Něco špatného v Ostravě
Martin Kuciel
Má-li na vybranou, chodí tou malou uličkou mezi starými domy. Nevím proč ho to napadlo zrovna dnes, ale každého to jednou potká. Proč ne zrovna jeho, tam a tehdy. Zastavil se, rozhlédl se. Sám pro sebe i pro mlčící prázdno okolo něj si řekl: „Dneska musím něco zneškodnit... Slibuji dnes přede všemi jako jiskra jasná, chci žít pro svou krásnou zemi, aby byla šťastná."
Nejdříve si šel koupit pytlík bonbónů, které vždycky nesnášel. O den později s nima umlátil svoji bývalou profesorku z matematiky. Šlo to ztuha, ale stařenka byla křehká a bonbóny byly jako vždy k nerozkousání. A až ji umlátil, vrátil se do své oblíbené uličky. Byla už tma, takže si nemusel s nikým dělat starosti. V klidu zařval: „ Moje země je šťastná, já jsem šťastný, babička je taky šťastná !!!". Báječně se mu ulevilo. Když vycházel zpátky na ulici, ještě se otočil a dodal: „ ...jenom bonbóny a babiččin mozek asi ne, není jim tam na podlaze spolu dobře. Dobře jim tak..."
Za dva týdny odcestoval na Island. Málem tam zmrznul a tak utratil zbytek federálních peněz za letenku do Roswellu. Čekali tam na něho 2 dny. Málem jim nevysvětlil ten Island, ale obratně se vymluvil na rodinné záležitosti a tak prošel. Na základně byl klid, nikdo ho nerušil.
Náš hrdina se už nikdy nedostal do Ostravy. Po sedmi letech čilého výzkumu jsme ho ZNEŠKODNILI. Nikdo se ho nezastal, ani ti důležití chlapíci z taktického, ani ti borci z vlády. Dalo by se říct, že to tam visí do dnes.
„Když se Jim zachce, Tak se Jim to podaří"
Ano je to další důkaz toho, jak neschopná je naše vláda. Stačí jedna poloidiotská avšak silně dominující extraterestriální entita a klidně si může zneškodnit koho chce.
Za milion padesát tisíc let mu to konečně došlo. Bylo to tím špatným ostravským vzduchem a nevhodnou obuví. Teď už nemá problémy s bonbónama, je totiž s NÁMA !!