Den11: Návrat domů. Teherán - Dubaj - Vídeň - Ostrava

Vraceli jsme se letecky, cesta byla rozdělena na dva lety. Nejprve Teherán – Dubaj, pak Dubaj – Vídeň. Letěli jsme s Emirates Airlines, jejichž letadla nás uchvátila luxusem i v naší Economy Class. Měli jsme relativně dost místa na nohy a každý pasažér měl před sebou dotykový LCD display s vytahovací konzolou. Nabízel 20 videokanálů (včetně přední a spodní kamery a zobrazování aktuálních letových informací), 20 audiokanálů a 20 videoher. Jídla byl dostatek, bylo rozmanité a hlavně velmi chutné.

Největší peckou ale bylo letiště v Dubaji. Letištní hala je dlouhá asi kilometr a je doslova napěchovaná luxusem. Za vše mluví to, že všechny nástěnné hodiny jsou značky Rolex a záchody mají vyhřívaná prkýnka a automatické tlakové splachování. Místní Duty Free obchod se velmi lišil od svého íránského kolegy. Zatímco v něm usínaly znuděné prodavačky za pulty s předraženým zbožím, zde byl ten pravý obchodnický cvrkot. Třeba elektronika zde stála asi 70% toho, co v Česku. Každý si zde něco koupil.

Odbavení na Vídeňském letišti proběhlo bleskově a bez problémů. Náladu nám pokazil akorát místní směnárník, který nám naše neutracené dolary směnil na české koruny s nechutně vysokým poplatkem, kterého jsme si všimli bohužel pozdě. Když vás chce obrat Arab, dá se to uhádat. Když vás chce obrat Rakušák, neuhádáte nic, protože bude argumentovat dvojmo vystaveným potvrzením.

Do Ostravy jsme jeli vlakem. Lístek jsme na nádraží koupili pouze do Břeclavi, ve vlaku jsme pak dokoupili společný na trasu Břeclav – Ostrava. Tím jsme na největší kus cesty získali cenu za vnitrostátní jízdné a nárok na skupinovou slevu.