Solné doly ve Veličce

V sobotu ráno jsme jeli do blízké Veličky, kde jsou známé solné doly. Jsou v provozu nepřetržitě od 13. století a jsou zapsány v registru Unesco. Veřejnosti je zpřístupněna jejich velká část, ve které jsou expozice přibližující práci v solném dole a po cestě jsou rozmístěny spousty solných soch. Nejznámější a nejimpozantnějsí místností je kaple svaté Kingy, kde měl dokonce sloužit mši papež Jan Pavel II, ale bohužel vůbec nepřijel kvůli svým zdravotním problémům.

Věhlas veličských solných dolů má ale i svou stinnou stránku, kterou jsou davy turistů. Půl hodiny jsme čekali na zakoupení lístků, hodinu na vpuštění dovnitř. Prohlídka probíhala docela ve stresu, protože skupinky chodily v párminutových intervalech. Důsledkem toho bylo, že jsme museli vždy počkat, než odejde předchozí skupinka. Pak následoval výklad, který nesměl trvat moc dlouho, protože za námi už nervózně stepovala další. A na konci bylo hodinové čekání na výtah na povrch. Na druhou stranu cesta důlním výtahem byla super... A i přes ty davy turistů návštěvy nelitujeme, prohlídka trvala asi dvě hodiny čistého času a rozhodně nebyla nudná.

Po příjezdu jsme chtěli projít město, ale bohužel docela silně pršelo. Proto jsme poučeni pátečním znechucením z cen a kvality piva a personálu vyrazili za hranice historického centra sednout do nějaké útulné čtvrté cenové skupiny. Tu jsme poměrně rychle našli a bylo v ní fajn. Po pár hodinách nás vyhnal hlad. Našli jsme pěknou jídelnu a po večeři jsme se vydali na Kazimierz, starou židovskou čtvrť. Po pár desítkách minut moknutí jsme našli útolný klubík, ve kterém jsme vydrželi do noci.

Během zpáteční cesty jsme ještě naposledy obešli noční Hlavní náměstí.