Prekoma

Petr Buryan

Všechny postavy, situace a místa v povídce mohou jednou nastat.

Jakkoliv to zní neskutečně, může se to stát.

Píše se rok, který bude pro civilizaci (již tak dost zdecimovanou) znamenat úplný konec. Lidé se stáhli z povrchu zemského do klimatizacemi chlazených podzemních krytů. Živočichové vymřeli před padesáti lety a poslední rostliny byly nalezeny před dvaceti lety. Povrch Země je kompletně zničen. Lidé přežívají pod zemí z posledních sil. Věda se před sto lety začala ubírat špatným směrem vývoje a výroby válečných zbraní a třetí světová válka způsobila postupný rozklad všech živých složek přírody. Byly vyvinuty genově zmutované mikroorganismy schopné přežít téměř všechny překážky prostředí. Nevadily jim ani vysoké teploty nebo ionizující záření. Přežily vše, stávaly se vládci světa. Genovými manipulacemi jim byl přidělen úkol napadat vše, co byly schopné zničit. A tím vším byly všechny látky až na nerosty. Vědcům se však podařila vyřešit i tato, již malá nepříjemnost. Vypustili do ovzduší jiný větší typ viru, který provrtával do nerostů mikroskopické dírky. Ty byly vstupními branami pro vraždící viry. Aby vrtající viry měli šanci přežít, musely se rozmnožovat daleko rychleji než vraždící, aby nevymřeli. Za čtrnáct dnů zachvátily celou planetu. Lidé vyvinuly dva kmeny virů, které tuto planetu kompletně zničí. Oba kmeny nenapadají jen jednu věc - šedou kůru mozkovou. Vědci nezjistili z čeho přesně se naše mozky skládají. Navíc nemohli vyrobit ani ochranné skafandry, s čímž se původně počítalo. Teď je již však pozdě. Lidé sedí hluboko pod zemí a čekají na svou pomalou a krutou smrt. Ale člověk přišel na zem a začal se považovat za krále zvířat, myslel si o sobě, že dobude vesmír a postupně začne kolonizovat okolní planety. Život na nich je však mnohdy nemožný, ale hlavně za posledních tisíc let bylo prozkoumáno jen několik desítek okolních galaxií. A v žádné z nich nebyl nalezen život. Výpočty vědců naprosto zkrachovaly. Je dobře, že tato civilizace zanikne. Za několik stovek tisíců let by jistě znamenala zkázu i pro celý okolní vesmír.

Věřím, že na nějaké moc vzdálené planetě, žije určitá forma inteligence, která bude k své zemi více "laskavá" a přežije déle než tato, o nesmyslnosti válčící planeta. Za několik let najdou tuto planetu s ničícími viry nějaké mimozemské civilizace (jestli bude Země ještě vůbec existovat) a budou si pamatovat pro výstrahu, co se již nesmí opakovat. Možná natočí o planetě Zemi dokument, vypracují odbornou dokumentaci nebo na ní vyzkouší novou ničivou zbraň, aby se zbavily virů - "demoliční četa", jak je možná budou označovat. Malí ufounci se budou ve školách učit o zkáze planety Země, na které byly viry s neodborně zmanipulovanými genofondy. Budou předpokládat velmi neinteligentní živočichy, kteří se snažili zasáhnout do přírody a tvrdě za to zaplatili. Věřím, že budeme výstrahou všem dalším civilizacím, i když se s nimi nikdy nesetkám a nikdy nepoznám jak vypadají inteligentní bytosti na jiných obydlených planetách.

Teď chci v klidu dožít svůj třísetdvanáctý rok života, ve své draze zaplacené kobce třiatřicet kilometrů pod původním povrchem země. Posledních 281 let jsem žil z implementované kapsli obsahující hormony, které zabraňují stárnutí. Pořád vypadám jako třicetiletý mladík. Jejich maximální délka použitelnosti je však "jen" 280 let. V posledních dnech mému organismu něco chybí. Je to ta kapsle. Ale ja mu už druhou dávku nedám, stejně nás viry do roka dostihnou a zničí. Už nemáme kam ustupovat do hlubin země. Klimatizace již nyní nestačí ochlazovat okolní vroucí prostředí a žijeme v teplotě 35 stupňů. Je to sice hodně, ale lidský organismus se pomalu dokáže přizpůsobovat.

***

Stárnu každým dnem o pět let. Nevadí. Viry tu budou každým okamžikem. Člověk ze sousední kobky šel níže. Ze dvoutisícičlenné kolonie nás tu zbylo asi deset. Rozhodli jsme se, že zde skončíme svůj život. Je nám příliš horko, příliš dusno, příliš si pamatujeme čerstvý vzduch na povrchu. Zasypáváme šachtu, aby viry měly více práce při pokračování v ničení. Když jsme s tím hotovi, osm z nás si bere život. Nechcou čekat na viry. Já a ještě jeden člověk čekáme. Jsme zvědavi jak vypadají, jak se prožírají skálou, jak ničí naše těla a pokračují nezadržitelně dál do nitra země. Hladové potvůrky.

