A. C. Clarke - Božský pokrm
Vyžaduje to už pouhá slušnost, že varuji předem, pane předsedo,
značná část mé svědecké výpovědi bude nanejvýš nechutná, obsahuje
totiž aspekty lidské přirozenosti, o nichž se na veřejnosti
hovoří velmi zřídka a rozhodně už ne před výborem Senátu. Avšak
obávám se, že se s nimi musíme vyrovnat. Jsou na světě případy,
kdy musíme strhnout pláštík pokrytectví, a tenhle je jedním z
nich.
Vy a já, pánové, jsme výsledkem dlouhého vývojového řetězce
masožravců. Z vašich tváří čtu, že většina z vás už tenhle termín
vůbec nezná. No dobře, ani mě to nepřekvapuje -- pochází
z jazyka, který zastaral už před dvěma tisíci let. Možná že jsem
se měl vyhnout eufemismům a být brutálně přímý, dokonce i kdybych
měl užívat slov, která jsou ve slušné společnosti neslýchaná.
Předem se omlouvám každému, koho bych se mohl dotknout.
Ještě před několika staletími skoro všichni lidé měli ze všech
jídel nejraději maso -- tkáň zvířat, která tehdy ještě žila.
Nemám v úmyslu dosáhnout toho, aby se vám obracel žaludek, je to
prostě konstatování faktů, které si můžete ověřit v každé
historické příručce...
No jistě pane předsedo. Počkám, dokud se senátoru Irwingovi
neudělá líp. My profesionálové občas zapomínáme, že laici mohou
na výklad reagovat takhle. Ale zároveň musím výbor varovat, že
přijdou ještě mnohem horší věci, pokud, pánové, má někdo z vás
slabý žaludek, doporučuji vám, abyste pana senátora následovali,
dokud není pozdě...
No dobře, tak už můžu pokračovat. Až do doby nejnovější se
veškerá potrava dělila do dvou kategorií. Většina se vyráběla
z rostlin -- z obilovin, ovoce, planktonu, chaluh a dalších
druhů vegetace. Už jenom stěží si umíme představit, že převážná
většina našich předků se živila jako zemědělci, kteří získávali
potravu z půdy nebo z moří primitivním způsobem, často lámajícím
hřbet, ale je to pravda.
Druhý druh potravy, jestli se mám vrátit k tomuhle nepříjemnému
námětu, bylo maso, vyráběné z poměrně malého počtu zvířat. Snad
vám některé budou povědomé -- krávy, prasata, ovce, velryby.
Většina lidí, musím to bohužel zdůraznit, ale tento fakt je mimo
jakoukoli pochybnost, dávala přednost masu před každou jinou
potravou, přestože jenom ti nejbohatší se mohli svým chutím
oddávat. Pro většinu lidstva maso představovalo vzácnou
a příležitostnou pochoutku na jídelníčku, který byl z více než
devadesáti procent vegetariánský.
Jestliže na celou záležitost pohlížíme klidně a bez vášní --
doufám, že už je toho schopen i pan senátor Irwing -- uvědomíme
si, že maso vždycky bývalo vzácné a drahé, neboť jeho výroba je
proces nesmírně zdlouhavý a nákladný. Aby se vyrobilo kilo masa,
zvíře na to potřebuje sníst přinejmenším deset kilogramů
rostlinné potravy -- velmi často takového jídla, které by mohli
zkonzumovat přímo lidské bytosti. I když pomineme veškeré
problémy estetické, takový stav se nemohl tolerovat po populační
explozi ve 20. století. Každý člověk, který jedl maso, odsuzoval
deset nebo víc svých bližních k hladovění...
Naštěstí pro nás pro všechny biochemici problém vyřešili, jak
možná víte, řešení bylo jedním z nesčetných vedlejších výsledků
kosmického výzkumu. Veškerá potrava -- ať živočišná nebo
rostlinná -- se skládá z několika málo rozšířených prvků. Uhlík,
vodík, kyslík, dusík, stopy síry a fosforu -- tenhle půltucet
prvků společně s několika dalšími, prokombinovaný téměř
nekonečným množstvím způsobů, vytváří jakoukoli potravu, kterou
člověk kdy jedl nebo jíst bude. Biochemici 21. století postavení
před problém kolonizace Měsíce a planet, objevili, jakým způsobem
lze syntetizovat libovolnou potravu ze základních surovin,
obsažených ve vodě, vzduchu a minerálech. Byl to největší a snad
nejzávažnější počin v celých dějinách vědy. Ale neměli bychom na
něj být tak pyšní. Říše rostlin nás porazila o miliardu roků.
Chemici jsou dnes schopní syntetizovat jakoukoli myslitelnou
potravu, ať už se její originál v přírodě vyskytuje nebo ne.
Rozumí sem, že došlo k omylům -- dokonce ke katastrofám.
Průmyslový komplex se rozbujel a zhroutil, přerod od polního
hospodaření ke gigantickým automatickým závodům a přeměňovačům
býval často bolestivý. Ale podniknout jsme ho museli a díky němu
se nám teď daří líp. Strach z hladu byl jednu pro vždy zapuzen
a stravu máme tak bohatou a různorodou, jakou nepoznala žádná
jiná doba.
A co víc, samozřejmě, je tady aspekt morální. Už nezabíjíme
milióny živých tvorů, a tak odporné instituce jako jatka a
řeznické krámy zmizely z tváře země. Zdá se nám neuvěřitelné, že
dokonce naši předkové, i když byli drsní a suroví, vůbec mohli
takové nechutnosti tolerovat.
