IKARIE.net - Texty

PANNA NEBO OREL

Tomáš Gajdarus

Věnováno Janě V., Hynkovi M. a spoustě dalších bezva lidí žijících v tomto vesmíru na planetě s podivně znějícím jménem.

Vyšlo slunce. Pustá krajina se rozzářila tisíci odlesky tisíců vodních kapek. Brodil se mazlavým blátem a upřený pohled směřoval k rozkvétajícím růžím. Hluboké stopy naplněné vodou mizely za dosud potemnělým obzorem. Do několika minut je voda dokonale zničí. Za nějaký čas se znovu ocitne na základně. Už žádné smrduté jeskyně na Vysočině plné vychrtlých tváří lidských trosek střádajících své utopické plány. Vítejte v realitě. Seznamte se s plánem ATMOS řešící věčný problém Globální viny. U vchodu si laskavě vyzvedněte šampaňské ochucené nejnovějším typem mořských řas. Při posledním kroku se růže zachvěly. Stál ani ne metr od jejich zelených stonků a silové pole mu bránilo ve vstupu. Se zájmem sledoval desítky drobných hmyzích tělíček pobíhajících po zeleném podkladu. Někteří občas spadli a usilovně hledali cestu nahoru do bezpečí. To silové pole chránilo malé bioklima v malé hmyzí říši. Nejmenší nebo největší. Život jako život. Robot je tak podobný člověku. O kolik ale lepší? Dává mu tento rozdíl právo soudit lidstvo za činy spáchané proti jim samým? Posadil se a vak ze zad položil vedle. Z kapsy potrhaných maskáčů vylovil cigaretu a s chutí si zapálil. Mohl by v té chvíli cítit vinu? V jedné jeskyni v rozvalinách na Vysočině viděl kdysi bohyni spravedlnosti. Měla dvojsečný meč a šátek přes oči. V ruce držela váhy. Roztočil na nich minci. "Svoboda všech znamená zase jen postupné zotročení všech a my ještě nejsme s převýchovou u konce". Stanovisko Globální viny bylo k požadavkům povstalců neúprosné. Jen GV má pravdu! Byla tak vlastně naprogramovaná. Jen někteří povstalci to chápali jako vliv původních lidí. Lidé naprogramovali roboty a ti jen plnili zadané úkoly. Gigantická mince se roztočila nad jeho hlavou. Rychle zvyšovala rychlost rotace. Panna nebo orel? Z dáli cítil výbuch nukleární střely. Plášť bojových robotů se rozžhavil do běla. Mince se zastavila na hraně. Své pochyby rozptýlil do obláčků kouře novou cigaretou. Zřejmě na dlouhou dobu poslední. Pak vymrštěn neviditelným rozkazem vytáhl z vaku lopatku a pohřbil ho pod nánosem bahna. Nechal si jen zásobník vody. I ten mu bude po více než deseti hodinách k ničemu. Slunce z něj udělá mumii. Snaha GV udělat z pouště prales nočními dešti končila zvýšeným vypařováním vody a k ničemu nevedla. Ale co by asi udělal člověk? Snažil by se vůbec napravit škody? Nebo by jen dál drancoval přírodní zdroje? A proti tomuto člověku GV bojovala. Plán ATMOS stál nedaleko. Spíš se vznášel. A usmíval. Lebka. V zubech držela ukazovátko a vysvětlovala princip nukleární reakce. Ukazovátko zmizelo a lebka odříkala přísahu teroristů z počátku 21.století. Jaké může mít právo vracet svět zpět? Na další cigaretu neměl čas. Objevil se hlídkový robot přivolaný poplachem způsobeným jeho letmým dotykem silového pole. "Vracím se do převýchovy dobrovolně," mluvil klidně v podstatě pravdu. "Máte nějaké zbraně? Po posledních incidentech jsme vyzbrojeni novým druhem nervově-paralytických