O ZLÉM VIRUSOVI.

(Scifi pohádka)

Jan B. Hurych

Příběh, který vám, děti, budu vyprávět, se stal tak dávno, že už zní skoro jako pohádka. Jestli se nemýlím, tak jsem ho poprvé slyšel asi rok po tom, co zrušili všechny blázince a sanatoria pro choré. To se stalo tehdy, když Výzkumný Ústav Veřejného i Tajného Mínění (VÚVTM) zjistil, že víc bláznů běhá na svobodě, než kolik jich je zavřeno v institucích. A to všecko jenom kvůli jednomu kompjútrovému virusovi (jinak též viru či virovi), který to všecko způsobil...

Ale snad abych začal raději úplně od začátku. Tehdy ještě existovali tak zvaní kompjútroví kutilové, hakeři, někteří dobří, jiní špatní. Tím nemyslím, Alenko, že ti špatní to hakrování neuměli - právě naopak - ale výsledky jejich činností byly zlé, velice zlé. A tihle hakeři si vám, chlapci a děvčata, vymýšleli také takové ty různé virusy, které se dostávaly do počítačů, ano i do noutbuků (tehdy ještě nebyly ty v hodinkách, ale ty velké, co vypadaly jako aktovky). Takový virus pak vymazával, kriploval a prznil nejen programy, ale i data, psal na obrazovky neslušné hlášky a podobně.

Jeden takový virus se například jmenoval "Mark's fiddle", neboli Markovy housle, což byl jinak nepříliš utajený kryptogram jmen Marx a Fidel. Že nevíš, kdo to byl Marx či Fidel? To byli takoví fousatí pánové, Béďo. A tenhle virus se zaměřoval na ničení výdobytků kapitalizmu, totiž penězí. Dostal se i na hlavní burzy světa a vymazal tam všechny zápisy transakcí pro akcie, které se jmenovaly Mutual Funds. A nejen to, dokonce i jména jejich vlastníků a vlastnic, čímž ovšem titíž a tytéž zkrachovali. Že nevíš, co to je krach? To je, když třeba jedna banka má peníze a pak už je zase nemá, Jiřinko.

Protože však tyto akcie patřily hlavně penzistům a penzistkám, následovala ovšem serie sebevražd, kdy stařečkové a stařenky skákali z oken, nečekajíce už ani na vleklé nemoci stáří, které by docela dobře udělaly za ně. Byli jsme svědky i takových dojemných scén, kdy třeba vnouček musel pomáhat dědovi na židli, neboť ten už neměl ani sílu vyšplhat se na okenní římsu. Vlády tím ovšem ušetřily na penzích a nemocenském pojištění, ale hlavní obětí byla právě mladá generace, která, silně zadlužena, očekávala, že po staroušcích podědí ony bájné miliony - a zatím nic. Naštěstí se dva měsíce po tom objevily kopie záznamů v centrálním databanku Spojených Národů, ale to už bohužel většina seniorů podlehla následkům zemské přitažlivosti. Proč tak pozdě? Inu tehdy zrovna ve Spojených národech zrovna nepracovalo to spojení, Helenko.

Ale to jsem trochu odbočil. Jestli si děti myslíte, že tohle bylo crazy, nechte si vyprávět, jaké blázniviny začali lidé dělat, když se po světě rozmnožil ten nový virus, zvaný Serpent. Tento virus parazitoval na programu CELEST, to znamená tuším něco s nebem, prodávaný firmou OGAR ze Vsetína, Moravian Republic. Byla to sice poněkud už zastaralá verze virtualní reality, ale přitahovala svou nízkou cenou (pouhých 100 tisíc Kč, tedy asi kolem pěti milionů světových dolarů). Na obálce cédéčka byly zobrazeny obláčky (zrovna takové jako má Windows95 - ano, ty co máte ve škole - ty už se tehdy používaly) a motto: "Všichni chtějí do nebe, ale nikdo nechce umřít. A nyní už nemusíte: přesvědčte se za živa, jaké to tam je! Použijte našeho programu CELEST s virtuální realitou! Dodáváme také CELEST-MINI pro školy a univerzity."

A reklama nelhala: stačilo, abyste přejeli skanerem fotografie drahých zesnulých a - voilá - už jste tam byli a mohli jste se s nimi bavit, zatímco v pozadí hudba hrála píseň "Nebe na zemi". Co je to voilá? To se tak říká, Bohoušku, když třeba něco děláš a ono se ti to náhodou podaří. Lidem se to líbilo, dávali si rande "tam nahoře" a chodili na cumulonimbus poslouchat koncert na harfu nebo na stratocumulus andělské sbory, které se tam - většinou marně - snažily neubližovat Bachovi či Handelovi. Našli se ovšem i takoví, co si na CELEST stěžovali: například jeden svobodný zednář z Lyonu, který v nebi uviděl svou tchyni, se rozčíloval, neboť si byl jist, že tato se může nacházet jen v pekle...Jak mohl mít tchyni, když byl svobodný? To je jedno z hlavních tajemství svobodných zednářů, Maruško. To mi ale připomíná: jeslipak víte děti, proč ten virus pojmenovali Serpent? To totiž znamená hada - to přece znáte , to byl ten, co se vloudil do ráje! Ano, Petříku - nebo do nebe - to máš skoro to samé.

