Krásnohorské Podhradie

Letos jsme se při volbě dovolené řídili pořekadlem, že každý den nemůže být posvícení a rozhodli jsme se oproti loňskému roku pro skromnější dovolenou. Rozhodli jsme se, že se podíváme na Slovensko, Ukrajinu a Polsko. Bohužel Ukrajinu jsme nakonec museli vynechat, protože místní policajti vyžadují, aby řidič auta, pokud není zároveň jeho provozovatelem, měl s sebou od provozovatele notářsky ověřenou plnou moc v ukrajinštině. Jelikož jsme to zjistili pár dní před odjezdem, na Ukrajinu jsme rezignovali. I když ne úplně, protože jsme ji navštívili alespoň pěšky, ale o tom později.

Na dovolenou jsme Naďa a já vyjeli v sobotu 16. července. Naše první zastávka, ze které bohužel nemáme žádné fotky, byla ve Velkém Medéru. Mí rodiče tam zrovne trávili poslední den dovolené, tak jsme s nima strávili jeden den a jednu noc. Ukázali nám místní zatopený štěrkáč, ve kterém se krásně plave, a termální koupaliště, hlavní důvod, proč do Medéru každoročně jezdí.

V neděli ráno jsme se rozloučili a každý vyrazil svou cestou. Oni na sever domů, my na východ za dobrodružstvím. Dobrodružná byla hlavně cesta. Zjistili jsme, že na zejména na východním Slovensku řidiči často předjíždějí za každou cenu. Předjíždějí v místech, kde nevidí dále než na 100 metrů - v zatáčce kolem kopce nebo před horizontem. Jeden takový srandista se při předjížděcím manévru málem nevešel mezi nás a protijedoucí auto, za což nás odměnil cholerickým výstupem a ukázal nám obě sprostá gesta, které zná. Asi proto, že jsem málo brzdil. Nebo možná proto, že stačilo málo a zabil by sebe i svou přítelkyni na sedadle spolujezdce. Protentokrát mu to opět vyšlo. Za jak dlouho mu to ale nevyjde?

Původně jsme chtěli jet na jeden zátah až na Šíravu, ale nakonec jsme se rozhodli nelámat nic přes koleno a vyhledat nocleh u Rožňavy. V nedaleké vesnici Krásnohorské Podhradie jsme nocleh opravdu našli, a to velmi pěkný. Měli jsme sami pro sebe domeček 3+kk včetně koupelny a metrové LCD televize. Paní domácí nás také upozornila na možnost koupání v blízké Uhorné a na prohlídku Hrásnohorské jaskyně. Obojí jsme následující den využili a nelitovali.

Krásnohorská jaskyňa je přístupná jen na objednávku a pro malé skupinky návštěvníků. Každý návštěvník navíc před vstupem vyfasuje overal, světlo a helmu. Jeskyně není upravená pro širokou veřejnost, ale spíš pro skalní fandy. Při prohlídce se lidé často musí protahovat skulinama, lézt po žebříkách a v jednom místě dokonce překonat potok po 15 metrů dlouhém laně. Odměnou za překonání všech překážek je pohled největší evropský krápník - fotky viz web.

Taky koupání v Uhorné bylo pěkné. Počasí nám přálo a voda byla příjemná, přestože je Uhorná položená vysoko v horách. Cestou zpátky jsme si zábližkou nechtěně zajeli do cikánské osady v Jasově. Byli jsme celkem šokovaní tím, co jsme viděli. Totálně vybydlené bytovky a před nima posedávali cikáni. Cikáňata pobíhaly kolem nebo pomáhaly maminkám tlačit kočárky. Když jsme kolem projížděli, připadali jsme se jak na safari. Akorát fotit jsme se neodvážili. Podobné (ale už ne tak hrozné) osady jsme viděli i následující den cestou na Šíravu. Projížděli jsme některýma poměrně velkýma vesnicema a v některých už menšina nebyla menšinou. A současná většina moc dobře ví, že za pár let to tak bude na celém Slovensku. Pán bůh s nimi...