Nejlepší přítel člověka

Jiří Brossmann

Ozvalo se zabzučení, jak se ionizoval vzduch kdesi v Přítelově nitru. Ještě než se stačil úplně rozehřát, byl už Jáchym napůl probuzený.

"Dobré ráno," pronesl Jáchym poněkud rozespale.

"..bré ráno," zazíval Přítel. Cosi v jeho útrobách cvaklo a najednou se celý vyrovnal a vlnky, které ještě před chvíli probíhaly po jeho tváři se ztratily. "Co by sis dal k snídani?" otázal se. Jáchyma vždycky fascinovalo, jak rychle se Přítel dokáže probrat do úplné bdělosti. Kdysi mu Přítel vysvětloval, že při jeho probuzení dochází k jakési demagnetizaci masky, která koriguje vliv něčeho, čemu říkal magnetické pole Země. Jáchym se v těchto věcech nikdy moc nevyznal a navíc se zdálo, že jeho Příteli je toto téma nepříjemné.

"Víš, že je mi to úplně jedno," řekl Jáchym a pomalu se začal zvedat z postele. "Připrav mi něco dobrého," dodal a šoural se do koupelny.

"Nezapomeň si vyčistit zuby," poznamenal Přítel odkudsi z obýváku. Jáchym toto drobné popichování neměl příliš v lásce, ale na druhou stranu měl Přítel pravdu - čištění zubů nepatřilo k jeho nejoblíbenější činnosti. Rozhodně to ale bylo mnohem lepší, než vyjít ven a vydat se na cestu k zubaři. Venku byl kyselý déšť a radioaktivní spad.Přítel ho poměrně často upozorňoval na zpravodajské relace, ve kterých byly záběry končetin postižených kyselým deštěm, či ukázky odchylek v genetickém kódu způsobených radiací. Jáchym si nebyl jistý, zda chápe správně všechny ty technické pojmy, ale rozhodně to nebyl hezký pohled.

Když byl hotov s raní očistou, vydal se do kuchyně. Otevřel přihrádku v kuchyňské lince a vytáhl odtud barevnou plastikovou krabici. Otevřel ji a ven se vyvalila lákavá vůně. Kdysi Jáchym viděl dokumentární pořad, ve kterém se vysvětlovalo, že všechno jídlo se vyrábí z rostlin plovoucích na mořské hladině. Různé chutě se pak jídlu dodávaly pomocí speciálních přírodních extraktů. Jáchymovi se v dokumentu nejvíce líbily záběry z továrny, která vyráběla právě přírodní extrakty - byla tu spousta chromovaných trubek a válců a různých malých robotů, kteří převáželi sudy s přírodními extrakty z místa na místo. Matně si pamatoval, že základní surovinou pro výrobu přírodních extraktů je ropa, což je prý nesmírně vzácná tekutina, která vznikla z nějakých velmi starých rostlin. Přítel Jáchymovi vysvětlil, že podobně jako u víno nebo whisky, je ropa tím kvalitnější, čím je starší. Jáchymovi se to přirovnání moc nelíbilo. I když on sám nikdy ani víno ani whisky nepil, viděl spoustu filmů, ve kterých zachmuření pánové tyto nápoje popíjeli a po jejich požití byli ještě o něco zachmuřenější.Jáchym po snídani z mořských rostlin a vzácné ropy rozhodně zachmuřený nebyl. Bylo mu naopak skvěle.

"Co budeme dnes dělat?" zeptal se, když prázdnou krabici vrátil zpět do přihrádky. Až bude čas na oběd, objeví se tu znovu, ale bude mít trochu jiné barvy a tvary a navíc bude plná nějakého dobrého jídla. Krabice na jídlo byla další věc která se Jáchymovi moc líbila. Kdysi si chtěl jednu nechat, ale Přítel mu vysvětlil, že aby se šetřilo životní prostředí, které lidé v předchozích letech zdecimovali, provádí se důsledná recyklace. Jáchym se tehdy dlouho styděl - na životním prostředí mu hodně záleželo a rozhodně nechtěl aby kvůli němu nějak trpělo. "Máš nějaký speciální plán?" zeptal se zvědavě. Přítel si pokaždé dokázal vymyslet nějakou zábavnou hru, kterou pak spolu hráli, nebo přišel se skvělým nápadem na sestavení nějakého nového přístroje ze stavebnice, kterou měl Jáchym schovanou ve skříni.

