Malá Fatra

Na Malou Fatru jsme původně vůbec nechtěli jet. Původně jsme se chtěli v poském Zakopaném podívat do Tater. Bohužel stejné plány měla asi tak půlka poláků, protože Tatry jsou jediné pořádné hory v celém Polsku. Nezvládli jsme psychicky dvouhodinovou zácpu na vjezdu do Zakopaného a během popojíždění jsme zvolili náhradní cíl - Malou Fatru.

Ubytovali jsme se v Terchové hned u vjezdu do Vrátné doliny. V nejbižších turistických informacích jsme si koupili mapu a rozhodli se, že se ještě v den příjezdu vydáme na výlet. Nakonec se sečetla minuta k minutě a my jsme vyšli po šesté hodině večerní. Vybrali jsme si trasu Zbojnické chodníčky, protože byly za rohem a na mapě vypadaly jako krátká procházka. Na místě jsme ale zjistili, že realita je jiná - po chodníčnách se nejprve 500 výškových metrů škrábe nahoru po příprám svahu, pak se 500 výškových metrů sestupuje kaňonem potoka. Občas je nutné se držet železa přibitého do skály, protože pod římsou, po které vede cesta, je dvacetimetrová prázdnota. Časově jsme výlet zvládli tak tak - když jsme vycházeli ze skal, byla už téměř tma. Jako bonus jsme pak museli bloudit po mokrém poli a přes hodinu hledat cestu do vesnice, protože turistická trasa prochází skrz místní JZD, které na noc zamykají.

Druhý den jsme prošli Jánošíkovy Diery a obešli kopec jménem Velký Rozsutec. Jánošíkovy Diery je soustava chodníčků a žebříků v soutěskách vymletých protékajícím potokem. Ze začátku jsme se příjemně bavili, ale po dvacátém žebříku Naďa začala kříčet: "Já už nikam dál nejdu!" Křik jí ale nijak nepomohl, protože nejjednodušší cesta byla stále vpřed - sestupovat Dierama je o polámání hnát. Po výšlapu 500 výškových metrů (stejně jako minulý den, ale na delší trase) jsme se ocitli v sedle mezi Malým a Velkým Rozsutcem. Velký Rozsutec jsme obešli po vrstevnici, protože nahoru se nám nechtělo. Nemusím snad dodávat, že celou dobu pochodu pršelo, a že většinu trasy jsme šli v mlze v mracích. Naštěstí, stejně jako v Nízkých Beskydech, nám počasí aspoň na chvíli ukázalo i přívětivou tvář a na chvíli se roztrhly mraky a zasvítili sluníčko. Rozhled byl nádherný. Nemohli jsme ho ale moc vychutnávat, protože jsme do hospody a do tepla sklouzávali po bahně, které vyrobil týden trvající déšť.

Malá Fatra nás opravdu nachla. Za dva dny jsme stihli projít jen její malou část, ale přišla nám jako takové malé Alpy. Vzdálenosti nejsou velké, ale turistické trasy jsou technicky náročné a zábavné, V budoucnu se tam rozhodně chceme vrátit.