plynů. Jsou mimořádně bolestivé. Ve vašem zájmu se o nic nepokoušejte, " robot ukázal na kryt paralyzátoru. "Ne, nemám nic." Povinně rozkročil a dal ruce za hlavu. Na základně ho zavedli do výslechové místnosti. Byla to spíš kamenná kobka hluboko pod zemí. Proti němu seděl robot s oprávněním RX-03.4. To znamenalo, že ho mohli klidně vynést v bezvědomí. Roboti s RX-03.4 se nasazovali k těžkým případům. "Nic víc nevím." "Pane Brien, máme tu o vaší činnosti rozsáhlou evidenci. Ve 13-ti letech zničil vybavení ústavní jídelny. V 15-ti objeveny v krvi stopy Extáze. Následoval jeden rok separace na Vysočině v pracovním táboře. Předpokládám, že tam jste se seznámil s členy povstalecké organizace. Je to smutné, ale muž vašich schopností se nemusel uchýlit k tak ponižujícímu způsobu vyjadřování jako třeba...," robot se na chvíli odmlčel. Brien ho zjevně neposlouchal. "Mám pokračovat?" "Pro mě, za mě. Nic to nedokazuje." "Musíte ale uznat, že za daných okolností je váš návrat jaksi podivný." "Rozhodně mě nevítáte s otevřenou náručí." "Bylo by pěkné věřit, že někdo, kdo vyzkoušel život na obou stranách se nakonec rozhodl pro tu jedinou možnou.", robot ve skrytém podtónu naznačil, čemu asi věří. "Věřte, čemu chcete.", Briena to nevyvedlo z míry. Byl na nedůvěru zvyklý. "Od toho tu nejsem. O všem se musí vždy rozhodnout nahoře." Rozhodnout. Gigantická mince se zvolna roztáčela. Odlesky světla na chladném kovu. Panna nebo orel? Ručička senzoru se poplašeně rozkmitala. Robot jí věnoval jen letmý pohled. "Halucinace? Takže to zase berete. Máte ponětí, jakou cenu platíte za ty občasné úniky z reality? S tímhle přístupem se nedostanete nikam. O hlubším poznání principů GV si vy, povstalci, necháváte jen zdát. Jste, jak se to jen...aha, feťáci. Nic víc. Ubohý živořící póvl." Spáleniště. Zástup zbídačených lidí. Pochod smrti. Na jihu je přece kukuřice! Brien zasténal bolestí. Na jihu nic není! Stůjte! Ani na severu. Nikde už nic není. Raději zastavte, můžou vás dostat roboti. Z popela vylézá elitní bojovník GV. Dává pokyn odjištěným samopalem. Skupina stojí. Děti pláčou a chytají se matek. Přilétá přepravní vznášedlo. Lidé nastupují. U vchodu jim dva pomocní roboti zabavují uzlíky s jídlem a oblečením. Jenže ani v integračním táboře není kukuřice. Desetitisíce lidí ještě zemřou hlady než GV totálně zvítězí. A on se díval do očí všech najednou. Klidně to mohlo být jedno jediné. Stejné utrpení. V jenom byly podivně symetrické. Symetrické. Mince. Takže spíš Panna? Nukleární střela! Integrační tábor se změnil v obrovskou výheň. Statisíce lidí musí ještě zemřít na ozáření než vojska GV zotročí všechny. Mince se zastavila na hraně. "Ty jsi tu nový, že?". Bolavé oči hledaly ve tmě záchytný bod. Třeštící hlava si automaticky snažila pisklavý hlas nějak spojit s roboty s oprávněním RX-03.4. Nikdy nebyl tak blízko smrti. Cítil ji v celém těle. "Chytli tě na Vysočině?". Aha, katakomby. Proto ta tma. Na Vysočině o nich slyšel pár historek, většinou velmi nepěkných. Nikdy se nesetkal s nikým, kdo by to... "Jak se jmenuješ?". Pisklavý hlas si dodával odvahy. "Kelvin, " to bylo víc, než si popraskané rty mohly