Pár dní v Londýně a cesta do Ingletonu

Pár dní v Londýně...

Pondělí až středu jsme měli opravdu nabité. Museli jsme se stihnout setkat se spostou lidí. S Nadinými bývalými sousedy, s rodinou, kde po dva roky dělala au-pair, s kolegy z mé bývalé práce, se Sašou, se Sárou, s Evou a Jakubem a v neposlední řadě s Bobem, který plánuje vydat své tříleté zážitky z Londýna knižně. Museli jsme taky udělat nákupy (to go shopping), teda hlavně já, protože hadry jsou v Londýně lepší než v Česku a hlavně levnější než v Česku. Taky jsme museli projít stará známá místa a nostalgicky zavzpomínat. Prostě mazec. Odpočali jsme si až ve čtvrtek dopoledne, kdy jsme se váleli a nabírali síly na večer, kdy nás čekala cesta na sever do Yorkshire.
 

... a cesta do Ingletonu.

Cesta do Yorkshire byla peklo. Jak jsem už psal, druhou půlku našeho anglického pobytu jsme trávili v Yorkshire Dales, malebných nevysokých horách kousek západně od Starého Yorku. Výlet byl plánován pro devět lidí. Pro dopravu jsme zvolili dvě auta, protože v horách veřejná doprava, zvláště o svátcích, kdy tam je nejvíc lidí, vůbec nefunguje. Prvním řidičem byl Dejv. Druhým měl být Tomáš (kterého jsem nikdy neviděl), ale bohužel zasáhl osud a Tomáš musel pár dní před dovolenou z rodinných důvodů narychlo odletět domů do Česka. Takže nás zbylo osm na jedno auto. Už během přípravy výletu jsme koketovali s možností, že bych půjčil auto, které bych pak řídil, ale radši jsme od toho kvůli komplikacím upustili. Nakonec nám ale nic jiného nezbylo, já to auto půjčil a slíbil jsem, že druhou půlku lidí odvezu. Se mnou a Naďou jeli ještě Bobo a Zdena.

Půjčení proběhlo v pohodě, ale hned potom to začlo. Zdena přijela o půl hodiny později, než jsme se domluvili. Za jiných okolností by to nebyl problém, ale tenkrát byl, protože jsme museli do 350 km vzdáleného cíle dorazit do 11 večer, jinak bysme se nedostali do hostelu a museli bychom nocovat venku. Takže jsme spěchali. Chtěl jsem půjčit Golfa v benzínu, ale toho pár dní předtím někdo zrušil, tak mi půjčili Tourana v dieselu. Navíc úplně nového, měl najetých jen 200 km. Nikdy předtím jsem diesel neřídil. Taky jsem nikdy předtím nejel po levé straně, v desetimiliónovém městě a v brutální dopravní špičce, kdy na svátky všichni opouštěli Londýn. Navigátora dělal Bobo, takže jsme po půl hodině popojíždění po londýnském Severním okruhu zjistili, že jedeme na opačnou stranu, než jsme chtěli. Naštěstí jsme to zjistili včas, abychom mohli jet po trase B, tedy po M40 místo po M1. Než jsme odbočili, tak jsme si jednou dokola dali pětiproudý kruhák, nejbrutálnější křižovatku, jskou jsem zatím projížděl. A tam, při rozjíždění se po červené, se mi povedlo omylem nacouvat do týpka stojícího za mnou. Málem ho z toho trefil šlak. A jak se mi to povedlo? Jednoduše. Volkswageny, stejně jako nové Škodovky, mají zpátečku vedle jedničky, akorát se musí šaltrpáka trochu přitlačit. Tenhle systém je v pohodě, když je volant vlevo a šaltrpáka vpravo. Když to je ale obráceně, stačí při řazení od sebe na šaltrpáku jen trochu víc přitlačit už se rozjedete dozadu místo dopředu :). Během tohohle manévru jsem lehce promáčknul zadní nárazník na půjčeném autě. Tak lekce, že jsem si toho ani nevšiml. Zato si toho ale všimli v autopůjčovně po vrácení. Za jeho výměnu mi naúčtovali 500 GPB. Zde musím podotknout, že se k problému všichni členové naší posádky postavili čelem a každý nabídl čtvrtinu částky.

Po dalším kolečku jsem se konečně procpal na M40. Tam už cesta vedla jenom rovně a já si oddychl. Po necelé hodině pohodové jízdy se ale auta začla štosovat. Pak už to šlo - queue (zácpa), delay (zdržení), queue, delay, queue, queue, delay. Výsledek byl ten, že ujetí první stovky mil nám trvalo 3 hodiny (po dálnici). Docela stres, když spěcháte... Naštěstí druhá polovina cesty probíhala pohodověji a někdy kolem půl desáté jsme sjeli na místní silnici. Nedělalo mi ani tak problém držet se vlevo jako najít, jak se pouští dálková světla. Byla tma jako v ranci. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a přes Bobovu navigaci stylem: "Jaktože jsi tady, podle mapy jsme tudy projížděli před 10 minutama", jsme úspěšně dorazili do cíle.

Ubytovali jsme se, já si dal pivo na uklidnění, a šli jsme spát.