***

Začíná být horko. Klimatizace byla již odpojena. Začínám se potit. Při slabém světle z jedné svítilny, kterou nám tu nechali, hledím do stropu jeskyně. Čekám na ně. Na ty, které jsem před sto lety vynalezl. Na ty, které měly pomoci vědě. Měly rozluštit záhady mnoha nemocí. Místo toho jsem musel vyrobit vládě tenhle smrtící vir. Jsem vědec, ne politik. Neviděl jsem do toho. Nabídli mi mnoho peněz. Teď bych jim to nedal ani za státní poklad. Jenže tu dobu nelze vrátit zpět.

***

Asi jsem stratil na chvíli vědomí. Je hrozné vedro. Dívám se na náramkové hodinky. Byl jsem v bezvědomí asi čtyři hodiny. Přepínám na teplotu - 45 stupňů. Začíná dodělávat poslední generátor klimatizace. Kde jste moje viry ? Nechtěl jsem se tu upéct zaživa. Chci vidět, co jsem provedl. Chci vidět, jak jste vyspěly. Dal jsem vám přece pár genů na inteligenci. Sice proti příkazu vlády, ale doufál jsem, že budete inteligentnější než politikové.

Podívám se po člověku. Leží u druhé strany jeskyně. Jenom otočení hlavy mi však dělá velké problémy. Asi je to tím horkem. Leží tam u stěny a chvěje se horečkou. Nevydrží už dlouho. Vypadá na Nora. Tam neměli nikdy moc horko. Naše pohledy se skřížily. Odlesk poblikujicího světla v jeho očích věští jeho blízkou smrt. Teče z něj pot. Do dvaceti minut bude kompletně dehydrovaný. Umře žízní. Chudák. Chtěl se dočkat smrtonosných virů. Někdo mi řekl, že zkoumání virů byl jeho koníček. Točí se mi hlava. Asi zase stratím ...

***

Probírám se a slyším hluk. Viry jsou tu ? Otevírám oči a vidím Nora. To on dělá rámus. Má horečku. Zešílel. Šaty ze sebe strhal a nechal je povalovat se po podlaze. Běhá po jeskyni úplně nahý a vráží do stolků a židlí. Jeho tělo je zcela dehydrované. Už dlouho nevydrží. Dám si ke rtům hadičku. Schoval jsem si vodu pro sebe. Je to hnusné, že mu nedám napít. Ale já musím vydržet na příchod virů. Podívám se na hodinky. Ukazují 52 stupňů. Při 60 se začínají rozkládat bílkoviny. Pak nastává okamžitá smrt. Viry, ukažte se, vylezte už! Na co čekáte?

Nor vylezl na stůl a spadl na něj. Zemřel. U hlavy mu bliká lampa se slábnoucí baterií. Ruka, která sjela ze stolu se dohoupala a nastalo ticho. Nebo ne? Slyším zpívat ptáky. Kde se tu vzaly ptáci? Jede vlak a houká. Slyším hrát mou oblíbenou písničku ... ne, to jsou vše haluci ...

***

... kde to jsem ... ... aha, už vím ... ... čekám na viry ... ... nedočkám se ... ... horko ... ... Norovi bylo taky takové horko ... ... co se s ním stalo ... ... na stole není ... ... vždyť polovina stolu tam taky není ... ... VIRY jsou tady ??!!... ... já se jich dočkal ... ... ani strop jeskyně tu není ... ... dívám se do hvězd ... ... pěkné ... ... škoda, že tu není někdo, kdo by mne zachránil ... ... ale kdo by mne zachraňoval ... ... já nechci už žít ... ...

... vánek zadvanul trochu čerstvého vzduchu na mne ... ... nadechnu se s chutí ... ... cítím něco na svém obličeji ... ... lechtá to ... ... už to lechtá po celém těle ... ... kde se tu vzali mravenci ... ... aauu, to už nelechtá, to už bolí ... ... podívám se na ruku, ale půlka ji už není ... ... hnusný zkrvavený pahýl ... ale bolest necítím ... ... ... oči začínají pálit ... ... přestávám vidět ...

... přece jsem se jich dočkal ... ... jsou naprosto dokonalí ... ... dobře jsem udělal alespoň jednu práci ve svém životě ... ...teď mne pohlťte vy moje malé potvůrky ... ... zbude ze mne jen šedá kůra mozková a ta se ztatí ve vesmíru až ty moje potvůrky sežerou celou planetu ...

NA POČÁTKU BYLO SLOVO ... A NA KONCI MYŠLENKA

Nick Cave: "... just remember, that death is not the end ..."

** Amber Stories ver. 1.1 **