|
||
|
První májovou sobotu Dušan zorganizoval procházku Kokořínskem. Spíš to byl dálkový pochod, protože v rámci přípravy na pochod Praha-Prčice měla naše procházka téměř 40 kilometrů. Původně jsme měli jet čtyři, ale nakonec jsme na ranní sraz přišli jen tři. Protože nás bylo jen pár, Radek zvolil jako dopravní prostředek svůj vůz, což urychlilo dopravu a umožnilo nám během dne změnit plány. Původně jsme se večer měli vrátit do Prahy, ale protože jsme byli kousek od České Lípy, u níž má Radek trvalé bydliště, rozhodli jsme se navštívit Radkovu sestru, která tam bydlí. Chtěli jsme večer ještě pořádat opékačku, ale už nezbylo sil. Akorát jsme pokecali, pojedli a zalehli. Ale to jsem předběhl, teprve jsme u výletu... Dušan plánoval trasu tak, abychom se vyhli turistům, ale ne hospodám. Obojí se nám úspěšně podařilo. Přestože jsme byli na pochodu od rána do setmění, potkali jsme po cestě jen pár lidí. Jinak jsme si užívali lesa a pískovcových útvarů z něj vykukujících. Nemá asi smysl popisovat detailně celou trasu, snad jen nejzajímavější místa: skalní bludiště u Mšena tvořené úzkými průlezy mezi pískovcovými bloky, romantickou vesničku Ráj, zámek Housku s výbornou hospodou v podzámčí, vysoký a úzký Kočičí hřbet spojující dva nedaleké kopce, stanici pro řízení meteosatelitů, úmorný pochod zpět k autu a pivo v jestřebské hospodě, kde jsme parkovali. Do Prahy jsme se vrátili v neděli po poledni. Unavení, ale spokojení. |