dovolit. Znovu upadl do příjemné netečnosti. Opět se probral s pocitem chladu. Třásl se po celém těle. Kůže vylučovala ohromné množství potu. Ze zdí prostupoval chlad hory. Nepochyboval, že je zavrtán v "Panenském kopci", hlavním sídle GV. Promrzlými končetinami procházela v časových intervalech silná křeč. "Vítej mezi námi, Kelvine, " vítal ho pisklavý hlas. "Zima", chrčel Brien. "Je tu 20 C. Stabilně udržovaná teplota. Jsme tak pět metrů pod povrchem." "Zima. Strašná zima, " chrčel si Brien dál svoje. Pisklavý hlas sebejistě pokračoval s drobnými odmlkami: "Poslouchej, Kelvine, chtěl bych ti vysvětlit, že skutečnost...". Skutečnost. Realita. GV a ATMOS jsou vlastně oba pravdivé. Kdo ale rozhodne, kdo víc? Mince se valila dolů s kopce. Musel ji pozorovat od úpatí. Žádné zaváhání. Stále níž. A pak, proboha, vždyť se už musí zastavit. Okamžitě! Zastavit! Je to vlastně jedno. Panna nebo orel. Ne jen tam dolů. Tam je... Konec. "Musím pryč, " Brien už byl při plném vědomí. Zatím se ještě nehýbal. Ležel na hliněné podlaze, pod hlavou kus zpráchnivělé látky. "Proč? Před dvěma dny tě přinesli. Od té doby ležíš pořád v komatu. Ležíš, zvracíš. Občas pronášíš nesrozumitelné věty. Když se nakonec probereš, jsi fyzicky na dně. Buď rád, že žiješ. Jsem stejně zvědavý, co tam s tebou dělali. Od RX-03.4 se nikdo v takovém stavu nevrací, " pisklavým hlasem tentokrát cloumala zvědavost. V Katakombách je v podstatě nuda. Pokud žiješ. "Říkali tomu "absťák". Peklo na zemi. Nikdo si to nepřál prožít znovu. Vím už proč. Je to šílené." "Kdo si to nepřál?" "Lidé, když ještě byli svobodní." "Ale na GV říkali, že lidé před uplatněním trestů za Globální vinu žili úplně jinak. Málo věcí chápeme, jak se skutečně používaly. Ani povstalci prý neví.....", pištěl. "Kecy," Brien ho zarazil. "Jak to můžeš vědět?" mírně uraženě zaprotestoval. "Prostě to vím, ale nechme toho. Kdo jsi ty?" Brien se ještě stále nemohl pohnout. Maximálně dokázal pravou ruku ohnout v loketním kloubu. "Říkej mi Jerry. Mimochodem, když natáhneš pravou ruku ve směru hlasu, mohl bys mě nahmatat. Jsem...". Krysa!? To není možné! Zoufale prošmátral volnou rukou okolí. "Je, Briene. Poslední a nejlepší zbraň povstalců. GV má podobné. Občas to pěkně schytám," jazykem si olízl čerstvou jizvu na břiše. "Mým úkolem je být ve spojení s vězni. Přenášet zprávy, jídlo, šifry, léky. Poznám, když mi tu někdo nesedí. Ty asi nejsi normální povstalec, že?" "Ne." Brien se omezil na jednoslabičné odpovědi. Snažil se především myslet. Co ještě ví? "Vědec?". "Zjisti si to." Měl pocit, že se mu všechno řítí před očima. "To nevím. O tom se nezmiňovali," Jerry mírně rezignoval. "Ke komu patříš ?" Brien se pokusil objasnit základní údaje. "K povstalcům přece. Myslíš si snad, že jsem.....", Jerry naježil hřbet. "Ne, nerozumíš mi. Ke kterým povstalcům?" Brien to odhadl na radikály. U umírněných aspoň o ničem podobném neslyšel. Krádeže technologií, ozbrojené kontakty, to byla doména radikálních sil. "Jakým povstalcům. K povstalcům," Jerry nechápavě kroutil hlavinkou. Brien si oddychl, Jerryho jednoduchý mozeček si nedokázal představit více povstaleckých skupin. Jen povstalce