"Samozřejmě, že mám nápad," usmál se Přítel."Mohli bychom si zahrát kviz, pak je na třetím kanále zajímavý dokument a po obědě je velice pěkný film na kanále sedm." Přítel se na chvíli zamyslel."Ale pokud by ses nechtěl dívat na dokument, můžeme se podívat na nějaký seriál."

Jáchym se rozzářil. "Jaký seriál?" zeptal se. Měl několik oblíbených seriálů. Nehrávalo v nich sice moc lidí, ale o to bylo zajímavější sledovat jak se budou chovat. Jediná zábavnější věc než sledování seriálů bylo povídání si o nich s Přítelem.

"Třeba 'Martinovi přátelé'," řekl Přítel.Jáchym radostně přikývl.

Zvolna se blížila večeře. Jáchym přemluvil Přítele, aby se mohl podívat ještě na další díl 'Martinových přátel' a teď zrovna zvažoval, zda vydrží až do hygienické přestávky, kterými byly v pravidelných intervalech prokládány všechny pořady, které mu Přítel pouštěl, nebo zda bude muset odejít na záchod v prakticky nejzajímavější části epizody.Martin se právě rozešel s Monikou, a Jana, která se o Martina snažila už dlouho, plánovala, jak se s ním sblížit. Jáchym neměl Janu příliš v lásce - když se jí dvořil Patrik, odehnala jej velmi nevybíravým způsobem a Patrik pak na nějaký čas propadl alkoholu. Jáchym to neschvaloval - ne že by věděl, kde nějaký alkohol sehnat, ale rozhodně by jej nikdy nepožil, natož aby se díky němu dostal do stavu, v jakém byl tehdy Patrik. Jediné, co Patrika tehdy zachránilo před úplným úpadkem byl Martin, který se projevil jako jediný Patrikův přítel a pomohl mu krizi překonat.

Jáchym sevřel rty a rozhodl se vydržet. Jana právě zazvonila u Martinových dveří, když se obraz rozvlnil, pak několikrát poskočil až zmizel docela. V pokoji nastalo ticho.

Jáchym byl překvapený. Něco podobného se ještě nikdy nestalo. Zmateně seděl a trhavě se rozhlížel po místnosti. "Haló," řekl tiše, ale nikdo mu neodpověděl. Jáchym pochopil, že situace je opravdu vážná. Ještě nikdy se nastalo, že by se Přítel neozval, když jej Jáchym oslovil. "Haló," řekl Jáchym o něco hlasitěji, a když se stále nic nedělo, zavolal: "Kamaráde, jsi tu?" Ticho. Jáchym dostal strach. Vstal, pak se posadil a znovu vstal. Přistoupil k Příteli a jemně se dotkl jeho matně černého povrchu. Nic se nestalo.

Jáchymovy oči se pomalu rozšiřovaly, dech se zrychloval. Cítil se najednou neuvěřitelně stísněně. Chtěl pryč, chtěl se dostat pryč z toho strašlivého ticha, které ještě nikdy nezažil. Pokaždé tu byl Přítel, který si s ním povídal, nebo běžel nějaký pořad, který i když ho Jáchym nesledoval, plnil jeho byt zvukem. Teď tu bylo jen ticho.

Jáchym ztěžka polkl. Uvědomil si, že neví, na koho by se měl obrátit, aby dal celou tu strašnou věc do pořádku. Uvědomil si, že vůbec netuší jak opustit byt a dostat se ven. Nevzpomínal si, že by někdy vyšel ven ze svého bytu - byl tu odjakživa. Jeho první vzpomínka - stejně jako kterákoliv jiná - patřila milému úsměvu Přítele a jeho příjemnému hlasu.