Nikdy se nezjistilo, kdo ten virus vytvořil - ale to bylo u virusů běžné: jednak díky skromnosti autorů, jednak, že za to bylo vězení. Co je to vězení? To je něco jako když vás zavřou do jedné místnosti a máte tam jenom televizi, stereo, počítač s hromadou elektronických her a videofon, Irenko. Ale

abych pokračoval: zřejmě se jednalo jen o pouhý vtip, netušilo se, že by virus mohl "nakazit" i lidi. Ale ovšem, počítačový virus nemůže nakazit lidi, Janinko, není přece biologického původu! Jak to tedy dělal? Tenhle virus promítal na obrazovku monitorů různá hesla, poselství či rozkazy, které byly takzvaně sumbliminální. Jinými slovy, ony nebyly vidět, neboť trvaly jenom nepatrný zlomek vteřiny. Přesto je ale lidé u obrazovek vnímali, sice jen podvědomě, ale o to lépe mohli být těmi povely také ovládáni.

Jak už jsem řekl, Tomášku, začalo to jako vtip. Ani autor zřejmě netušil, že tento velice agresivní a sexuálně aktivní virus - který se rozmnožoval pučením, neboť si lidé diskety s programem CELEST tajně půjčovali - bude navíc podléhat také genetickým a hlavně Darwinovým zákonům evoluce. Řečeno podle Darwina, jen ty nejodolnější mezi novými mutacemi virusů přežívají. Kde že je ten boj o přežití, Martinko? Já jsem vám zapomněl říci, že se tehdy na trhu také objevilo mnoho programů, které měly ty virusy zničit. Pravda, většina z nich byla vytvořena, jen aby se z lidí tahaly peníze, ale byly i takové, co opravdu pracovaly. Hlavní trik byl ovšem v tom, jak virus najít. Proto byly virusy koncipovány tak, aby se při každém rozmnožení ještě navíc změnily, tedy transmutovaly.

Navíc pak existovaly virusy, které si samy dokázaly rafinovaně měnit svůj kód , a ty byly ze všech nejinteligentnější. Virus Serpent byl jeden z nich. Dokázal nečinně vegetovat v paměti počítače a z dialogu, který se v CELESTu odehrával, pak vytypoval slabůstky uživatele. Podle toho pak vytvářel svoje subliminální vzkazy a rozkazy. Tím se ovšem jeho účinnost znásobovala a následky byly katastrofální: lidé se začali chovat jako blázni anebo podléhali depresím, které nakonec také vedly k pominutí smyslů.

Z historie asi děti víte, že se lidé už dávno marně snažili vytvořit tak zvanou "umělou" inteligenci. A vidíte, zde se - dalo by se říci náhodou - vytvořila inteligence přirozená, stejně jako tomu je u některých lidí. První hlášky na obrazovkách byly ovšem ještě víceméně nevinné, žertovné, neboť virus si nejprve všiml, že lidé reagují pozitivně na různé vtipy a anekdoty. A tak se stalo, že se lidé smáli, aniž věděli proč. To ovšem by nebylo vůbec nápadné, že ano, Milenko, zrovna jako u tebe. První problémy nastaly, když virus začal flašovat na obrazovky černý humor a později i nechutné vtipy. Zde byla reakce silnější: zatímco někteří lidé se otřásali odporem, jiným to způsobovalo netajenou radost.

Kritický okamžik nastal, když virus zjistil, že některé sensitivní jedince je možno tímto způsobem, podobně jako hypnosou i "naprogramovat". Displeje začaly zobrazovat rozkazy , které nakonec vedly i k zločinům. Lidé zakládali různé kulty a fakulty a nebýt toho, že hromada Šlidí už tehdy holdovala elektroiickým nahražkám drog, bývalo by snad došlo i k válkám. A jak už jsem řekl, blázince se přeplnily, takže je museli zrušit. Toto se stalo ještě předtím, než se zjistilo, že za to všecko může jen a jen ten zlý virus Serpent, Pavlínko.

Objevili ho vlastně náhodou: jednomu studentovi ve Frankfurtu se díky vadné videokartě vypálilo jedno z těch subliminálních poselství přímo do obrazovky, takže zůstalo viditelné. Odborníci firmy Ogar ovšem hned poznali, že to nepatří k programu CELEST, neboť message zněla: "Go to hell!", jinak řečeno "Jdi do Prčic!". Oddělení WSP (World Software Police) se dalo do práce a brzy se rozezvučely všechny satelity kolem zeměkoule varováním. Nebylo to ale mnoho platné - virus se nedal dobře identifikovat, neboť na každém kompjútru, na každém bulletinovém boardu, dokonce i na každém policejním počítači byla jiná verze. Vyšlo nařízení, že je zakázáno používat obrazovky a to pod trestem odnětí svobody. Odnětí svobody, to je Davídku, jako když se nesmíš v televizi dívat na pořady pro dospělé.