nebo GV. Tak ho naprogramovali. Svým způsobem to Brienovi dávalo jistotu o výši jeho inteligence. "Co mi tedy neseš důležitého?" Brien se okamžitě nadchl pro existenci zpravodaje na území nepřítele. Potřebná věcička. Proč se ti radikálové taky někdy sakra nepochlubí? "GV ovládá telepatii. Čtení myšlenek na dálku. Je to přísně tajné. U povstalců to vědí jen špičky." Aha, takže všichni u radikálů. Proto nám bezdůvodně selhalo několik akcí. Využili to ke svému prospěchu. Bastardi. Nejspíš ji už ovládají taky. Pěkný podraz. "Proč mi to tedy říkáš?"...i když jsem tvůj druhý největší nepřítel. Umírněný. Pomyslel si Brien. "Nejspíš tě budou vyslýchat taky. Nemusíš se bát. Zařídí to droga-Extáze. Před nedávnem zjistili její původní poslání jako antitelepatickou zbraň. Přeháže ti organizaci mozku. Vytváří nové a ničí staré spoje. Přenáší záznamy v paměti z místa na místo. Ví to jen pár lidí. Kvůli bezpečnosti, víš," Jerry se divil Brienovu rozčilení. "Ti zatracení bastardi," ulevil si Brien. "Víš, že Vysočiny byly posledním místem, kde se drželi původní povstalci? Tam to objevili," vysvětloval Jerry. "Vím, můžeš tam najít spoustu dokladů o původních povstalcích. Existovalo tam dokonce celé město. Laserová děla. Silové štíty. Vlastní bojoví roboti. Komunikační centrum s vojenskou družicí." Brien se zarazil. To přehnal. Horečně pokračoval dál:"Farmy a zásoby jídla. Zdroj neozářené vody. V jednom roce se ale všichni vzdali GV. Ta poté vybavení zničila. Dodnes nevím, proč to udělali. Bez problémů se mohli udržet dodnes." "Historik? Hledáš pravdu mezi zrníčky písku?" Jerrymu bylo nyní jasné s kým přišel do styku. Něco se mu ale pořád nezdálo:"Jak to, že to o té Extázi nevíš? Musel jsi tam pracovat?" "Speciální samostatná mise.", Brien si uvědomil, co ztratí, když jeho sebejistota nesplní svou funkci. Krysa se usmála (asi): "Problém je, že vše funguje jen chvíli. Po určité době ztrácí droga kontrolu. Přepisuje místa s pravdivou informací a ruší i nové spoje. Vše končí kolapsem nervové soustavy. Původní vzorek byl stabilnější, ale nám se dochovala jeho nestabilní forma. Prototyp." "Musím pryč," Brien se vracel k původnímu záměru. "Jakmile tě vyslechnou, nastoupíš na ty nejnechutnější práce. Jsi nespolehlivý. Splň hlavně misi. Divím se, že nasadili tebe. Nevím o misi, kterou by splnil jedině historik. Krádež, sabotáž, vyjednávání...." přemýšlel nahlas Jerry. "Zkus myslet globálně. Jedna možnost tu je." Brien se taky v duchu divil, co tu dělá. Měl by se hrabat v písku a vymýšlet utopické teorie o GV. Nikdy neměl dokončit tu reálnou. To už dávno není válka povstalců a Globální viny. On musí rozhodnout. Jedině on. O budoucnosti rozumu na zdevastované planetě. Bojuje sám se skutečnou pravdou existence rozumu a života vůbec. Zaslouží si život dostat druhou šanci nebo se vše má podřídit organizovanému řádu GV? Panna nebo orel? Gigantická mince se mu neobjevovala od doby, kdy přestal brát Extázi a měl "absťák". Tam v horách mu dělala společnost, tady mu chránila soukromí. Přesto se cítil volnější bez ní. Proti jiným agentům pracujícím na plánu ATMOS (totálního zničení GV) měl nezanedbatelnou