A přece je nemožné odpoutat se od minulosti úplně. Jak jsem už
poznamenal, jsme masožravci, vězí v nás chutě, které jsme
získali v průběhu víc než jednoho miliónu let. Ať se nám to líbí
nebo ne, ještě před několika lety si naši prarodiče pochutnávali
na mase z dobytka a ovcí a prasat -- pokud si je uměli opatřit.
A ještě i my dnes si na něm stále pochutnáváme...
Ach bože, možná že pan senátor Irwing už by měl od teďka
zůstat venku. Snad jsem to neměl říkat takhle bez obalu. Ale co
jsem měl na mysli -- samozřejmě -- že velká část syntetické
potravy, kterou jíme nyní, má stejný chemický vzorec jako staré
produkty přírodní. Některá jídla, opravdu, jsou tak přesné kopie,
že by žádná chemická nebo jiná analýza neobjevila sebemenší
rozdíl. Tahle situace je logická a nevyhnutelná, my výrobci
jednoduše bereme jako model nejoblíbenější presyntetická jídla a
napodobujeme jejich chuť a vzhled.
Ovšemže jsme vytvořili nové názvy, které nenaznačují anatomický
nebo zoologický původ, takže se nikomu nic živého nepřipomíná.
Když vstoupíte do restaurace, většina názvů, které na jídelním
lístku najdete, byla vymyšlena od počátku 21. století, jiné se
adaptovaly z francouzských originálů, které však rozpozná sotva
pár lidí na světě. Pokud byste si chtěli stanovit svůj práh
snášenlivosti, můžete provést zajímavý, ale velmi nepříjemný
experiment. Zvláštní oddíl Kongresové knihovny obsahuje značný
počet jídelních lístků ze slavných restaurací -- ano, a banketů v
Bílém domě -- zpátky za pět set let. Jsou psány se surovou
otevřeností, že si připadáte jako v pitevně, a to vám čtení
prakticky znechutí. Nenapadá mě nic jiného, co by jasněji
odkrylo propast, ležící mezi námi a našimi předky staršími pouze
o pár generací...
Ano, pane předsedo, už se blížím k věci, tohle všechno je
vysoce důležité, i když to může být nepříjemné.Nesnažím se vám
zkazit chuť, pouze předkládám základy obvinění, které chci vznést
proti svému konkurentovi, Triplanetární společnosti pro výživu.
Dokud nebudete rozumět celému pozadí, můžete si myslet, že tohle
je nějaká pošetilá stížnost, inspirovaná vážnými ztrátami mé
firmy, které utrpěla od té doby, co Ambrosie Extra přišla na trh,
a které nepopíráme.
Nová jídla, pánové, se vynalézají každá týden. Není snadné
udržet si o nich přehled. Objevují se a mizí jako dámská móda a
pouze jedno z tisíce se stává stálým doplňkem našeho
jídelníčku.Je to úžasně řídký případ, že jedno na sebe přes noc
strhne takovou oblibu veřejnosti, a dobrovolně přiznávám, že
série Ambrosie Extra je největším úspěchem v celé historii
průmyslové výroby potravin. Všichni situaci znáte: všechno
ostatní vytlačila z trhu.
Přirozeně, že jsme museli výzvu přijmout. Biochemici naší firmy
se vyrovnají všem ostatním v celé Sluneční soustavě, a promptně
se pustili do práce na Ambrosii Extra. Neprozradím žádné obchodní
tajemství, když vám řeknu, že máme na páskách prakticky všechna
jídla, ať přírodní nebo syntetická, která kdy lidstvo jedlo --
včetně exotických pokrmů, o jakých jste nikdy ani neslyšeli, jako
jsou smažené sépie, kobylky s medem, paví jazýčky, luskovice z
Venuše... Naše ohromná knihovna příchutí, vůní a složení je pro
náš obor poklad, stejně jako pro ostatní firmy. Odsud můžeme
vybrat a namíchat jednotlivé složky ve všech kombinacích, jaké
vás napadnou, a obvykle umíme napodobit, bez větších potíží,
jakýkoli výrobek vyvinutý u konkurence.
Ale s Ambrosií Extra jsme si hezký čas vůbec nevěděli rady.
Analýza bílkovin a tuků ji klasifikovala jako čisté maso, bez
jiných příměsí, avšak přesně jsme ji zařadit nedokázali. Bylo to
poprvé, co naši chemici selhali, ani jeden z nich neuměl
vysvětlit, co té látce dodává takovou mimořádnou přitažlivost --
ve srovnání s níž, jak všichni víme, se každé jídlo zdá
nechutné. Docela dobře by to mohlo... Ale to předbíhám.
Za chvíli, pane předsedo, se tady před vámi objeví prezident
Triplanetární -- a dost neochotně, tím jsem si jistý. Řekne vám,
že Ambrosie Extra je syntetizovaná ze vzduchu, vody, vápence,
síry, fosforu a ještě trošky něčeho. Bude to absolutní pravda,
ale taky jenom ta méně důležitá část. Protože my už jsme jeho
tajemství odhalili -- které, jako většina tajemství, je strašně
prosté, když je jednou znáte.
Svému konkurentovi musím opravdu blahopřát. Přinejmenším
zajistil, že člověk může získat neomezené množství potravy, která
je, jak vyplývá z přirozenosti věcí, pro něho ideální. Až dosud
jí dodávali nesmírně málo -- a tudíž si na tom pochutnalo jenom
pár labužníků, kteří si to dokázali obstarat. Všichni bez vyjímky
přísahali, že nic jiného se s tím nemůže ani srovnat.
Ano, chemici z Triplanetární předvedli skvělý kus práce. Teď je
na vás, abyste posoudili stránku morální a filozofickou. Když
jsem svou výpověď začínal, použil jsem archaismu 'masožravec'.
Nyní vás musím seznámit s jiným. Napoprvé to budu hláskovat:
L-i-d-o-ž-r-o-u-t...