Zipolite

Cesta z Oaxacy do Zipolite nám trvala osm hodin. Rozhodli jsme se jet přes noc, protože jsme si mysleli, že tím ušetříme za jeden nocleh. Sice jsme ušetřili, ale následující den jsme stejně prochrápali, takže zas až taková výhra to nebyla. Víceméně nechtěně jsme tak viděli pravou tropickou bouřku, která zuřila celou noc. Blesky bily tak třikrát do minuty. Po našem přijezdu do Zipolite se ocelové mraky protrhly a celý den hustě pršelo. Tak nám ani moc nevadilo, že jsme ten den prospali. Zato domorodcům prudký déšť přidělal spoustu problémů, protože místní písčitá půda moc deště navydrží. Následující den, při našem prvním výletě do sousední vesnice Puerto Angel jsme viděli několik utržených svahů a několik úseků cesty pokrytých silnou vrstvou písku. Jeden nános odklízelo několik lidí a ještě před naším odjezdem nebyli hotoví.

Během výletu jsme zjistili, proč se místní většinou vozí taxíkama, místo aby chodili pěšky. Důvodem je dusné vedro, které přes den panuje. Běžný středoevropan začne vařit po prvním kilometru chůze. Místním to trvá jen o něco málo déle. Člověk je úplně zpocený, ale základní princip – chlazení odpařováním, v místech s vlhkostí 90% bohužel nefunguje. Zjistil jsem, že nejlepší pomůckou je koupit půl litru ledové vody a před vypitím flašku podržet přitisknutou k čelu.

Ještě k taxíkům... V Česku existuje jen jeden typ taxíků, v Mexiku existují typy tři:

1. Private taxi – Klasické (non-colectivo) taxi, jak ho známe z Česka. Člověk/skupina si pronajme auto. V turistických oblastech je velmi vhodné cenu domluvit před vstupem do auta, vyjednáváním ji lze srazit i na polovinu.
2. Shared taxi (colectivo) – cena za odvoz je nižší, ale platí se za osobu. Tento způsob dopravy většinou využívají jen místní, protože turistům většinou není příjemný. Cena je proto daná pevně podle délky trasy. Platí se za osobu, proto se řidiči snaží auta vytížit co možná nejvíce – viděli jsme i osm pasažérů plus řidič. Za děti se neplatí, ty se dávají na klín a na zadní okno.
3. Nevím, jak se to jmenuje, ale vypadá to jako velký pick-up s budkou vzadu. Do kabiny plus budky se pohodlně vleze až deset lidí. Nepohodlně pak tolik lidí, kolik auto uveze. Pick-upy plní funkci autobusů, které by při dopravě mezi malými vesnicemi jezdily nevytížené. Cena je taktéž fixní a velmi nízká (cca 1 peso/km, 1 peso = cca 1.50 Kč).

Doba strávaná v Zipolite byly nejkrásnější čtyři dny našeho dvoutýdenního pobytu v Mexiku. Byli jsme na dovolené mimo hlavní sezónu, která je mezi listopadem a únorem a vrcholí mezi vánocema a novým rokem. Protože jsme tam byli mimo sezónu, tak sice občas pršelo, ale ceny ubytování byly poloviční, protože v každém hotelu bylo volné místo. Volné místo bylo i na pláži, v naší části bylo tak deset lidí max. Hotel jsme měli přímo na pláži, asi deset metrů od vln když byl příliv. Budu si dosmrti pamatovat ten pocit, když jsem z postele ráno po probuzení vyšel rovnou do vln. Spali jsme nazí kvůli vedru a nějaké plavky jsem tehdy opravdu neřešil. Nebylo koho pohoršovat...

První den našeho pobytu v Zipolite jsme narazili na cedulku: „Vyučuji španělštinu. Všechny úrovně.“ Tak jsme šli podél šipek a v hloubi bažiny jsme našli sympatického učitele. Byl sice překvapený, že se španělsky chceme naučit ve třech dnech, ale my mu řekli, že Naďa už nějaké základy má a mi stačí naučit se číslovky a základní věty typu: „Kolik to stojí?“ a „Kde je bankomat?“ Dohodli jsme se tedy na třikrát jedné hodině, ze kterých se staly příjemně strávené chvíle. Pan učitel nás učil španělsky a vykládal, jak to chodí v Mexiku, my zase vykládali, jak to chodí v Česku. Sice nás při tom hrozně žrali komáři, ale nic není dokonalé. Hodiny španělštiny měly stejný feeling jako 24 hodin strávených s teheránským taxikářem.

Náš nejdelší výlet byl do nedalekého Mazunte. Vesnice původně vyrostla kolem želvích jatek, ale poté, co mexická vláda v roce 1990 lovení želv zakázala, se přeorientovala na turistický průmysl. Želví jatka byla přebudována na želví ZOO a strávníky nahradili turisti. Z želvária jsme měli smíšené pocity. Akvárka s obrovskýma želvama byly super. Zázemí už ale tak super nebylo. Želv bylo v jejich prostoru buď příliš mnoho nebo byly na vyhrazený prostor moc velké. Nebo obojí. Navíc hodně želvám chyběla jedna přední ploutev.

Naštěstí má Mazunte ještě druhý highlight, kterým je nejjižnější bod státu Oaxaca. Tím je asi kilometrový výběžek pevniny do oceánu. Kdybychom z něj plavali přímo na jih, doplaveme do Antarktidy. Panorámata byla úchvatná, ale z procházky jsme se vrátili téměř uvaření, jak jinak.

 
Bonus: Streetview v místě mé páté fotky.