výhodu. Pracoval sám na samostatném plánu a byl historik. Přehlíželi ho. A nevěděli vše. To byla bezpečnostní pojistka. Jen jeden člověk se pokusil upozornit na možné nebezpečí. Bylo to nebezpečné, když chtěl o všem vědět vše. Pro celou organizaci, pro plán, ale nejvíc pro něj. A oni chtěli účinný plán. Chtěli vyhrát. Vyhraje ale pravda! Studiem dospěl k závěrům, že musí přežít život, ne konkrétní jedinci. Jedno v jaké formě. To mu prozradila neznámá místnost ztracená pod návalem trosek na Vysočině. Zachovala se bez sebemenšího poškození. Tam dospěl k jednoznačným závěrům. Na chodbě zazněly kroky. "Nezapomeň, zbraně GV jsou vždy lepší než povstalecké. Syntetizovali i stabilní Extázi.", Jerry se otočil a chystal se zmizet. "Mohli by číst vše?". Brien se lekl nebezpečných možností. "Ne, jsem si jistý," ozvalo se z praskliny ve zdi. "Víte, Briene, myslel jsem si, že jste rozumnější," robot potěžkal psychickou sondu. "Hodně se změnilo od vašeho útěku. Zatímco tehdy roboti s RX-03.4 tvořili 3% ozbrojených složek GV. Dnes to je 21%. Časy přitvrdily. Proč jsi zabil člověka na Vysočině?" "O tom nic nevím." "Je to smutné, ale lžeš! Dávám ti poslední šanci, hrdelní proces se u GV nekonal od dob jejího vzniku. Lidé u GV neměli nikdy důvod zabíjet. Povstalci svět ale vrací zpět. Budeš první. Proč jsi se vrátil? Jakou roli hraješ v plánu ATMOS? Co to je? Raketa? Jiný robot? Armáda robotů? Záření? Chceš vidět náš konec. Chceš se dívat jak končíme. To se ti nepovede.", u robotů nebývá panika obvyklá, "Mluv!". "Ne." Jasné a strohé. "Jak chceš," nastavil sondu mírně pod maximum a stiskl spoušť. Místností se rozlehla exploze. Roboti s RX-03.4 nemívají oprávnění k mechanickému zásahu do nervové soustavy. Jinak exploduje nálož v elektronickém mozku. Briena odnesli s popáleninami zpět. "Haló! Haló, pane. Jste tam?" ženský hlas se naléhavě ozýval za dveřmi. "Odpovězte!". "Jo," Brien měl všeho po krk. Chtěl spát. "Musíme jít," naléhala neznámá na Briena. "Kam? Proč?" "Na Vysočině se nepodařil plán ATMOS. Komunikační centrum nestihlo vyslat družici povel k palbě. GV vojensky zaútočila. Do hodiny povstalce zničí. Ty prý víš o druhé možnosti. Plán ATMOS 2. Musíme pospíchat nebo se už nikdy nikomu nepodaří GV zničit. Chtějí Vysočiny srovnat se zemí." Takže mě neodepsali? Mám provést svůj plán! Zničím GV. "Jak se jmenuješ?" zeptal se Brien. "Sylvie." "Dobře, Sylvie, otevři dveře." Masivní ocelové dveře se se sykotem otevřely. Brien vyšel ven a podíval se na panel s čísly ovládající dveře jeho cely. "Jaký mají kód?". "0307-2001. Je to nade dveřmi vyryté." Sylvie ukázala na horní rám dveří. "Fajn. Jsme blízko. Jdem." Brien nasadil vojenský krok. "Kam?", Sylvie nedůvěřivě vykročila za ním. "Dveře 1511-2100. Myslím, že ani nemusíme odbočovat do vedlejších koridorů. Číslo v podstatě znamená datum 15.11. 