Obycejna prace

Roman Rouš

„Chtěl bych pochopit jejich vnímání, pocity, prožitky."

„Když jsem začínal, také jsem po tom toužil. Nemá to smysl."

„Zdá se to být trochu kruté."

„Není to kruté. Kruté je falešné milosrdenství, které nakonec vede ke ztrátě všeho. Už jednou byl tímto citem vesmír ohrožen a málem zanikl, když se ti, komu byla výsada milosrdenství udělena odvděčili pravým opakem. Není to kruté."

Přepravní těleso se pomalu blížilo k třetí planetě hvězdy typu G. Na první pohled je zřejmé, že na planetě žijí činorodé bytosti.

„Naposledy jsme zde byli před dvěma tisíci oběhy planety kolem jejího Slunce."

„Je v tom nějaký smysl?"

„Je to vypočítáno ze Vzorce vývoje a také nám to pomáhá díky Symbolice."

„Tomu slovu nerozumím."

„Symbolika je jedním ze základních faktorů ovlivňujících vývoj těchto planet. Souvisí s vnímáním obyvatel."

„Takže víme jak vnímají?"

„Samozřejmě, ale nelze se do prožitků vžít, protože by nám nedávaly smysl. Jsou příliš primitivní."

„A proč je nenecháme vyvinout?"

„Nemohou se samovolně vyvinout na vyšší úroveň. To neumíme a je to nevýhoda. Proto je potřeba s nimi dále pracovat a přetvářet je. Ale to už se nás netýká. Naší prací je dětství. Učení a další vývoj je prací jiných."

Transportní těleso přešlo na oběžnou dráhu. Nepovšimnuto, nevnímáno se pohybovalo. Pohybovalo se příliš nepravděpodobně. Lidé, kteří by jej náhodou telepatií zachytili, by stejně v jeho existenci nebyli ochotni uvěřit.

„Naše víra je nezlomná. Jsme odhodláni za ni zemřít. Ve jménu Ježíše Krista, který zemřel na kříži a vykoupil nás ze všech hříchů. Amen."

Shromáždění věřících jásá a tleská. Lidé připoutaní na invalidní vozík vstávají a posléze padají na zem. Šílený kněz dští oheň na vše nesvaté a na Ďábla, který je jediným zdrojem utrpení a který má na Zemi miliony pomocníků.

„Je jen jedna šance, jak zničit toho strůjce zla. Opustit jeho svět.„ Nový potlesk, nový jásot. „Jsme připraveni. Jsme připraveni!„ Dav začíná řvát. Pomocníci si začínají rozebírat kanystry a rychle je otevírají.

Shromáždění se semkne do uzavřeného kruhu. Děti začínají plakat. Všude okolo je cítit štiplavý pach benzínu. Za chvíli jej vystřídá ještě nepříjemnější pach hustého černého dýmu. Kněz si je jistý sám sebou. Až do předposledního okamžiku. V tom posledním už není cesty zpět. Pláč dětí pomalu utichá.

„Tvorové dole si říkají Lidé. Jsou pyšní na to, že jsou pány planety a nejsou schopni vidět, co přesně se kolem nich děje. To je jejich úloha. A nezapomínají. Na naši poslední návštěvu nezapomněli."

Telepatický rozhovor, který se nesl na neznámých vlnách prostorem přepravního tělesa, náhle ustal. Telepatie se na chvíli stala prostředkem pro zadání příkazů. Těleso reagovalo okamžitě a na jeho plášti se jakoby sami od sebe objevily otvory. Z nich začala vylétávat menší tělesa, která okamžitě začala zaujímat předem připravené pozice.

Člověk, kmet, který vypadal ještě starší, než ve skutečnosti byl, sestoupil z posledního schůdku letadla a sklonil se k Zemi, kterou posléze políbil. Pak nasedl do svého neprůstřelného auta a odjel na náměstí, kde měl pronést řeč.

