Krysy

Ondřej Novák

„Jsou asi čtyři, ne pět děr. To je jediná cesta jak se tam dolů dostat," začal řidič. Byl to prazvláštní člověk. Jmenoval se George Castaway, ale přezdívali ho Vlk a to nejen proto, že tak vypadal na silnici z pohledu jiných řidičů, ale také proto, že jako jediný z místních obyvatel souhlasil s výpravou k vápenatým horám. Zkrátka to byl vlk, a právě teď řídil odřené vojenské auto, které svým vzhledem jen vzdáleně připomínalo jeep. Na horizontu se objevila první díra.

„Je dobře, že to jsou jen jeskynní komíny," podotkl Ing. Lorenz, jinak také specialista přes horolezectví, „komíny bývají kluzké, a proto se nemohou dostat na světlo. Horší by to bylo v případě ptáků či lépe netopýrů."

„Zasypat, zazdít, zakrýt železobetonem. Krysy se dostanou všude. Vylezou jakýkoliv úhel," zabručel major Cross, který zde působil spíše jako příznak toho, že se má jednat o vojenskou akci. A krom toho měl dohlížet na dodržování bezpečnostních předpisů při používání zbraní. Avšak nikdo netušil co je ještě potká tam dole v jeskyních, a proto v choulostivých situacích šly nějaké předpisy do háje.

„Tyhle krysy asi ne...", zapochyboval doktor Criss. Tento posledně jmenovaný měl provádět, kromě základního zabezpečení případných zranění, ještě jakýsi výzkum a poté napsat pro armádu zprávu o živočiších, kteří se v jeskyních objevili.

„Jsme tady," dodal řidič a vypnul motor. Všichni čtyři vystoupili z vozu a rozhlédli se kolem. Nebýt toho, ve vápenatých horách bývalo vždycky krásně. Museli se na chvíli pozastavit a nadechnout se čerstvého vzduchu, kterého bylo ve městech přece jen čím dál, tím méně.

„Vyložte zbraně," zavelel major, zvyklý, že ho každý poslechne, "Doktore! Před tím než se seškrábeme dolů, chci slyšet váš názor."

„Obří krysy, tak jak jsem je viděl tou automatickou kamerou, musely vzniknou nějakým křížením dvou jiných tvorů - jsou-li to ovšem krysy."

„Vy myslíte, že to je něco jiného," podivil se inženýr.

„Možná, že má doktor pravdu," vložil se do debaty Vlk, jenž se marně snažil něco ze zavazadlového prostoru vyhrabat, „mohou to být bytosti třeba ... třeba z vesmíru. Mimozemské."

„Nesmysl. Máte příliš bujnou fantazii," zabručel major, „Bytosti z vesmíru a ještě k tomu vypadající jako krysy. Co třeba krysodlaky. Já vážně nevím. Vytáhněte už konečně ty nesmyslné zbraně."

Vlk vytáhl větší kufřík, který měl obsahovat tři nové a dva starší modely částicových urychlovačů z řady OPX 293-02-rk, kde rk bylo rok výroby.

„Doktor a inženýr si vezmou ty nové šestapadesátky, jsou lehčí. Jeden nám zbyde jako záloha a ponesu ho já." Major rozděloval zbraně.

„Ještě provaz, "podotkl Vlk a jeden konec hodil do jeskynního komínu.

„Pánové," zastavil je major, „máte ještě čas udělat krok zpět. Možná že nevyvázneme živý."

Nikdo nesouhlasil. Vlk přivázal jeden konec provazu k jeepu a pak se všichni čtyři postupně spustili dolu.

„Je tu, ale zima," zatřásl se Vlk, když se jako poslední dotkl země.

„Teplota tak asi sedm a půl, vlhkost asi pětasedmdesát procent, žádná nebo neznatelná radioaktivita, vyšší koncentrace CO2," shrnul inženýr údaje z přístrojů.

„Tak si připravte zbraně, "zavelel major a čtyřikrát to cvaklo, "pokud tady něco žije, tak to musíme zákonitě potkat."

Procházeli úzkou chodbou a na cestu jim svítili vysokofrekvenční mikrovlné zářiče pracující na vlnové délce 550n, když se chodba rozdvojila, či spíše od hlavní se oddělila jedna postranní, vedená kolmo dolů a pak vpravo.

„Inženýrskej, podívejte se tam," navrhl major.

„Jistě," kývl Lorenz a seskočil do temné chodby. Posvítil si zářičem a ...

„Hej majore, je jich tu spousta, celé stádo krys. Jdou sem, ježíšmarjá, pomozte."

„Střílej!" zakřičel Vlk. Natáhl svou ruku do otvoru, utrpěl však pohmožděninami a kousanci. Ozvalo se pár výstřelů, několikrát něco zapištělo, ale pak nastalo ticho. TICHO, které řvalo na celé kolo.

„Do prdele!" zavolal major.

„Klid, tomu už nepomůžeme. Půjdeme dál..."

Šli dál. A náhle se před nimi otevřela velká místnost. Normálně by nikoho nezaujala. Major vešel první. Chvíli se rozhlížel po okolí a pak se nehlučně sesul k zemi. U vstupu se ozvalo tikání, které muselo patřit Grieger-Müllerově počítači částic. Vlk rychle kuželem světla objel stěny jeskyně a zaklel.

To co spatřil byl dva a půl metrů dlouhý a půl metrů široký stroj tyčící se až do stropu. Svým vzhledem spíše připomínal přístrojovou desku se třemi monitory, pod kterými se rozvalovala klávesnice a vedle toho i myš.

„Vysoká radioaktivita," zahučel doktor.

„Co to může být?"

„Znám to," vzpomněl si doktor, „kdysi jsem to viděl. Je to starý model jaderného minireaktoru z roku 2010. Připojovaly se k tomu pentia a sixtia, protože svým výkonem na to tehdy stačily. Má to zřejmě nějakou poruchu. Vysílá radioaktivitu každých deset sekund dlouhých jednu, dvě sekundy."

„Doktore," otočil se Vlk na doktora, „myslíte to co já?"

„Zmutovaný krysy?"

Vlk kývl hlavou.

Místo odpovědi doktor zařval bolestí a pravou rukou odhodil jednu přerostlou krysu. Museli utíkat, krysy je pronásledovaly. Vlk vběhl do prostoru a doktor mu kryl záda. Měli asi dvě - tři sekundy. Vyběhl z místnosti a zalehl na špinavou zem.

„Doktore, utečte!"

Doktor několikrát na krysy vystřelil, avšak nechtěně trefil i minireaktor. Následující výbuch s ním hodil na protější zeď. Jeho dráha však skončila pádem na stalagmit, tudíž smrtelně. Vnitřek jeskyně ozářilo denní světlo.

Vlk zvedl hlavu a ohlédl se. Moře přerostlých krys houfně vyskakovalo na denní světlo a mizelo v lesích. Teprve teď to mělo všechno začít. Krysy byly tak silné a mocné, a hlavně jich bylo hodně, mohly ohrozit jedno celé město, možná malý stát. Ale možná celý svět...

Nebo snad se to nikdy nemělo stát?