Den3: Istanbul

Dopoledne bylo zajímavé, vzrušující a barevné. Navštívili jsme Modrou mešitu a pak jsme se šli na vlakové nádraží poinformovat na odjezdy a ceny vlaků. Do Ankary jezdí vlaky 2x denně, za 19 YTL obyčejný a za 56 YTL lůžkový. Do Erzurumu jede vlak pouze ráno a cesta stojí cca 60 YTL obyčejnou druhou třídou. Nakonec jsme cestu vlakem zavrhli a jeli jsme do Teheránu přímým spojem z Istanbulu, klimatizovaným busem Scania.

Za vlakovým nádražím jsme poprvé viděli moře. Jako středoevropané jsme byli z Bosporu správně nadšení. Chvíli jsme se kochali, pak jsme vyrazili naslepo klikatýma uličkama starého města. Ty se zužovaly a zužovaly, obchůdků přibývalo a přibývalo, až jsme se octli v Grand Bazaaru. Byla tam na nás ale moc velké tlačenice (báli jsme se o svoje věci), tak jsme si dali pouze výborný kebap v housce a rychle se dekovali zpátky na světlo. Prošli jsme kolem Červené mešity a po kratším dohadování jsme koupili autobusové lístky do Teheránu (44 USD na osobu). Při jejich prodeji nám řekli, že bus pojede 30 hodin a že dnešní bus už nestihneme. Příští den jsme zjistili, kdybysme si trochu pospíšili, bus bysme v pohodě stihli. Lístky jsme kupovali v 11:40, service bus odjížděl z cestovní kanceláře vzdálené cca 4 km ve 14:00.

Šli jsme se tedy přesunout do jiného hostelu o ulici dál. Orient Youth Hostel byl podstatně lepší, čistší a teplejší při stejných cenách (24 USD / 2 postele v samostatné místnosti a se společným WC). Navíc měl na těsně pod střechou kavárnu s výhledem na Bospor a asijskou část Instanbulu. Měli jsme dokonce pozvání na Night Belly Dancers, ale radši jsme místo toho sbírali síly na další cestu. Stejně byla jenom obyčejná diskotéka.

V hostelu jsme si odpočali a vyřídili jsme internet. K večeru jsme se šli podívat na pobřeží na západ slunce a dali si výbornou večeři v rybí restauraci. Po cestě zpět jsme se stavili na turecké kafe a tureckou šíšu. Není nic lepšího proti zácpě :). Spát jsme šli brzy.