Chudé město v chudé zemi postavilo primitivní tribunu. Na náměstí se shromáždily tisíce lidí, kteří tohoto člověka milovali jako sebe sama. V krátkém projevu vyzval zúčastněné k přemnožení a k přemáhání utrpení. Vyzval je k víře v lásku a Boha Všemohoucího. Pak v plné víře ve stejného Boha, který dokáže vše, nastoupil do svého neprůstřelného auta a po cestě kynul milujícím lidem. Nikoho se nedotkl, nikdo neslyšel, co říká. Jeho cesta je dlouhá a bude muset ještě mnohé vykonat.

Kosmické těleso obklopila menší tělesa podobná talířům; ta se pak snesla níže a obklopila Zemi v nevelké výšce. Pro lidi byla stejně neviditelná a nepravděpodobná, jako mateřská loď. Jen málo tvorů na Zemi je bylo schopno „vycítit", prostě tím, že v ně věřili.

„Jsou lidé opravdu pány planety?"

„Naprosto neomezenými."

Fanatický diktátor je na vrcholu moci. Cítil se silný. Zástupy ho milovaly a on jim za to slíbil vítězství ve Svaté válce. Uvěřili mu a byli mu naprosto oddáni.

Jeho hodina právě nadešla. Vydal pokyn a sila se otevřela, letadla se přepravila na startovací plochu; vojáci zaujali bojové pozice. Na druhý pokyn čekala celá jeho země, všichni kdo věří ve svatost války. Na jeho pokyn čeká jeho protivník, jenž tvrdí, že věří v jiného, mírného a všemohoucího Boha.

Na jeho pokyn oddaně čeká celý svět. Čas pokynu právě nadešel.

„Planetě pod námi její vládci říkají Země."

„Zvláštní jméno. Ale ti tvorové jsou také zvláštní."

„To se ti jen zdá. Jsou obyčejní a . vypadá, že se něco děje."

„Sondy hlásí radikální změnu v mentalitě vládců planety."

„Je to poněkud brzo, ovšem v rámci normální odchylky. Podle symboliky, kterou lidé uznávají, by to mělo trvat ještě několik měsíců."

„Budeme připravení?"

„Samozřejmě, že budeme připravení. Stvořili jsme planetu, životní podmínky i všechny její obyvatele."

Válka byla krátká. Země diktátora byla rozmetána na kousky. Ztráty na obou stranách jsou obrovské a lidé nejsou schopni se s tím smířit. Vznikají nová společenstva a lidé se klaní novým Bohům. Největším z Bohů se definitivně stávají peníze.

„Platidlo je další faktor, který planetu definuje. Je to zvláštní, abstraktní věc a lidé nejsou schopni se s ní srovnat. V závěru věku vždy hraje velkou roli, protože je najednou tato abstraktní jistota naprosto eliminována. Nadešel čas pro náš úkol."

Létající talíře jsou zaktivizovány a jsou viditelné pouhým okem. Lidé však mají jiné starosti - snaží se přivyknout novým podmínkám.Talíře pracují několik hodin a pak se náhle rozhostí ponuré ticho. Lidé vzhlížejí k obloze a nechápou kam talíře zmizely. Možná si někteří z nich vzpomněly na obrázky v náboženských knihách. Snad někteří z nich stále doufají ve vykoupení.

„Transfer proveden. To znamená, že můžeme přejít k další etapě."

„Proč ji mám provést já?"

„Je to poslední tvá zkouška. Musíš zničit planetu."

„Je to kvůli otázce ohledně vnímání?"

„Ano."

„To není problém, transfer proběhl a vše je v pořádku. Tvorové vše přežili, zatím není čeho litovat."

„Transfer nemusel být úspěšný. Musíš se od milosrdenství oprostit a očekávat naprostý neúspěch."

„Ale já jsem myslel, že naše technika je dokonalá?"

„Nic není dokonalé. I hvězdy umírají, i vesmír pomalu umírá."

„Vesmír však bude znovu zrozen."

„Pokud se čirou náhodou nemýlíme."

„Stává se to?"

„A my už vůbec nejsme dokonalí."