Začalo se používat jen akustických spíkrů, ale mnoho to nepomohlo: jednak šlo pak pátrání pomaleji, jednak chytrý virus přešel brzo na neslyšitelná, supersonická poselství. A protože se dostal i do televize, stáhlo ředitelství TV programů většinu pořadů, jako třeba zprávy, sport - ano, i pohádky, Kačenko. A nechali jen dechovky a heavy metal, kde už virus nemohl nadělat větší škody. Také elektronická pošta trpěla řáděním viruse Serpenta: adresátům sprostě nadával a zprávy všelijak překrucoval. WEB byl ovšem zcela paralyzován, zatímco Světový úřad statistický začal pro změnu dávat jen optimistické předpovědi.

Vypukl boj kdo s koho. Nejvíce postižené sítě byly dány do digitální karantény, ale to způsobilo ještě více zmatku. Jeden poněkud senilní byrokrat dokonce poslal na Internet jednotku chemických vojsk Spojených národů, aby virus vydezinfikovali. Kdekdo podezříval druhého, že je už také naprogramován čili "nakažen"; otec zanevřel na syna, bratr na bratra a naopak. Začaly se objevovat zprávy, že je to snad i dědičné. Lidé se přestali rozmnožovat a homo - tedy sapiens - byl na vymření.

A pak najednou začalo to všechno bláznění odumírat: lidé přestávali šílet, někteří si dokonce začali zase předplácet noviny a televize znovu zavedla do programu pohádky - a to i ty pro dospělé, z parlamentu. Lidé pochopili, že se něco s virusem stalo. Šuškalo se, že asi zanikl sám od sebe. I softwéroví experti přiznávali, že si nejsou ničeho vědomi, což bylo neobvyklé. Ale ne Vlastinko, neobvyklé nebylo to, že si nebyli ničeho vědomi, ale to, že to přiznali.

Nakonec se lidé přece jen dozvěděli, jak to bylo. V Tanvaldě pod Špičákem tehdy byl a nebyl, žil a nežil, v klášteře "U Pavouka", jakýsi bratr Ambrož. Byl to kompjútrový nadšenec a diletant, který se navíc ještě zabýval luštěním starých listin, které sice už byly jednou vyluštěny, ale to on bohužel nevěděl. A jednou vám takhle sedí a z ničeho nic dostane nápad, že ten virus určitě musí být dílem ďábla! Ono ho, děti, na to přivedlo to jméno Serpent, neboť ten had v ráji byl vlastně přestrojený čert, že ano. A čirou náhodou si ještě navíc bratr Ambrož zrovna přečetl v jedné té starodávné listině návod, jak dělat exorcizmus. Ne Františku, to si pleteš se socializmem, exorcizmus je ďábla vymýtání.

A tenhle Ambrož si vám pak zasedl ke klábosnici - já vím, Lucinko, že se říká klávesnice, ale on jí říkal klábosnice - naloudoval si assembler a v editoru pracně vyťukal zaklínací formuli:

A-P-A-G-E S-A-T-A-N-A-S,

zkompajloval to a pak ještě pokropil počítač svěcenou vodou. Tím ovšem udělal zkrat na transformátoru, obrazovka zhasla a když ani po několika zdrávasech neobživla, šel bratr Ambrož otrávený spát. A ráno, co se vám děti nestalo - tedy ne vám, myslím jemu: počítač zřejmě přes noc oschl a když mu ještě bratr Servít, který dělal v klášteře felčara a údržbáře, vyměnil pojistky, rozzářila se obrazovka nebeským jasem. A i ty neviditelné zprávy byly najednou vidět, ale teď už to nebyly, děti, ta neslušná či výhružná poselství, ale místo toho jen samé modlitbičky ke svatému Antoníčkovi Paduánskému a později i k ostatním svatým.

Takhle to všecko vylíčil časopis Svatá Stolice, i když mezi lidem kompjútrovým se tradovala docela jiná verze: napíšete-li totiž zaklínadlo "Apage Satanas" v ASCII a převedete-li to na hexadecimálku, dostanete tím jakýsi zárodečný kód, antivirus, který je pak schopen narušit DNA strukturu samotného virusu. Při reprodukci se pak subroutiny virusu začnou chovat jakožto zhoubné, to jest podobně jako rakovina a o zbytek se už postará zase pan Darwin.

Ale prostý lid, neznalý softwérových tajů, věřil jen té první verzi a to natolik, že brzo musel bratr Ambrož svůj exorcizmus opakovat i před kamerou. Při demonstraci pro Celosvětovou Televizi (CLSVTV-TV) došlo ale bohužel k neštěstí: po vykropení počítače se ubohý exorcista dotkl rukou kostry neuzemněného monitoru, zajiskřil a skonal. Dvě léta na to byl bratr Ambrož prohlášen oficiálně za blahoslaveného. Můžete si s ním promluvit v nejnovější verzi programu CELEST anebo o málo dražším CELEST-SUPER pro obzvláště velké hříšníky...