Utrecht

Náš poslední společný den začal po probuzení v Goudě. Ihned po probuzení jsme odvázali loď a vyrazili k cíli naší cesty - půjčovně, kde jsme museli být ve čtyři odpoledne. Cesta opět probíhala pohodově. Po vymotání se z Goudy (musel jsme projet docela hodně mostů a dvě zdymadla) jsme pluli úzkým kanálem, který vedl krásným holandským venkovem. Viděli jsme spousty upravených domečků a spousty pastvin pro krávy, ovce a kozy.

Protože nám zbývalo trochu času, udělali jsme zastávku v posledním městečku na naší trase, v Montfortu. Když jsme jím procházeli, bylo nám divné, že je úplně prázdné. Protože byly zavřené i obchody, předpokládali jsme, že asi bude nějaký státní svátek.

Po úklidu lodi a vyhození několika tašek odpadků jsme se pomalu ale jistě blížili k cíli naší společné cesty. V půjčovně jsme loď douklízeli, předali, nafotili poslední společné fotky a vyrazili jsme společně do Utrechu, kde mě ostatní vyložili u dálnice. Rozloučili jsme se a popřáli si navzájem šťastnou cestu. Moje přání se bohužel minulo účinkem, protože Matkovo auto píchlo ještě v Holandsku a zrušili jednu pneumatiku. Při společné opravě pak Víťa s Matkem zjistili, že auto sice má rezervu, ale ta je nepoužitelná a Víťa má rezervu sice v pořádku, ale jeho auto má větší kola. A díky státnímu svátku bylo samozřejmě všude zavřeno :))) Nakonec se jim povedlo to kolo společnýma silama nějak provizorně opravit a vyrazili na cestu k domovu. Víťa a spol přijeli kolem půlnoci, Matko a spol až v 6 ráno, protože nemohli jet rychleji než 80 km/h. V autoservisu pak nechtěli věřit, že s tímhle někdo dokázal přijet až z Holandska.

V Utrechtu jsem poměrně rychle našel ubytování v jednom docela sympatickém Thajském hotýlku kousek od centra. Cena €50 za noc se mi zdála hodně, tak jsem se rozhodl, že zůstanu pouze jednu noc a příští den zkusím sehnat ubytování v nějakém hostelu v Amsterdamu. Je jich tam přeci plno a místo pro jednoho nenáročného poutníka se nejde vždycky. To bylo hodně naivní... Po ubytování a večeři jsem vyrazil do města. Jsa vybaven pouze nějakou podivnou mapou města o rozměrech 10x10 cm jsem místo do centra zabloudil na nějakou rozsáhlou stavbu obytných domů, pak někam mezi bankovní budovy. Nakonec jsem ale historické centrum úspěšně našel a zjistil, že je skoro prázdné stajně jako centrum Montfortu.

Celému Utrechu dominuje budova radnice. Je vysoká přes 100 metrů a nejméně 100 let stará. Nejprve mi přišla úžasná, ale po chvíli jsem zjistil, že se do Utrechu hodí asi tak, jak budova Paláce kultury do centra Varšavy. Prostě si někdo vyhonil svoje ego do ohromné výšky. Když pominu radnici, centrum Utrechtu je pěkné místo. Kolem centrálního kanálu je spousta obchůdků pro turisty. Nejsou to ale takové ty turistické zhovadilosti, jako třeba v Amstru. Obchůdky byly většinou zaměřené na vkusné umění a design.

V centru jsem příjemně strávil čas, dokud nepadla tma. Pak jsem zamířil zpět do hotýlku, abych se připravil na finále.