Mladší z tvorů zaváhal. Pak přišla úleva. Pocit . Ten naprosto neznámý pocit ho zmátl. To už nebyla odpovědnost, to bylo něco . nepochopitelného. Jako nádherný a tajemný sen. A přitom obrovská tíha.

„Není na tom nic špatného, i já jsem se takhle poprvé cítil. A vlastně i vždy potom. Jen to nebylo tak silné."

„Spouštím." Myšlenka byla krátká a jasná, stejně jako to, co následovalo.

Lidé celého světa vzhlíželi k obloze. Byla tichá. Na noční straně Země začaly padat hvězdy. Narozdíl od většiny meteoritů, však tyto chtěly dopadnout. Toho dne a té noc nebyl i nikdo schopen spát.

Zprvu si nevýrazného hučení nikdo nevšiml, po několika sekundách byly vibrace nesnesitelné.

Nejdříve byli mrtví ti, kdo se nacházeli v místě střetu projektilu s povrchem Země. Všechno ostatní je následovalo po několika minutách.

Země se rozpadla a miliony kousků vytvořily nové pásmo planetek.

Starší tvor vyslal k mladšímu spokojenou telepatickou vibraci. Mise byla úspěšná.

„Kdy poznáme, jestli se transfer povedl?"

„Transfer se povedl."

„Byla to jen zkouška?"

„Ne. Výsledek transferu se nemusel podařit. Je naprosto nevhodné, abys k tomu mohl později zaujímat stanovisko a proto je nutné, abys byl připraven na všechny eventuality. Musíš být schopen riskovat. Nyní si prohlédni mysli tvorů."

Myšlení Mladšího se zaměřilo do databáze kopií mozků. Všechny byly mírné a přátelské. Všechny mu byly blízké. Ale byla zde i skupina šílených, zvrácených a tupých myslí, kterým nebyl sto porozumět.

„Většinou jsou to příznivé mysli."

„Ano, tak je to v pořádku. Přesně podle vzorců vývoje, toto jsou mysli, které obohatí naši genetickou informaci. Jsou zdrojem naší neustálé obnovy. Bez nich by naše rasa a s ní celý vesmír dávno vyhynul. Šlechtění vede k degeneraci a chaotický vývoj je to jediné, co může být progresivní."

„To všechno vím ze školy. Ale viděl jsem tam i jiné mysli ."

„Ano a to bude nové. Genetická informace formující se ve stejných podmínkách je znehodnocena podobně jako genetická informace šlechtěná. I tento postup má hranice a není samoobnovitelný. Vývoj musí být nejen chaotický, ale i jiný - tedy v neustále se obměňujících podmínkách. I prostředí souvisí s genetikou. Jsme vládci a jsme zvyklí vládnout. Naše děti nemohou být stejné jako my.

„Ty dobré mysli nejsou vládcové?"

„Ne, nejsou."

„A komu patří?"

„Lidé jim říkají Delfíni, ale jsou značně podobní nám."

„A ty druhé mysli?"

„To jsou Škůdci."

„Škůdci?"

„Krutí, námi šlechtění otrokáři. Ty, které jsi cítil a nechápal, jsou nejhorší z nich. Fanatičtí, bezohledně potírající cokoliv. Jejich vysoká inteligence je naprosto oddána věcem, kterým nerozumí a jsou ochotni jim sloužit. Pro naše pokračovatele je to velmi těžká zkouška. Je však nezbytná."

„Takže ty druhé mysli ."

„ . Ano, ty druhé mysli jsou lidé."

Telepatické ticho netrvalo dlouho.

„Nezdá se mi, že to je obyčejná práce."

„Ne, není obyčejná. Je to ta nejušlechtilejší práce vůbec, protože na ní závisí náš osud. Přesto ji dělá každý druhý z nás."

„Každý druhý ."

Telepatické pnutí staršího tvora by se dalo vyložit jako úsměv.

„Ano . právě jsi se stal jedním z poloviny. Stal ses Matkou."

** Amber Stories ver. 1.1 **

`