25..26_mexico-city

Naší poslední zastávkou bylo Mexico City. Strávili jsme zde dvě noci a jeden den. Během toho dne jsme se byli podívat v centru města, odkud jsme odjeli na výlet do univerzitního kampusu. Dojem z centra byl španý – špína, davy a žebrota byly na každém rohu. Pokoušeli jsme se třeba podívat na základy aztéckého chrámu, který byl aztéckým „středem vesmíru“, ale davy prodejců suvenýrů a bezpečnostní opatření byly tak mohutné, že jsme vůbec nenašli vchod. Když jsme se ale pozděli koukali přes plot, zjistili jsme, že jsme vlastně o nic nepřišli (stejně jako v Mitle).

Naopak univerzitní kampus nás nadchnul. Bylo to samostatné univerzitní městečko, se vším, co k tomu patří – učebny, koleje, sportoviště a společenské plochy – to vše účelně a organicky propojené. Korunu tomu nasazuje přilehlý komplex olympijských sportovišť.

Nesmím zapomenout na hustou historku z metra, kterým jsme se v Mexico City přepravovali. Během cesty každých přibližně pět minut kolem procházel nějaký prodejce nebo preformer. Prodejci prodávali různé zboží, většinou nízké ceny a pochybné kvality – počínaje bonbóny, přes LEDkové svítítka, sektářskou literaturu a konče elektrotechnickýma příručkama prodávanýma jedním slepcem. Ten ale prodával junk místo žebrání. Koupil bych si nějakou, kdybych umět španělsky. Performeři byli většinou zpěváci s kytarou. Potali jsme ale i trojičku fetek, která si s sebou v plachtě nosila rozbité pivní flašky. Na ně si potom jeden lehal a druzí dva vybírali peníze od lidí. V dalším vagóně se prohodili. Z reakcí domodoců jsem viděl, že i na ně to bylo silné kafe. Navíc týpci vypadali jako majitelé přinejmenším žloutenky céčka. Opravdu chutné, když uvážíme, jak vypadalo jejich prodírání s krvavýma zádama skrz narvané vagóny.