Minuty ubíhaly.

Jáchyma napadla strašlivá věc: Jsem sám. Uvědomil si, že kromě Přítele nikdy neviděl jediného živého člověka. Jeho tvář se zkřivila zoufalstvím. Zmateně proběhl celý byt, zkontroloval všechny Přítelovy výstupy, ale situace byla všude stejná - nic se nedělo. Nakonec se zastavil v kuchyni a se slzami v očích zakřičel: "Kamaráde, prosím, nech toho!" Odpovědělo mu ticho. A Jáchym spíš zavyl než pronesl: "Já se BOJÍM!" Pak se zhroutil k zemi a začal plakat.

A najednou, jakoby zázrakem, obraz znovu naskočil.Chvíli blikal a přebíhal po obrazovce. Pak se zastavil a Jáchym uviděl muže. Byl to ošklivý muž, tlustý, neoholený a oblečený do jakýchsi zelených šatů. Muž si odkašlal a podíval se někam za Jáchyma. "Můžu, Egone?" zeptal se. Jáchym se ohlédl, ale žádného Egona neviděl. Ozvalo se tlumené "Už jsi tam, mluv!" a muž se pokusil o úsměv.

"Občané," oslovil úplně zmateného Jáchyma.Slzy mu už oschly, ale stále byl připraven znovu se rozplakat, kdyby obraz znovu zhasnul. Muž mezitím pokračoval: "Hovořím k vám jménem lokální frakce Osvobozenecké armády. Naší organizaci se podařilo narušit vysílání kterým se vás neustále snaží ohlupovat a kontrolovat Centrála." Jáchym byl snad ještě zmatenější než předtím. Jeho mozek, nepřipravený na řešení tolika neznámých situací, se začal zadrhávat. Unikaly mu významy některých slov které ten tlouštík pronášel, nechápal souvislosti. A ke všemu ho začínala bolet hlava.

"Centrála je sedmdesát let starý lidský vynález," mluvil dál muž, ale Jáchym ho byl schopen sledovat jen stěží, "který měl za úkol převzít kontrolu nad vývojem lidstva v okamžiku, kdy civilizace a ekonomické vztahy dosáhly takové složitosti, že bylo nad lidské možnosti dále je uspokojivě řídit." Bolest hlavy začínala být nesnesitelná. Jáchymovi se zdálo, že obraz nepatrně bliká, což se nikdy předtím nestalo. Navíc to vypadalo, jako by jas kontrolky, která signalizovala Přítelovu aktivitu, kolísal.

"Bylo nezbytné předat Centrále úplnou kontrolu nad lidstvem, aby nebyly její řídící zásahy znehodnocovány lidskými rozhodnutími, které už stejně neměly žádnou váhu, protože žádný člověk nebyl schopen předpovědět všechny vlivy, které bude mít ve svém důsledku provedení třeba jen nepatrné korekce v některých, byť jen mikroekonomických, oblastech." Jáchymovi začalo pískat v uších. Vrazil si do nich prsty, ale nepomáhalo to. Doplazil se k pohovce a strčil hlavu pod polštář. Se sevřenými víčky se snažil potlačit ten hrozný pocit, že jeho hlava v nejbližší době bude explodovat. Ale i přes plyš polštáře mu k uším doléhal hlas muže: "Centrála se, bohužel, neosvědčila. Po osmi letech jejího bezchybného fungování, kdy se zdálo, že celý systém byl tou správnou volbou, začaly se projevovat některé nežádoucí vlivy. Domníváme se, že korekce zavedené do systému Centrálou celý model příliš zkomplikovaly a Centrála přestala být schopná, stejně jako předtím lidé, zvládat řízení tak komplikovaného organismu, jakým je civilizace s dvanácti miliardami obyvatel."

