Z Bristolu jsem vyrazil vlakem o půl dvanácté z Temple Meads, centrálního nádraží. Po hodině jízdy luxusním vlakem jsem dorazil do Cheltenhamu, kterému místní říkají prostě Čeltn. Po půl hodině chůze jsem dorazil na autobusové nádraží, odkud odjíždí busy do Stow-on-the-Wold, kde jsem se měl sejít se Zuzou. Zjistil jsem, že mi jeden spoj před nosem ujel a další jede až za dvě hodiny. Dost mě to nasralo, protože jsem ještě nevěděl, co mě ten večer čeká. Předpokládal jsem, že se budu vracet ještě ten den, protože Zuza psala, že má od 6 večer práci. Abych vyplnil volný čas, šel jsem na obhlídku Čeltnu. Zjistil jsem, že to je docela pěkné lázeňské město, jehož centru vévodí spousta obchodů na obou stranách rozsáhlé pěší zóny.
Když jsem se konečně dokodrcal do Stow, Zuza se přihrnula jako velká voda. "Rychle, rychle, musíme nakoupit dárky, večer jdeme na oslavu narozenin. Můj kamarád Polák slaví 33." Taky mi představila dva opaváky, se kterýma byla, Michala (Kunzeho nejml.) s jeho přílelkyní Zuzkou. Po nakoupení vína a přáníčka jsme si šli sednout do baru hotelu Unicorn. Tak jsem poznal další dva opaváky, Carlose a Lucku. Barman, Čech z Vysočiny, nám všem čepnul Budvárek.
Prostě jsem se na chvíli cítil jak v opavské Mrkvi. Michal se Zuzkou říkali, že byli tři měsíce na Kanárech. Pracovali a pařili. Od zítřka budou oba pracovat v hotelu v Bourtonu. Carlos dělá fotografa, Lucka barmanku v Unicornu. Zuza dneska odešla z místa v hotelu v Bourtonu, kde dělala uplynulý měsíc. Říkala, že dneska večer nastupuje na nové místo v jiném hotelu, a že jí do hodiny musíme nastěhovat věci do nového bydlení. Zatím sice neví kam, ale že se to prý brzy dozví.
Za hodinu dovezl Carlos Zuzu, její věci a mě do Grape Wine. Hotelu, kde bude Zuza dělat pokojskou/číšnici. Na místě se Zuza dozvěděla, že její bydlení bude nachystané až příští den. Zatím že bude bydlet v normálním pokoji pro hotelové hosty. Donesli jsme jí tam tedy její věci. Carlos odjel, Zuza se vybalila a začala se chystat na svou novou práci. Byla nadšená - poprvé šla dělat číšnici v Anglii. Říkala, že bude dělat tak do desíti a pak že pojedem do Bourtonu na ty narozeniny. Když odešla, šel jsem spát. Noc bude ještě dlouhá.
Zuza dorazila úplně utahaná po čtvrt na dvanáct. Po chvíli se ale zvetila a vyrazili jsme do Unicornu, kde na nás čekalo poslední auto odjíždějící na narozeniny. Oslava už byla v plném proudu, vždyť jsme dorazli až chvíli před půlnocí. Oslava byla tak veselá, že ji o půl čtvrté ráno přijeli ukončit policajti. Nějaký domorodec je zavolal potom, co se mu zdálo, že polsky řvát v nočním lázeňském městečku není to pravé ořechové. Naštěstí švestky přijely až potom, co jsme všechno vypili :))).
Před polednem nás čekal krutý budíček. Vzbudila nás pokojská, že Zuza musí pokoj okamžitě vyklidit, protože ho potřebují pro hosty. Protože jsem v hotelu přespal načerno,
Zuza mě vyšoupla tak, aby mě nikdo neviděl. Sama se pak do půl hodiny sbalila a přestěhovala. Chvilku jsme ještě poseděli v Unicornu a pak mě Zuza jela vyprovodit do Čeltnu. Jela si tam opálit zadek a koupit ňákou pěknou zbytečnost.
Cestou jsme měli zajímavý rozhovor. Práce v zahraničí sice stojí obrovské úsilí, ale za tu cenu si člověk rozšíří obzory a posune hranice svých možností. Když už totiž nemá sílu pracovat/nespat, zjistí, že i přesto v sobě ještě trochu energie najít může. Protože mu prostě nic jiného nezbývá. Angličani svoje tlusté pupky a zadky nemají zadarmo. U nás je oproti Anglii stále ještě tvrdý socialismus.
V Čeltnu jsme prosli pár obchůdků, pojedli a rozloučili se. Zuza musela jet zpět do práce, já za Zerkem.
