VIRTUALITA

Pavel Orawczak

Sierling

Jména se Irwenovi míhala ve spirálách a vyvolávala točivý pocit, jemuž se smál. . .

Ucítil všude okolo sebe teplé zvířecí tělo a zatoužil se proběhnout. Dlouhé nohy s jemnými kopýtky se rozletěly kupředu, nechávajíc za sebou měkkou hlinitou půdu. Bylo zvláštní, jak viděl nekonečnou žluť stepi, ostře hraničící s azurem oblohy. Vál mírný monzunový větřík, jenž mu rozechvíval štětiny srsti na těle. Na obzoru se zvedala stolová hora, která Irwenovi připadala jako obrovský sloup podepírající nebeskou klenbu.

Vyvolávala v něm prchavý pocit touhy. . .

Proháněl se loukou s tisícem rudých, modrých a žlutých květů, omamně vonících, až mu z očí skanuly dvě velké slzy, které rychle otíral rukama.

Zavolal Sierlinga.

Přišel mladý a s úsměvem, vzletným a třpytným. Pohlédl na Irwena a podal mu ruku. Sierling měl na sobě oděv, jenž se sem až evidentně nehodil - tmavé kalhoty a havajskou košili bez rukávů.

Irwen se oblékl do bílého splývavého pláště, padajícího v drzých záhybech; usedl na velký studený kámen a posté se zeptal Sierlinga:

" Proč žiju?"

" Můžeš se radovat a poznávat," zněla odpověď. Sierling se smál.

Odletěli na rudé pláně Marsu, kde pod dohledem Phobu a Deimu poletoval jiskřivý písek. Tisíce ječivých sirén rvalo uši, jako na oči útočily řvavé zrakové vjemy.

Létali soutěskami a vyschlými moři; Irwena to brzy omrzelo a oni se ocitli nad střechami rušné megapole.

Ulice byly plné pomalu stoupajících oblak smogu, křiku, vřeštících houkaček a pulzujících davů.

Seděli u potoka v horách a rozmlouvali.

" Proč jsi se mnou ?" zeptal se Irwen.

" Jsi můj přítel."

Najednou se mu Sierling zdál nudný, odporný a těžký; podivil proč tu vlastně je.

Ten, jehož jméno tolik zvonilo, zmizel.

Kráska

Kráska na něj zavolala, když seděl pod mihotavými kapkami lehkého teplého vodopádu. Byla nádherná, jako vždy. Zlaté vlasy jí v běhu vlály a padaly na mléčnou pleť ramen. Irwen ji chvíli pozoroval a pak je přenesl na vrchol zelených hor, jak to měl rád;shlíželi dolů do hloubek mohutných údolí s jiskřivými toky. Vítr snášel chlad a nad hlavami jim kroužil pár majestátních orlů.

Irwen vzal její ruku do své a zahleděl se do dálky. . .

Mlčky se dali do jídla. Otevřel láhev vína a nalil Krásce plnou sklenici.

" Dost!" bránila se naoko.

Irwen měl také radost, kalenou však jakýmsi těžko definovatelným pocitem. Odkud se vzal a proč?

Rychle zavrtěl hlavou a všechno zezlátlo, i déšť , jenž padal a oni se tomu smáli a byli opět překvapováni modří, když protrhli lesklá mračna.

Kráska se na něj dívala velkýma očima bez mrknutí a on dostal opět ten pocit, dokonce se mu zdálo, že je . . . unaven.

Na chvíli byli obklopeni milióny rudých sluncí a pak Irwen pomyslel na Sierlinga. . .

Vrátili se na louku mezi květy a poletující hmyz. Sierling si hladil šedý vous, který ležel legračně na zemi a broukal si tichou píseň, již rušil jen bzukot tlustých čmeláků. Irwen se posadil vedle něj, Krásku po boku.

" Co jsi dělal celý den Sierlingu ?" zažertoval. Pohlédl na starce a tlak v žaludku zesílil. . .

Nesmyslně se mu zdálo, že Krásčina kůže zdrsněla a její černé vlasy jsou na dotek jako skelná vata.

" Jak ses měl ty, Irwene ?"

" Řídil jsem se tvou radou-raduj se a poznávej!"

Sierling netečně hleděl do bouřících plamenů ohně; Irwen natáhl ruce, aby se zahřál.

Kráska se mezitím přesunula blíže k Sierlingovi a cosi mu šeptala.

KUPŘEDU!

Irwena to podivně znervózňovalo.

Vše mu připadalo zvláštní, takhle to tu neznal. Obloha ztmavla a vybuchl obří ohňostroj, jehož prskající obrazy barvily temnotu. Na Irwena padl nesnesitelný kámen únavy - to se mu zde také ještě nestalo. Chtěl spát.

Ulehl do trávy. Stačil ještě spatřit, jak Sierling s Kráskou odcházejí ruku v ruce kamsi za horizont a pocit, jenž ho neodbytně provázel se vrátil s mnohem větší silou.

ZPĚT

Pak usnul.

Za obzorem

Sierling držel její ruce ve svých. Byli mladí a krásní. Kráska zavrtěla hlavou a rozvlnila, opět zlaté, vlasy.

Dívali se do očí a čas plynul.

" Už se tam nevrátíme," řekl Sierling a ona přikývla.

Ale když pak Irwen zavolal oba se tam nazpět vrátili.