IKARIE.net - Texty

VZPOMÍNKY NA SMRT

Jaroslava Marhánková

Jeho dýka se pomalu blížila k hrdlu spící dívky. Omamný kouř se lehce vznášel nad zemí a Kestat odříkával tajemná slůvka znovuzrození: "Nechť tvé tělo splyne s mou duší a poskytne útočiště silám zla. Pak tvůj život nalezne smysl, budu jím..."

"Zadrž!" přerušila ho temná postava držící jeho ruku, "Tvůj čas vypršel."

"Čas je jen pozemský klam a i ty, stejně jako já, plyneš ve víru něčeho většího. Čas je pouze tvým lepším jménem - Smrti," odpověděl Kestat.

"Káď tvých hříchů je naplněna. Říkej mi, jak chceš, ale mé poslání nezměníš. Zemřeš."

"Ne, mýlíš se. Našel jsem si nové tělo jako útočiště pro svou duši. Nezměníš mé rozhodnutí."

"Já mohu cokoliv, Kestate. Prohrál jsi svou bitvu, teď patříš mě."

"Já neválčil proti tobě, Smrti. Já válčil ruku v ruce s tebou. Zabíjel jsem, ničil a plenil, vše ve tvém jménu."

"Neprávem! Já přicházím vždy včas. Smrt není hra a ty´s ji přesto hrál. Teď jsi skončil -prohrou. Žil jsi mnohými životy, všechny byly špatné. Tvůj poslední hřích tě vydal napospas mě."

"Já jsem tebou a ty jsi mnou,nemůžeš mě zničit, Johrdane."

"Myslíš?" napřáhl ruku a v ní se objevila malá skleněná koule, "tohle je tvá duše, Kestate," a ta podivná malá věcička v jeho dlani se zbarvila do černa, "chyběl jen malý kousek a byl bys mohl přežít v dalším těle. Smůla, ne?"

"Dovol mi tedy mé poslední přání, než mě navždy uvrhneš do tmy zapomnění," Johrdan se zamyšleně zahleděl a usedl na židli naproti čaroději.

"Dobře, přej si. Udělám vše, co bude v mých silách."

"Cestuj tedy se mnou. Cestuj ve víru času. Ukážu ti všechny mé životy, a tam uvidíš, že to, co jsem nyní, jsi ze mne udělal ty."

"Jsi mnohem hloupější, něž jsem si myslel, Kestate. Čekal jsem, že si budeš přát zažít nirvánu nebo naposledy ochutnat plody Certa, ale ty si přeješ naprosto zbytečnou věc. Jsi příliš starý a sentimentální, ale můj slib stále platí..."

Čaroděj ucítil prudkou bolest ve spáncích. Hlava mu třeštila a tělo probodávalo tisíce dýk. Ležel nehnutě na zemi a jediným pevným bodem byl Johrdan, který mu podal ruku a prudce ho vyšvihl na nohy.

"Jsme na místě, ale stále nechápu, proč jsi o to požádal právě mne. Jsem si jist, že tohle svedeš bez problémů i ty."

"Johrdane, život je jen hra. Já ji hraji a bavím se dobře. Dopřej mi můj poslední tah," čaroděj pošel k malé chatrči, "tady jsem se poprvé narodil."

"Jako dítě chudáků," doplnil ho pohrdlivě Johrdan. Kestat si jeho poznámky vůbec nevšímal a nepřítomně pokračoval ve svém monologu.

"Tu noc, kdy mé oči poprvé spatřily světlo, byla bouře. Oznamovala příchod Velkého. V ten čas vlci divoce vyli a mohutný blesk rozdrtil stoletý strom. Nevěděl jsem, že patřím mezi vyvolené, a tak můj osud provázelo prokletí žebráka a zloděje."

"Nesnaž se mě dojmout, Kestate. Nemám čas ani náladu zabývat se tvým mizerným životem."

"Jak si přeješ. Přistoupíme k tomu hlavnímu," čaroděj lehce mávl rukou a oba se ocitli před mohutným chrámem. "Jako chudý zloděj jsem viděl šanci na výdělek ve vyloupení tohoto chrámu zasvěceného tobě, Smrti. V den obětování jsem se vloupal do síně Vesny a ukradl posvátný prsten. Přistihli mě a odsoudili k smrti - k obětování. Když se kněz skláněl nad mým tělem s dýkou, objevil znamení tří kalichů, znamení vyvolených. Tam mě začali uctívat jako boha. Naučili mě základy magie, alchymie, bojových umění a jedů. Tam jsem začal poprvé opravdu žít. Vidíš, to ty jsi ze mne udělal čaroděje."

