Mnoho úspěchů, ať mu chutnáte!" Muž zasalutoval, předal lektorovi obsílku a zmizel za dveřmi.

"Tak vida, dneska odpoledne a gama sameček," zamumlal si lektor jen tak pro sebe. Pak se obrátil ke třídě, přimhouřil oči a tvrdým hlasem pravil: "Jen si nemyslete, lumpové, že ujdete zkoušení. Kdo nebude umět celou látku od začátku roku, ten v pololetí propadne!"

Třída lehce zašuměla a kdosi v zadní lavici tiše poznamenal: "Povídačky. Než si na nás ten nový lektor zvykne..."

Všichni ve třídě lehce pookřáli nadějí, že se konečně zbaví neoblíbeného tyrana, který nikdy nezůstal nikomu nic dlužen. "Ten gama sameček mu patří," utrousil koutkem úst Kraus, aby se zalíbil spolužákům. Ten než někoho spolkne, tak si ho napřed prohněte ve voleti, a pak..."

"Moc se nevytahuj!" přerušil ho soused, který před malou chvílí tak dovedně zapracoval špendlíkem.

Zazvonilo.

Žáci začali okamžitě balit školní brašny. Učebnice i pomůcky v nich mizely s udivující rychlostí. Pedagoga si už nikdo nevšímal, natož aby čekal na jeho pokyn. Lektor jako by tuto neúctu ani neregistroval - pátravě se rozhlédl po třídě a přesvědčen, že ho skutečně nikdo nebere na vědomí, vytáhl bleskurychle ze zásuvky katedry všechny své věci, a uložil si je do tašky. Hned poté, bez jediného pozdravu, rychlým krokem opustil třídu.

"Myslím," poznamenal patetickým hlasem Konrád, který seděl v první lavici, "že bychom se měli zítra připravit na pořádnou přestřelku."

"Blázníš?" plácl ho laškovně po zátylku Bohm, "zítra bude určitě suplování..."

"Ruku do ohně bych za to nedal," řekl Konrád tónem, který nepřipouštěl pochybností. "Pokud jsem si dobře všiml, tak si náš milovaný učitel přesunul ze šuplete do tašky taky litrovku slunečnicového oleje..."

Ten den odpoledne se doma všichni kluci z druhého ročníku pečlivě učili.

CopyRight © IKARIE