Ráno při snídani se dozvídáme dnešní plán. Jsou naplánované dvě trasy. Zkušení horolezci mohou jít horolezit na Klettersteigy (na horolezeckou trať jištěnou ocelovými lany). Ti ostatní půjdou méně náročnou trasou dokola kolem masivu Gosaukamm. Je to procházka tak na 7 až 8 hodin pohodovou chůzí.
Přijíždíme tedy ke Gosausee. Nahoru na masiv lze vyjít buď pěšky nebo vyjet lanovkou. Sportsmeni se začínají škrábat nahoru nějakých 500 výškových metrů. Já si šetřím síly na později (naštěstí!) a přidávám se ke skupince jedoucí lanovkou. Nahoře pak na sportsmeny čekáme asi hodinu, kterou si krátím focením kytiček a krav. Počasí je výborné - obloha azurově modrá, skoro nefouká, teplota je kolem 25 stupňů.
Naše výprava se rozpadá na čtyři skupiny. Horolezci jdou na klettersteigy. Management zapomíná na své vlastní plány a jde nahoru na vrchol ke kříži, pak na občerstvení. BA-team volí občerstvení rovnou. No a ze zbytku se vytvořila naše desetičlenná skupinka, která se drží původního plánu.
Obcházíme masiv proti směru hodinových ručiček. Ze začátku je cesta pohodová, lesem a loukama. Za první chatou začíná přituhovat, čeká nás první sníh a první pořádný výstup. Škrábeme se asi čtvrt hodiny nahoru příkrou roklí. Potom zase pár kilometrů až na nejvzdálenější bod naší cesty, na Hofpürgl Hütte. U ní se posilňujeme, nabíráme vodu a síly. Podle mapy zjišťujeme něco, co se nám vůbec nelíbí - abychom se dostali dál, musíme vystoupit do sedla, které je asi o 400 metrů výš než chata. Navíc cesta vede zasněženým suťovým polem, na kterém není ani kousek stínu. Ještě chvíli bychom odpočívali, ale už musíme jít, protože je asi 5 odpoledne.
Na ten výstup dosmrti nezapomenu. Jako jeden z mnoha jsem si šáhnul až úplně na dno svých sil. Na sněhu to pekelně klouzalo, na suti se muselo místy lézt po čtyřech. Blíže k vrcholu už byla cesta lepší, vyšlapaná a místy i jištěná lany. Na vrcholu jsme si odpočali a nafotili, co se dalo. Tlačil nás ale čas a začalo docela citelně foukat, tak jsme se ještě jednou rozhédli a začali sestupovat.
Sestup byl na začátku pohodový. Klesání nebylo příliš příkré, vpodstatě jsme se klouzali po sněhu ve směru sestupu. Pak sníh ustopil a my už šli pouze po suti tvořené kameny od štěrku až místy po metrové a větší balvany. Než jsme došli do lesa, narazili jsme na jednu zvláštnost - na ledový kotel, na jehož dně bylo asi o 15 stupňů chladněji než v okolí. Sestup lesem byl hrozný. Citelně mi chyběly hůlky, které by odlehčily kolenům. Ke konci sestupu už jsme šli skoro všichni jako stroje. Jenom abysme už byli dole u aut.
Na chatě jsem do sebe hodil večeři a odbelhal se do sprchy. Tak slastný pocit jsem už dlouho nezažil! Pak byla promítačka fotek nafocených během dne. Během promítání jsem do sebe hodil tři piva, protože jsem během dnešní cesty vypotil spoustu soli. Chvíli jsem ještě tupě zíral na okolní lidi a za chvíli šel na kutě.
Dnes jsme ušli 27 km středně těžkým až těžkým terénem, z toho asi čtvrtinu po sněhu a kamenné suti. Nastoupali a sestoupali jsme celkem asi 1600 výškových metrů (já naštěstí díky lanovce vystoupal jenom 1100). Cesta nám trvala 11 hodin.