Bieszczadski park narodowy

Jak už jsem psal v předchozím článku, polské Beskydy, které jsme navštívili, nejsou součástí českých Beskyd, ale nacházejí se východně od Tater, v jihovýchodním cípu Polska.

V Beskydách jsme plánovali náš pobyt nejdelší, na 3 noci. Po prvním probuzení jsme zjistili, že v kuse chčije. Chcát přestalo asi tak kolem třetí hodiny odpolední, tak jsme se rozhodli pro krátkou procházku. Vyrazili jsme na kopec Tarnica vzdálený asi dvě a půl hodiny chůze od našeho ubytování. Za hodinu samozřejmě zase začlo chcát. O to víc nás překvalipo, že nás dohonila mladá holka s klukem a ta holka šla jen v tričku!!! Teprve poté, co úplně promokla, si vyhrabala si z batohu bundu. My jsme pak postupně vytahovali klobouk, košili a svetr. Oni, jak jsme se později dozvěděli, neměli ani mapu a světlo. Což bylo celkem na pováženou, protože kdyby nepotkali nás, vraceli by se zpátky lesem a dorazili by do vsi až za tmy. A z fotek je jasně patrné, že počasí bylo všechno možné, ale jenom ne ideální.

Druhý den bylo počasí pravým opakem. Svítíčko slunilo a větřík honil bílé mráčky po modré obloze. Rozhodli jsme se tedy pro výlet na slovensko-polsko-ukrajinské trojmezí. Neuvědomili jsme si, jaký to bude krpál, ale nakonec jsme to nějak vyšlapali a výhled z hřebenů nám tu námahu vynahradil. Nejprve jsme šli několik kilometrů po polsko-ukrajinské hranici, později jsme došli i ke slovenské. Když jsme poprvé uviděli polsko-ukrajinskou hranici, docela nás šokovalo, že hranice Evropské unie s Ruskem je tvořená jen dvěma barevnýma kůlama, šutrem a kusem dřeva.