Ostrůvek Inishbofin - úterý

Ráno jsme vstali, vytahali si klíšťata a zašli do vesnice na oběd. No, dobrá, tak úplně ráno to nebylo. Po jídle jsme se vypravili na prohlídku západní části ostrova, místa velkých vln tříštících se o divoké skály.

Asi po hodině jsme přišli na krásnou písečnou pláž. Obdivovali jsme ostrůvek Inishark ležící na západ od našeho a mající asi čtvrtinovou rozlohu. A samozřejmě otevřený Atlantik, který byl za ním. Asi se před náma chtěl vytáhnout, poslal na nás krátkou, ale intenzivní spršku. Ani kroupy nechyběly.

Ono na západním pobřeží je celkem běžné, že prší klidně i čtyřikrát denně. Sprška trvá tak deset minut a pak zas ňákou dobu svítí sluníčko. Tahle přeháňka ale vypadala opravdu hrozivě, tak jsme na sebe natáhli všechny nepromokavé věci a utíkali k přístřešku pro ovce, který jsme minuli asi kilometr zpátky. Já jsem udělal fatální chybu tím, že jsem si oblékl pláštěnku. Měl jsem ji na sobě naposledy když mi bylo deset, tak jsem nedomyslel jednu podstatnou věc. Všechna voda z ní stéká dolů, takže musím mít nepromokavé návleky na nohy, aby mi po kalhotách nenatekla všechna do bot. A ty návleky jsem neměl.

Slejvák ustal když jsme k přístřešku doběhli. Naďa ho přestála v pohodě. Já ne. Nezapomenu na její šokovaný výraz, když jsem vyzul boty a vylil z nich vodu. Z každé tak deci. Došlo mi, že se stačilo na pláži přitisknout ke skále a byli bychom úplně v suchu. V Irsku totiž nikdy neprší kolmo shora, ale vždycky více nebo méně šikmo. Rozvažovali jsme, co dál. Jestli pokračovat nebo se vrátit. Nakonec jsem řekl, že jsme stejně na nejvzdálenějším místě ostrova a že cesta dál bude stejně dlouhá jako cesta zpět. A že by byla škoda zrušit procházku jen kvůli mojí blbosti. Tak jsme tedy pokračovali.

Obdivovali jsme rozeklané skály. Obdivovali jsme Atlantik. Obdivovali jsme dokonce i rašelininště, z kterého domorodci těží topivo.

Po návratu do vesnice jsme požádali o noviny, abych mohl vysušit svoje nebohé boty. Sedli jsme na pár pint a sušili. Pak jsme šli pro změnu spát.

Po probuzení jsme nenašli už žádné klíště.

Slunce ještě nezapadlo, tak jsme udělalali krátkou procházku po severovýchodní části ostrova. Pak jsme samozřejmě sedli na pintu a šli opět spát kolem půlnoci.