|
||
|
Problém byl v irském počasí. V předchozích dnech nám počasí přálo - pršelo sice tak čtyřikrát denně, ale vždy jen na pár minut. V sobotu pršelo dvakrát - šest a čtyři hodiny. Po vzájemném představení našich slečen a paní jsme promoklí zašli do jejich oblíbené francouzské restaurace na oběd. Myšlenka byla dobrá, ale restaurace byla bohužel plná, tak jsme musel vzít zavděk místy pod plachtou na dvorku. Jídlo výborné, ale byla nám docela zima... Naštěstí déšť během jídla ustal. Na otázku, kam bychom chtěli zamířit, jsme s Naďou odpověděli, že jsme v pátek vůbec neviděli východní část města, ve které je přístav a doky. Naštěstí do těch místech jezdí výletní loď, tak jsme měli plavbu i s výkladem o místních zajímavostech, zejména hudební skupině U2. Po asi hodinové plavbě nás Xavier autem odvezl na poloostrov za městem, kde bydlí dublinská smetánka. Bohužel nás během výletu do mariny zastihl hustý déšť, pro změnu. Po rozmrznutí u šálku čaje jsme se chtěli pokochat výhledem na Dublin, ale viděli jsme jen hustou mlhu. Chybějící duševní zážitky jsme si vynahradili tělesnýma v parkové restauraci vyhlášené výborným jídlem, kam jsme se přesunuli. Po večeři a pár pintách nás Xavier s chotí hodili do centra, kde jsme se rozloučili. Doporučili nám oblast, kde strávit sobotní noc. Temple Bar, oblast podobně vyhlášenou jako ostravská Stodolní ulice. Poděkovali se, rozloučili a vyrazili vstříc sobotní noci. Temple Bar na nás ale byla moc rušná. Navíc jsme v našem outdoorovém oblečení moc nezapadali mezi místní frikulíny. Nakonec jsme úplně na konci ulice našli českou hospodu. Dole byla diskotéka, nahoře hospoda. Dali jsme si každý po jedné pintě Plzně. Od druhé nás odradila cena 5.20 EUR za jednu. Dokonce jsme i chvíli tančili na parketu, ale otravní vyhazovači dokázali dokonale zničit dobrou atmosféru. Tak jsme šli spát. |