"Dobře, uznávám, že i já nesu zčásti vinu na tvé moci, ale za tvé další zhýralé životy nemohu."

"Jsi si tím opravdu tak jist?" Kestat podruhé mávl rukou a oba se ocitli před velkým městem ohraničeným neproniknutelnou hradbou.

"Tady jsem strávil svůj druhý život."

"Žil jsi tu jako krysa, čaroději. Ušetři mne svých bezvýznamných životů. Život ve stokách mne nezajímá."

"Jsi příliš hloupý, než aby jsi pochopil, co pro mne ty roky znamenaly. Tam dole jsem meditoval a prohluboval svou sílu. Mrzí mne, že nedokážeš uznat mou snahu dosáhnout dokonalosti."

"Dobře, omlouvám se," odpověděl Johrdan se skloněnou hlavou a Kestat si velmi dobře uvědomoval, jakou hodnotu má omluva od Smrti.

"Odpouštím ti, ale i já musím uznat, že máš do jisté míry pravdu. Přistoupíme k něčemu, co tě bude jistě zajímat mnohem více - můj život vládce Kirosu."

"Chtěl jsi snad říct vládkyně."

"Ach ano," odpověděl Kestat a mírně se začervenal. Své rozpaky přerušil tím, že prudce mávl rukou a přemístil oba před palác Kirosu.

"Nevím,ve kterém životě jsem se rozhodl pro změnu pohlaví, ale vím jistě, že v ten čas to byla výborná volba. V těle krásné dívky jsem se vetřel do paláce mladičkého panovníka a užil své moci k získání jeho lásky."

"A pak jsi ho, čaroději, otrávil a usedl na trůn jako nová panovnice."

"Přiznávám,že to bylo až příliš lehké, ale tenkrát jsem neměl takovou sílu jako teď a armádu jsem potřeboval stůj co stůj."

"Ano a tvá armáda pak zmasakrovala celý kraj Argonů."

"Odmítli mé učení, museli pykat."

"A co ti ostatní? Země Zitrů, Veňanů, smetl jsi je jedinou vlnou své síly. Ale proč?"

"Už si nevzpomínám."

"Tak ty si nevzpomínáš! A co tehdy, když jsi vytvořil svůj vlastní svět jako obraz Aldnu a tvé zrůdy se ti vymkly z kontroly a začaly útočit na okolní světy."

"Měl jsem je plně pod kontrolou."

"Lžeš!"okřikl ho Johrdan. Čaroděj se prudce otočil a zadíval se svým mrazivým pohledem na svého společníka. Následovaly dlouhé minuty mlčení. To přerušil až Kestat.

"Vrátíme se," a prudce mávl rukou, přičemž se opět ocitli v čarodějově domě.

"Rozhodl jsi se, že je čas zemřít?"

"Ty jsi opravdu nic nepochopil, Johrdane. Já budu žít věčně."

"Jsi hlupák, Kestate. Tvá duše je černá jako popel. Jediná možnost, jak uniknout osudu, je prokázat čin tak dobrý, že koule znovu zbělá. Ale ten ty nemůžeš, ani nedokážeš udělat."

"Už se stalo, pohleď na mou duši."

Johrdan nervózně vyndal kouli - byla bílá.

"... Ale... Jak jsi to dokázal?"

"Dřív jsem si tím nebyl jist, ale teď vím, že dokážu zničit i tebe - Smrti."

"Nebuď směšný."

"Nepřerušuj mě!" okřikl ho Kestat, "uvědomuji si ale, že tvá smrt by prudce ovlivnila všechen život a nastal by nevyhnutelný chaos. Proto tě ušetřím, a tak i všechny světy, čímž se ti plně vydávám do tvé moci. Bohužel jsem tím prokázal službu všemu živému, což se rovná tomu tvému dobrému skutku..."

Johrdan se nezmohl na jediné slovo, jen tupě zíral na Kestata a zpátky na kouli.

Ticho protrhl až čaroděj.

"Byla to skvělá hra, Johrdane, ale teď zmiz. Jsem unaven..."

Povídka je zveřejněna s písemným souhlasem autora (nebo jeho zástupce) a nakládání s ní podléhá platnému znění autorského zákona. Dílo, které bodovalo v soutěži O cenu Jima Dollara.