Pondělí - Výlet do jeskyně a cesta zpět

Pondělí bylo ve znamení odjezdu. Nic se nesmělo ponechat náhodě, protože jsme měli objednané místenky do plně obsazeného vlaku. Proto jsme si na všechno nechali dostatečně velké časové rezervy. Naštěstí se tento den lišil od předchozích tím, že skoro všechno vyšlo tak, jak mělo.

Dopoledne si část naší skupiny udělala výlet do jeskyně, kterou protékal potok, kolem kterého jsme v neděli šli. Upřímně řečeno nás jeskyně příjemně překvapila svou velikostí. Z naší strany, kde byl výtok potoka, byla sice pěkná, ale nic moc extra. Když jsme pak šli ještě kousek dál, našli jsme i vchod, který byl tvořený širokou a asi dva metry vysokou dírou. Ideální na nakouknutí dovnitř. Bohužel jsme se nemohli nějak moc zdržovat, protože čas odchodu z chaty byl stanoven napevno.

Po příchodu jsme se skutečně všichni sbalili včas. Dokonce jsme si i rozebrali věci, které přebyly. Včetně piv, které měly padnout v neděli v noci u ohně, ale prostě nebyla síla a chuť.

Do Pontneddfechanu jsme tentokrát sešli po pohodlné cestě, ve vsi jsme sedli do hospůdky, kde jsme si dali jídlo a pití a čekali na autobus. Během čekání si naštěstí tři lidi všimli, že jejich jízdenky mají místenky na dřívější spoj. Prostě je drážní úředník špatně vystavil. Eva z toho byla nešťastná, ale oni si z toho nic nedělali a skočili na první bus, aby vlak stihli. My jsme počkali v hospůdce, kde jsme zamastili karty a asi po hodině jsme je následovali. Shledali jsme se znova na nádraží, kde první trojice stále ještě čekala na vlak. Ten jim sice zrušili, ale po chvíli jim jel náhradní. My jsme si pěkně počkali na vlak s našima rezervacema.

Cesta do Londýna proběhla bez komplikací. Během příjezdu na Paddington jsme viděli kolem trati procházet karnevalové procesí, což některé lidi zlákalo k tomu, že karneval na chvíli navštívili. Já jsem toho všeho už ale měl plné kecky (do slova a do písmene), tak jsem valil domů. Dorazil jsem po setmění, osprchoval a zapadl do postele.

Během uplynulých čtyř dní jsme zažili spoustu improvizace, která nám naštěstí vždycky vyšla. Měli jsme i noční bojovou akci. Poznali jsme se v extrémních situacích. Nachodili jsme celkem něco přes 70 km po horách. Byla to dobrá akce. Jakube, Evo, díky.
 

• Bonus - Výlet do Brecon Beacons očima Martina Bobka