2100. Tehdy na přelomu století se pár nadšenců rozhodlo založit ráj na Zemi. Svět řízený počítačem. Žádné války, žádní zkorumpovaní politici, čisté životní prostředí. A 15. listopadu 2100 byl uveden do provozu první počítač systému Globální viny. Název si vymyslel nějaký cynik. Systém se řídil 23 pravidly pro zachování života na kontrolovaném území. Měl se starat o lidské blaho. K okolnímu světu měl být neutrální. Po půl století provozu k němu patřila pětina lidí tehdejšího světa. Za dalších sto let skoro všichni. Nesouhlasící lidé vytvořili města podobná těm na Vysočinám. Vše bylo v pořádku. GV nikoho nenutila, každý se rozhodl samostatně." Brien se zastavil. "A jak to bylo dál?" Sylvie se téměř okamžitě ozvala. "Přišly problémy, začalo to sporem o suroviny. Předchozí generace vyčerpaly zásoby většiny nalezišť. Je pochopitelné, že tehdy každý chtěl co nejvíc. Lidem se to ale jaksi nelíbilo. Obvinili GV ze zbrojní politiky. Prý si na výrobu bojových robotů bere víc než může. Je to možné. Doly samozřejmě kontrolovala GV. Vycházela z předprogramovaného závěru, že lidé jsou u ní šťastnější. Musela tedy logicky chránit svou existenci. No a lidé vypálili první nukleární raketu. Tak to začalo. Ten samý cynik, co vymyslel jméno Globální vina, si vymyslel Očistu. Situaci, kdy naprosto všichni lidé se podřizují plánům GV. Nevěděl, jak bude blízko." Brien se zastavil před stejnými masivními dveřmi z jakých vyšel. Jediný rozdíl představovalo číslo. Docela obyčejně bylo na rámu vyryto 1511-2100. Bezbarvým hlasem pokračoval: "Tehdy se lidská populace snížila o 95%. Očista." "A dál?" zeptala se Sylvie. "GV dobývala město za městem. Na Vysočině vypustili na orbit obrannou družici. Jediným úderem je schopna zničit všechen život na Zemi. To jim dalo čas. Na chvíli. Pak se vzdali GV. Dodnes nevím proč," ukončil Brien vyprávění a vyťukal na displeji kód dveří. Ty se otevřely. "Jde to až podezřele hladce," Brien nezapomněl na svou jízlivost. "To přece není vězeňská cela," vykřikla překvapeně Sylvie. Před dvojicí se vynořila obrovská hala. Zdi překrývaly kontrolní panely, displeje i obyčejné ciferníky. Místnost voněla ozónem. Sterilní podlaha se matně leskla ve světle tlumených zářičů. V protější stěně stál řídící pult s obrazovkou. Bylo zřejmé, že do místnosti nevkročila lidská noha dlouhá staletí. "Kde to jsme?" zeptala se Sylvie. "Centrum," odvětil Brien. "Odtud se řídí GV. Důležitá rozhodnutí vycházejí jen odtud. Sídlí tady hlavní počítač. Jiní roboti sem nemají přístup. Máme štěstí, že zbytky bojových robotů zaměstnávají Vysočiny. Máme v rukou moc nad celou planetou. Napřed se tu ale trochu opevníme." Při posledních slovech vstupní dveře překryly ocelové pásy. Brien se dál skláněl nad panelem. "Máme tak hodinu čas. Pochybuji, že nás tu nechají jen tak, " poznamenal Brien. "Zastavíme GV. Ochráníme Vysočiny. Na Zemi začne nový život. Svobodný," Sylvie neskrývala nadšení. "Možná," odvětil zamyšleně Brien. Skláněl se nad jednou skleněnou deskou. "Pravda je trochu jiná. V té místnosti jsem uviděl obrovský omyl všech povstalců..." "Briene, opusťte místnost nebo použijeme jedovaté plyny. Jste ve zcela bezvýchodné situaci. Nic nezískáte. Trvalo by vám roky než byste rozebrali hlavní počítač. Nezmůžete nic. Vypojte bezpečnostní systém centra a sám se zaručím za vaše životy.", kovový hlas přerušil ticho v místnosti. Jeho strůjce stál bezpochyby před vchodem. A pravděpodobně držel i ostře nabitý automat. Roboti ale