Tunbridge Wells

25. listopadu 2007

 

 click! Je konec listopadu a zima do Anglie stále ještě nepřišla. Z Česka sem pronikají zprávy o Martinovi na bílém koni, závějích a sněhových jazycích. V Anglii prý jednu noc mrzlo. Na stromech stále ještě zůstávají zbytky listí a krajina se nechce vzdát zeleně, ale už ví, že brzy zápas pro letošek prohraje. A začne šedá vlhká zima.

Celodenní procházka po Tunbridge Wells Circular Walk v Kentu byla další ze série, kterou vyprodukovalo duo Martin - Honza. Martin dodal lidi, Honza dodal know-how. Honza je v Londýně už asi čtyři roky, a protože má rád přírodu a bydlí v Greenwich, často jezdíval na kole do lesů na jih od města. Zná kraj, má mapy a ví, kde je co zajímavého.

Ušli jsme celkem asi 22 km, převážně lesy a lehce zvlněnými poli. Protože téměř celý předcházející týden pršelo, obávali jsme se, že zažijeme dalšího Bahňáka roku. To se nám naštěstí nepovedlo a tuto legendární walku jsme v zabahněnosti účastníků nepřekonali, přestože se někteří účastníci opravdu snažili (viď Vílo).

Ono vlastně není moc o čem psát, protože "za dobu naší služby se nic zvláštního nestalo." Žádní mrtví ani ranění. Vlastně skoro nic, až na hospodskou sázku v kolik nám jede zpáteční vlak. Anita tvrdila, že pravdu má platný papírový jízdní řád. Honza tvrdil, že jeho Blackberry se nemýlí. Nakonec se vsadili o uvaření večeře. Sázku vyhrála moderní technologie, respektive Honza, majitel Blackberry. Uvidíme, co mu Anita do příště uvaří...


 Ranní cestu na vlak mi osvětluje úplněk, který se pořád ještě neodkulil z oblohy.  Má chvíle slávy, kdy jsem se ujal na chvíli mapy skončila odklonem od trasy a nutností prolézt křak. Blanka ...  ... a Martin.  Obrázky pozdního podzimu nás provázely celou cestu.  Valíme se z kopečka.  Jeden z mnoha mrtvých dubů.  Kapradiny.  Honza kontroluje holkám boty. Soutěžíme, kdo si na ně nabalil víc bláta. Zatím vede Viola, která před chvílí hupla do stružky.  Pausa na svačinku. Charlie (pes) shání taky něco k snědku.  Detašovaná skupinka.  A jdeme dál, na jih.  Další mrtvý dub #1.  Další mrtvý dub #2.  Martin fotí holky, které se chystají pořídit fotku člověka, kterému se nepovede přeskočit potok (před náma). Naštěstí vyšly s prázdnou.  Prodíráme se lesem.  Petr a dub.  Viola a Petr.  Tohle nás čeká, rozbahněné pole.  Psychicky se připravujeme.  Jdeme. Nakonec to není tak hrozné.  Výhled stojí za to.  Výhled #2.  Úhledně posekané louky.  Sestup svahem.  Jdeme kolem umělé lyžařské dráhy. Není nic moc.  Druhá svačinka. Honza dělá podzim a fouká na Violu listí.  Zvedáme se k odchodu. Pavlína.  Anita s Martinem.  Pokračujeme úvozem.  Jeden z mnoha přechodů louky.  Pauzička.  Charlie.  Typická kentská architektura. V okrouhlé části bývalo ohniště. Vrchlík se otáčí po větru, aby dovnitř nepršelo.  Začíná se šeřit.  Zpět do civilizace.  Západ slunce.  Pálení listí.  Místní nádražíčko.  Koníci v zapadajícím slunci.  Hospoda (tentokrát) na konci cesty.  Naše druhá polovina.  Anita studuje jízdní řád.  Bratr Slovák, zahradník.