Silvestr 2007

Poslední čtyři dny kolem Silvestra 2007 jsem strávil s přáteli z Light2Lift. Pronajali jsme si celý 14-lůžkový hostýlek v maličké vesnici Clyffe Pypard ležící napůl cesty mezi Swindonem a Avesbury. Výlet měl i trochu nostalgický nádech, protože se jednalo o úplně poslední akci L2L. Od nového roku se aktivity L2L přesunují pod křídla vznikajícího projektu dynama.org. Přestože bylo volných 14 míst, nakonec se nás sešlo pouze 11, a to i přesto, že Jakub vystavil na gumtree inzerát, na který se ozvali dva Angličani, Steve a Bip. Skoro všichni Češi a Slováci totiž slavili vánoční svátky se svými rodinami.

V sobotu ráno jsme přijeli Megabusem z Londýna do Swindonu. Po nakoupení základních zásob jsme pokračovali další linkou směrem na Avebury. Asi v půli cesty jsme bus opustili a vydali se pár mil pěšky do Clyffe Pypardu. Před ubytováním v hostýlku jsme si museli od jeho majitelů vyslechnout celou řadu pravidel, jak se v něm chovat. Třeba zákaz chodit uvnitř v botech nebo nutnost být mezi 10. a 17. hodinou venku. Večer Eva s Jakubem uspořádali kuchařskou soutěž. Všechno jídlo nakoupené ve Swindonu jsme dali na jednu hromadu. Rozdělili jsme se na čtyři skupiny a každá skupina si z té hromady vylosovala nějaké suroviny. Naše skupina dělala zeleninovou omeletu a jako desert vařený asparágus s pomerančovou chilli polevou, který vyvolal všeobecné nadšení. Večer jsme vyplnili strkáním koulí po poolu a házením šipek.

V neděli ráno jsme vyrazili na výlet do blízkého Avebury, kde se nachází největší kruh z postavených kamenů v celé Británii. Ranní sluníčko pomalu tavilo bílou noční námrazu a my se těšili na pohodový pochod. Po přechodu prvního pole jsme ale zjistili, že námraza se proměnila ve slušná kvanta vody, která spolu s oraništěm vyrobila krásně lepivé bahno. Po přechodu třetího pole byla každá naše bota tak o dvě kila těžší. A aby jsme to neměli tak jednoduché, tak jsme při hledání nejméně bahnité cesty lehce ztratili směr. Nakonec jsme do Avebury došli beze ztrát na osobách i majetku a odměnou nám byla prohlídka kamenného kruhu, který je tak velký, že v jeho centru je křižovatka hlavních cest a pár vesnických budov. Včetně hospody, kterou jsme ocenili nejvíc. Při zpáteční cestě nás poháněl blížící se soumrak, tak jsme ignorovali zajímavé zkratky i zábližky a svižně pochodovali nejkratší a nejsušší cestou k domovu. Po návratu do hostelu nás čekalo vaření je zbytků surovin po včerejší soutěži, protože byla neděle večer a my nestihli včas nakoupit. Nicméně hlad nebyl. Po večeři jsem na cca dvě hodiny usnul, po probuzení jsem se přidal k hospodské diskusi o smyslu života a tak vůbec...

Silvestrovské pondělí jsme strávili na turistické Stezce Bílého koně (White Horse Trail), která prochází krajinou a spojuje několikametrové obrázky bílých koní namalovaných v krajině ve svazích kopců. Dokonce jsme si na jednoho koně zašli i stoupnout. Po cestě jsme prošli i bývalým hradištěm, které ale bylo původně udělané pouze ze dřeva. Takže jsme místo očekávaných malebných zřícenin našli pouze zbytky valů a hromady bobků od ovcí potulujících se areálem. Po návratu do hostelu se skupina odvážlivců vydala na nákup jídla, my ostatní jsme čekání vyplnili kecáním, pitím nebo spánkem (třeba já, bojoval jsem ze všech sil s osmihodinovým časovým posuvem způsobeným mým předchozím výletem). Silvestrovská večeře byla výborná, po jejím skončení jsme se výborně pobavili u montypythonského Života Briana. Slavili jsme silvestry dva, nejdříve český, o hodinu později anglický. Dejv si patřičně připravil pyrotechnickou výbavu, jeho nadšení bohužel brzdil náš pán domácí v obavách o sousedovic slaměnou střechu. Nakonec jsme se šli vyřádit na pole, kde duo Standa-Olga navíc vyrobilo několik zajímavých fotek. Následnou novoroční noc jsme strávili nejprve hraním oblíbeného poolu, s pokračující únavou a stoupající hladinou vína v krvi se strkání koulí přeměnilo v pantomimické ukazování a hádání názvů známých filmů. Tahle zábava nám vydržela až do páté hodiny ranní, kdy jsme to definitivně zabalili.

Úterní ráno mělo proběhnout v poklidu, ale neproběhlo. Co byste chtěli od stáda zombií, které šly spát před pár hodinama a které musí uklidit a vyklidit pokoje do 10:00? Nakonec se ale všechno tak nějak více méně stihlo a úterní dopoledne jsme strávili dojídáním zbytků a tupým čuměním na celebrity v bedně. Steve i Bip přijeli vlastními auty a proto nám stačilo zavolat jen jediného taxíka, abychom se všichni dostali na vlakové nádraží ve Swindonu. Hádejte, jel tam ten taxík nejkratší cestou? Ano, modří už vědí, najeli jsme navíc asi 4 km. Každý musí za něco jíst. Na nádraží jsme se rozloučili se Stevem a Bipem, chvilku poseděli a pak vyjeli směr Londýn.

Jakube, Evo, díky.