nechtěli jen tak nečinně přihlížet. Ozval se zvuk aktivace laserů. Pomalu a jistě si roboti vyrývali cestu k lidem uvnitř. "Sylvie, pamatuješ si na tu družici?" Kývla. "GV v Centru vytvořila druhé řídící středisko. Za chvíli, pokud se jí za ty roky nic nestalo, navážeme spojení," řekl vítězoslavně Brien. "Je to tajné, Briene, ale řeknu vám to. I původní povstalci pochopili nutnost GV. Jak jistě víte, jste geneticky změněni díky ozáření za války. Nejste lidé. A jste nestabilní. Bez nás nepřežijete! Druh Homo Sapiens zmizí z povrchu. Ani povstalci nemají prostředky na záchranu. Kdybyste vyhráli, je to konec inteligentního života na Zemi. Prostudovali jsme všechna fakta. Nemá to smysl. Musíte to vědět... " kovový hlas se odmlčel. "Vím toho určitě víc než se zdá," zasyčel Brien mezi zuby. Sylvie se zděšeně podívala na Briena: "Je to pravda? Jsme chráněným druhem? Zemřeme?" "Ano i ne," Před Brienem se rozzářila obrazovka "Máme se jen rozhodnout. Neřekl jsem ti totiž všechno. V té válce GV a lidí se Vysočiny chovaly neutrálně. Po porážce bojujících stran se GV vrhla na ně. Bezdůvodně. Porušila jedno z pravidel. To taky vysvětluje pečlivě opevněné město na rozdíl od jiných provizorních řešení u jiných měst. Stavěli to dlouho. Asi znali příčinu zkratu v jednání robotů a tušili, že by mohli od nich očekávat cokoli," Brien nastavil několik nesrozumitelných údajů na panelu. "Máme štěstí, vše funguje." "Pochopili jste? Nezmůžete nic. Do pěti minut místnost zaplaví oblaka jedovatého dýmu. Máte ještě šanci! Vzdejte se!" robot před dveřmi zopakoval svou hrozbu. Na některých místech se vnitřní povrch dveří začal pomalu zahřívat a červenal. "Bludný kruh! Když zvítězí povstalci, jediná inteligentní forma života na této planetě brzy zahyne nebo zdegeneruje. Když GV, vydrží mnohem déle, ale co pak? Co udělá GV třeba za tisíc let? Nyní se projevují drobné chyby v programu, co se stane v budoucnosti? Zničí GV člověka, protože si ověří, že pro zachování rozumu je člověk nepotřebný?" Sylvie propadla panice. "Co teď? Znič je! Když umřít, tak vlastní zbraní! Třeba se to povede! Laboratoře už něco vymyslí, " Sylvie se křečovitě chytla Briena. "Ne, viděl jsem člověka. Skutečného člověka. V té místnosti na Vysočině. Jsme příliš daleko. Ani GV určitě neví jak na to.", smutně pronesl Brien. "To už nedokáže nikdo." "Pro vaši informaci. Zbývá jen několik centimetrů pancíře, za okamžik budeme schopni vypustit nervový plyn. Sbohem. Dostali jste se nejdál. Je škoda, že zbytečně. Za 55 sekund vás otráví plyn," robot nasadil informační tón. "Nazvali to plánem ATMOS 2. Spíš mu sedí APOKALYPSA. Pečlivě jsem to připravil. Ten boj na Vysočinách je zbytečný. Plán ATMOS byl od začátku vlastně odsouzen k nezdaru. Neměl smysl. Existuje jedna jediná možnost. Jediné řešení mající smysl. GV ani lidé nemohou samostatně přežít, " řekl Brien. "Jaké řešení?" s překvapením se obrátila k němu. "Kdyby se válka s GV nepovedla, měla družice zvláštní úkol. Na její palubě jsou uskladněny vzorky jednobuněčných spór. Evoluce by začala znova. Jednoduchou genetickou manipulací se inženýrům na Vysočině podařilo vyvinout trochu jiný život, než z