Muž se odmlčel a Jáchymovi se nepatrně ulevilo.Odvážil se vykouknout zpod polštáře, ale muž byl ještě stále na obrazovce a zrovna odkládal sklenici s vodou. "Centrála se však rozhodla jinak, než předtím lidé, a místo aby vyprojektovala zařízení, které bude schopné ji, alespoň na nějaký čas nahradit, začala se zjednodušováním systému. V několik nezávislých laboratořích, které ještě prováděly v té době všemi opovrhovaný divoký výzkum, zachytily v potravě nepatrné množství regulátorů porodnosti.Došlo k pokusu opravit chování Centrály, ale jelikož jde o distribuovaný systém, který není uložen v jediném konkrétním počítači, ale naopak jeho jednotlivé části běží na mnoha různých strojích, ukázalo se provedení opravných příkazů nemožné."

Jáchym teď dýchal jen velice ztěžka. Proč, křičelo cosi v jeho mysli, proč mě tak trápí? "Centrála přistoupila k rafinovanějším metodám kontroly porodnosti a moderátory porodnosti vznikaly jen při kombinaci určitých poživatin, například sladidla a čaje. Jestliže před předchozím nebezpečím se vědcům ještě podařilo populaci varovat, tentokrát Centrála nic takového nepřipustila a úplně převzala kontrolu nad sdělovacími prostředky.Ty postupně zredukovala na jakýsi klon televizoru kombinovaný s moduly, které původně sloužily jako domácí psycholog. Vznikly tak přístroje, které Centrála pod názvem 'Rodinný Přítel' začala masivně rozšiřovat."

Delirium, napadlo Jáchyma matně. Takhle se musel cítit Patrik, než mu... Jáchym si nemohl vzpomenout co se stalo s Patrikem ani kdo to byl, ale nejasně si uvědomoval, že jeho mozek právě kráčí po okraji propasti a každou chvíli se zřítí do hlubin bezvědomí.A muž pokračoval: "Později došlo k demolici původní zástavby měst, a Centrála, pomocí univerzálních robotů, začala budovat náhradní, vysoce úsporné a vysoce efektivní ubytovny. 'Každému vlastní byt' a 'Proč chodit ven, když všechno máte doma', byly dva nejmírnější slogany propagandistické kampaně, pomocí které Centrála nalákala obyvatelstvo do kobek bez oken, kde je všechno řízeno počítačem a v každé místnosti je alespoň jedna obrazovka. Po padesáti letech této léčebné kůry se podařilo Centrále zredukovat obyvatelstvo z třinácti miliard na tři, uzavřené v malých bytech a ovládané televizory.Kromě nepočetných skupin, které přežívají v horách, jsou v současné době všichni prakticky závislí na televizním vysílání, reprodukce probíhá in vitro a dochází k manipulaci genetickým fondem, ze kterého se Centrála snaží vyeliminovat agresivní lidské pudy a podle jejího názoru přehnanou inteligenci. Později uvedeme záběry z šlechtitelských center, ve kterých jsou exterminovány chybné vývojové větve."

Jáchym upadl do bezvědomí. Jeho prsty povolily křečovité sevření a polštář spadnul na zem. "Je téměř jisté, že Centrála se na eventualitu napadení připravila a proto zřejmě v nejbližších několik hodinách, nebo minutách, budeme umlčeni. Prozatím vám sdělíme, jak opustit byt a pokusit se vyrovnat s agorafobií..." Obrazovka zablikala. Pak se z reproduktorů ozval ohlušující výbuch, a pokoj zalilo mrtvolné ticho.Pak se naplno rozhučela ventilace.

Než se Jáchym probral, byl už vzduch v bytě přefiltrovaný a vyčištěný od pozůstatků paralytického plynu. Přítel se na Jáchyma káravě zahleděl a pronesl: "Jáchyme, ty jsi usnul." Jáchym omluvně pokrčil rameny. Nějak si nepamatoval co se s ním v několika posledních hodinách dělo. Měl pocit slabé malátnosti, a nejasnou vzpomínku na zlý sen, který se mu zdál. Přítel se ale nedal tak lehce uklidnit: "A navíc ses počůral." Jeho obličej teď vypadal opravdu hodně rozzlobeně. "Styď se!" řekl.

A Jáchym se pak opravdu dlouho a velice upřímně styděl.

** Amber Stories ver. 1.1 **