Chorvatsko 2005 - Cesta tam

Udělali jsme si s Francescou týdenní výlet do jižního Chorvatska na ostrov Korčula za mým kamarádem Matkem. Jeho otec žije ve Splitu, na Korčuli v Lumbardě má pronajatý letní byt. Rozhodli jsme se jet tam po souši přes Bosnu, zpět pak lodí do Splitu a dále po dálnici až zpět do Česka. Cesta zpět nakonec vedla jinudy.

Vyjeli jsme až po obědě a po nákupech, takže v Rakousku na nás padla tma. Příští den nás čekala pěkná štreka, tak jsme se rozhodli přespat Ve slovinském Mariboru. Asi po hodině jsme ale hledání čisté postele byli nuceni vzdát - v Mariboru jsme nebyli schopní najít žádný hotel, za Mariborem byly všechny penziony beznadějně plné. Ustlali jsme si tedy v poli, kde si nás dávali k obědu komáři. Spánku jsme moc nedali a zhnuseně jsme kolem čtvrté ranní ze Slovinska co nejrychleji vypadli. Chorvatskem jsme profrčeli po dálnici a za svítání jsme vjeli do Bosny.

Bosna je jedna velká osídlená zatáčka. Pokud někde není moc velký kopec, je tam vesnice. I města jsou velké vesnice. A ve všech vesnicích se staví. Viděli jsme snad stovky nových, dosud neomítnutých, ale už obydlených domů. Bohužel pohled dost často kazily pozůstatky nedávné války. A čím jsme byli jížněji, tím byly výraznější.

Naprosto námi otřásl současný Mostar. Před válkou město bývalo perlou. Byl v něm známý most, ze kterého skákali domorodci do překrásné řeky Neretvy - nepřežil ale válku. Bohužel dnes, i když válka skončila před více než deseti lety, je čtvrtina města stále ještě v troskách. Lidé jsou uzavření, kousaví, frustrovaní. Udělali jsme fotky, pojedli a co nejrychleji vypadli.

Po asi dvou hodinách jízdy a převozu trajektem jsme konečně dorazili na Korčulu. Uvítal nás Matko - našel nám ubytování v kempu, doporučil místní hospůdky a opustil nás. Ubytovali jsme se, udělali první noční procházku a upadli zmoženi cestou do komatu.