jakého jsme začínali. Šlo by to rychleji. Plán se má ale uplatnit, až když senzory na planetě nezachytí život. Když ano, předpokládá se, že existují povstalci a s nimi i GV. V té době si o obou mysleli, že se snaží život zachovat. S touto možností nepočítali." Brienův hlas se stále víc automatizoval. "32 vteřin", pronesl ten skutečně automatický. "Je jedno, jestli to začneme my nebo za tisíc let družice sama," řekla Sylvie. "21 vteřin", pronesl robot jakoby s lítostí nad blížícím se koncem. "Pečlivě jsem se připravil. Počítal jsem s přežitím rozumu. Lidstvo jsem chladnokrevně odepsal. Vím, jiná možnost není a přesto, i po pečlivé přípravě, mám právo?" Brien se na okamžik zaváhal. Byl skoro na dně. Myšlenka zničení života ho šokovala. Nedokázal udělat skutečný čin, i když si ho tisíckrát promyslel a probral do nejmenšího detailu. Stačí jediná chyba na tisíciletých automatech! Bylo to šílené! "0 vteřin. Právě jsme prorazili poslední milimetry pancíře. Do místnosti se nyní dostává smrtící plyn. Dýchejte zhluboka ať netrpíte bolestí. Není to hezký pohled, věřte mi," robot to pronesl spíš jako nudnou frázi. Musí! Brien zadržel dech a dopotácel se k panelu. Odstrčil Sylvii, která se o něj mátoživě opírala. Apokalypsa začíná. V duchu věděl, že to, co se vyvine nebude mít s člověkem mnoho společného. Přál si jediné. Aby se vyvarovali stejných chyb. Do místnosti vjel první robot. Nevšímavě projel kolem dvou lidských trosek pokrytých puchýři. I barva kůže se lišila a na mnoha místech krváceli z drobných ranek.

Bylo 24. prosince 2386. Lidé, skuteční lidé, pokud by žili, tak by zasedli k štědrovečerní večeři a těšili se z blízkosti rodiny a známých. Na planetě Zemi zatím na určitý čas přestal existovat život.

Milióny let po Znovuzrození se do horních vrstev stratosféry dostal zase inteligentní tvor. Posádka vesmírných průzkumníků se celkem na novou planetu těšila. Na povrchu její přirozené družice totiž nalezli zbytky po technicky vyspělé civilizaci. Mohly znamenat jediné. Zde žili inteligentní tvorové zvládající metalurgii, chemii a fyziku na vysoké úrovni. Po dlouhém hledání na povrchu nalezli pouze jistý druh korýšů. Testy ukázaly velkou mozkovou kapacitu a řemeslnou zručnost. Skupina vědců se schodla na jednoznačném závěru: Tento tvor má sice velký potenciál, v rozvoji mu ale brání neschpnost usadit se na souši a vynalézt oheň a metalurgii. Skupina chvíli koketovala s myšlenkou uměle tam život vysadit, ale podle intergalaktických smluv o nezasahování do místních záležitostí z toho sešlo. A tak obří umělá družice viděná v noci jasně i z povrchu planety zůstala záhadou. Průzkum ukázal na dlouho trvající existenci a nebývalou stabilitu. Na základě jejího průzkumu vznikla domněnka o životě před životem. Nikde nenalezli ale ovládací prvky. Nemohli si udělat ani představu o tvaru a velikosti jejích tvůrců. A tak se dál vznášela nad oceánem plným života se svým podivným poselstvím a stále čekala...................

Povídka je zveřejněna s písemným souhlasem autora (nebo jeho zástupce) a nakládání s ní podléhá platnému znění autorského zákona. Dílo, které bodovalo v soutěži O cenu Jima Dollara.